Lanškroun.

Město Lanškroun disponovalo hrdelní soudní pravomocí spojenou s právem meče až do jeho zrušení Císařem Josefem II. Popraviště s šibenicí se rozkládalo nad Dlouhým rybníkem, tedy v místech poblíž dnešní obory pod Lískovým kopcem. Místo je dnes k nalezení nad zahrádkářskou kolonií, za zastavěnou částí obce na konci Dvořákovy ulice. Z náměstí přibližně 2600 metrů v nadmořské výšce 410 metrů. Vojenské mapování uvádí zděnou stavbu se třemi, možná čtyřmi sloupy. V tomto případě je situace poněkud nejasná, protože historické zdroje uvádí patrně spornou až diskutabilní skutečnost, že lanškrounské popraviště bylo tvořeno šibenicí ze čtyř zděných sloupků na obvodu a jedním uprostřed. Celá stavba pak byla údajně kryta stříškou. Zajímavé, ovšem patrně ojedinělé řešení justice. Nedaleko od popraviště stávala boží muka. To když průvod s odsouzencem došel až k nim, začal prý v Lanškrounu zvonit umíráček, který zvonil tak dlouho, dokud popravčí průvod nedošel až k šibenici. Z doložených pramenů o exekucích v Lanškrounu se mnoho zpráv nedochovalo. Počátkem roku 1684, tedy přesněji 4. Ledna, proběhla jediná doložená poprava v historii lanškrounského popraviště. Byla zde mečem sťata Dorota Pekařová z České Třebové. O celých dvanáct let později, v roce 1696, měl zde být popraven nějaký Martin Mucha. Šibenice se ale údajně nacházela v takovém stavu, že nebylo zcela jisté, zdali poprava proběhne bez problémů. Pro neutěšený stav popraviště byla tedy exekuce odložena. Není ovšem známo, zda byla nakonec vykonána, či ne.  Zajímavé až málo uvěřitelné. Stav popravišť v menších městech býval pro malou četnost poprav žalostný, nicméně bych si troufal se nad takovou skutečností pozastavit, protože neprověřit stav popraviště po vynesení hrdelního rozsudku mi připadá od městské rady navýsost nezodpovědné. Zcela jistě stačilo pověřit pohodného, či přímo kata jeho kontrolou, popřípadě urychlenou nápravou. Samosebou je to z mé strany čistá spekulace a pravdu už budeme jen stěží dolovat z bezedné štoly minulosti.  V roce 1718 proběhly v Lanškrounu dvě lehčí exekuce: jistému Václavu Johnovi bylo uříznuto pravé ucho a jeho stejně zlobivému spoluviníkovi Václavu Kubovi pro změnu ucho levé. Bezprostředně po tom následovalo vyhoštění obou hříšníků z habsburské říše. Poté vrchnost spravující lanškrounské panství další exekuce zakázala. Patent Josefa II. následně nařídil šibenici i pranýř strhnout a na vše v tichosti zapomenout.

lanskroun

Pohled na lanškrounský šibeník s městem za zády

Poslední lanškrounský kat se jmenoval „Pírko“ (patrně tedy Pírek pozn. aut.), a byl bratrem litomyšlského kata. Zde je samozřejmě nabíledni přímá vazba na katovskou rodinu Hořínků, kteří po zrušení soudů II-IV stupně v menších městech konali svou popravčí práci u soudu I. stupně v Olomouci. Katovna údajně stávala za potokem u Rudoltic a na místě nynějšího Nového zámku u téže obce bývala rasovna. Po těchto stavbách už není ovšem žádné památky, nicméně to vypovídá o skutečnosti, že město Lanškroun bylo patrně městem, s dobrou finanční morálkou a mohlo si tedy dovolit vydržovat obě tyto snížené profese. Jak už víme, města disponující katem na tohoto převáděla i povinnosti rasovské, tedy likvidaci zdechlin, sebevrahů, čištění města, stok a jímek. Mimo katovské povinnosti byl úřad kata zatížen ještě dohledem nad nevěstinci, což možná zní jako bohulibá práce, nicméně tato sebou nesla dost velká zdravotní i životní rizika vzhledem k faktu, jaká lůza tyto domy navštěvovala. Po zrušení popraviště a stržení šibenice pak zdejší lidé na dotyčném místě vysadili dub, kterému nikdo neřekl jinak než „šibeniček“. Vedle něj po dlouhá léta rostla lípa, pod kterou stávali soudci. Postupem času bylo bývalé popravčí místo proměněno v pole. Tato skutečnost je opravdu možná, byť se tato místa obdělávaly pouze zřídka a povětšinou se dodnes zachovaly jako nedotknuté, či zarostlé, prostě neobdělávané. Několik bývalých popravišť prodělalo strukturální změny těžbou kamene, ale byly to s největší pravděpodobností případy, kdy se popravenci pohřbívali na jiném místě, než pod šibenicí. To byl i případ města Lanškrounu. Nedaleko od šibenice bývalo mrchoviště, kde kat pohřbíval sebevrahy a ty popravené, kteří nezasloužili křesťanský pohřeb do vysvěcené půdy. Zde se jednalo o pomístní název „krvavé pole“, jehož přesnější lokalizace však dnes již není možná.
Zbývá dodat, že v místech, kde měl v časech minulých odsouzený poslední možnost útěchy, tedy u Boží muky dnes opět stojí podobná stavba, která nám tohle místo připomíná. Jedná se o vysoký, kónický, čtyřhranný zděný pilíř, po výšce dělený na tři části drobnými římsami, náležící katastrálně městu Lanškrounu. Horní část má ve třech stranách niky. Pilíř ukončuje pískovcová jehlancová stříška s římsovitým přesahem na jejímž vrcholu je umístěn jetelový kříž s tělem Krista.

Městské muzeum v Lanškrounu, obec Lanškroun.

Foto – autor, http://oldmaps.geolab.cz/

Literatura:
Cibulka J., Sokol J.: Soupis památek historických a uměleckých v Republice Československé, A. Země Česká. Okres Lanškrounský, Praha 1935

Počítadlo návštěv TOPlist