Popraviště

V historických mapách, pečlivě zakonzervovaných v archívech, lze u některých míst v naší zemi nalézt takové, kde byli odsouzenci sprovozeni ze světa. Těmto místům se dodnes říká "Na spravedlnosti, Na šibeníku, Stínadla, Pod kolem, Havraní vršky, U šibenice, Katův vrch," a podobně. Pro nezasvěcěné lze jen těžko takové místo na mapě naleznout. Tato místa totiž byla vesměs označována symbolem trojboké, nebo čtyřboké šibenice, tedy zděné stavby, propojené trámovím, nebo ráhny. Ti pečlivější, kteří mapové pokrytí sepisovali, též mohli uvádět namísto symbolu i slovní popis, který lze číst jako "galgen" (šibenice), galgenberg" (šibenný vrch), nebo "gericht" (spravedlnost). Tyto byly v mapách většinou zakreslovány buď barvou černou (šibenice s dřevěnou konstrukcí), nebo sytě červenou (zděné šibenice). Poblíže těchto míst se tedy logicky i povětšinou nacházelo místo, kde odsouzení prožívali svá poslední muka, poslední kruté okamžiky svého života.

Je však dochováno několik desítek archiválií, kde se jako místo popravní popisuje i prostranství na náměstích, před radnicemi, (jednalo se však s největší pravděpodobností o popravy odsouzených z vyšších stavů a taková poprava probíhala ve většině případů mečem),nebo byly v některých městech "stínadla" zakreslovány jako malá, vyvýšená plošina čtvercového či kulatého průřezu, orientovaná v okrajových částech města, někdy i dost daleko od šibenic. Když pomyslím na to, že vynesení rozsudku obvykle předcházela krutá a nelítostná tortura, bylo popaviště patrně místem, na které se odsouzený, zdecimován hodinami krutého mučení a výslechů musel doslova těšit. Pominu-li fakt, že takřka všechny popravy byly v tehdejších dobách zostřovány rozličnými druhy přesmrtného týrání (štípání prstů žhavými kleštěmi, trhání kusů masa z těla, stahováním pruhů kůže ze zad, stehen atd..) byl pro odsouzeného dotek chladné oceli meče v jeho zátylku doslova vysvobozením. Měl-li štěstí a byl sťat. Upálení za živa, či lámání kolem a jeho následně vpletení do něj, byla ta horší varianta a člověk, byť násilné povahy tak trpěl až do svého úplného konce. Vysvobozením snad mohly být jen mdloby, které ovšem zručný kat uměl eliminovat. Prohlédněte si tedy místa, kde se desítky litrů lidské krve již dávno vpily do země a kde srdceryvný křik odsouzencův odvál vítr minulosti.....tato místa v naší zemi upadla ve většině případů do zapomnění, jsou v ústraní, přehlížená a zpustlá. Ty, které neodvál čas docela, sem postupně budu přidávat.

V doprovodné legendě vojenského mapování stojí vysvětlení znaku popraviště jako "Hochgericht", tedy volně přeloženo jako nejvyšší "soud, spravedlnost".

http://oldmaps.geolab.cz/