Kamenice nad Lipou.

Kamenice nad Lipou je datována už počátkem 13. století jako osada při hradu. První písemné doklady o městě se dochovaly z roku 1267. Protože město patřilo k hradu, mělo tedy charakter města poddanského. Od r. 1397 působil na Kamenicku Jan Sezima z Ústí, který na přímluvu své manželky Anny z Mochova, ctitelky Kalicha, poskytl útulek na svém Kozím Hrádku Mistru Janu Husovi. V obdbí vlády Jana ze Šelmberka 1476-1497, nejvyššího kancléře Českého království, získali kameničtí občané řadu výsad a práv. Mimo práva řemeslná, další pivovárná a pekařská obdrželi v Kamenici též právo hrdelní. Kamenické archívy a muzeum nemají na toto téma příliš informací, ale z toho co se dochovalo lze dedukovat, že Kamenické panství koupil v roce 1623 Jindřich Paradies z Escheide, původem Španěl. Sedmdesátiletá vláda Paradiesů byla vládou utlačovatelů, kameničtí přišli téměř o všechny výsady a práva získaná od dřívějších majitelů a tím i o hlavní zdroje příjmů (např.vaření piva) a o právo meče, tedy o výsadu, kterou se většina měst pyšnila. Poslední z Paradiesů Martin de La Saga byl ze všech nejhorší. Tento dosáhl dokonce vymazání těchto výsad ze zemských desek. Své spory s poddanými vyřešil prodejem Kamenice Hartigům. Ale ani další majitelé nebyli o mnoho lepší. V r. 1695 se však Kamenickým ve sporu s Esaiášem z Hartigů dostalo odpuštění císařským Pardonem, kterým císař kamenickým odpouští a vrací jim všechna práva.

 steti

Trest smrti stětím - ilustrační obrázek. (z archivu milevského muzea)

V roce 1764 však již bylo zdejší popraviště uváděno jako „alte“ Galegnberg, (dnešní kóta 630) tedy starší, staré, bývalé – nepoužívané a tou dobou už patrně i zarostlé, protože vojenské mapování dokládá na vršku přítomnost vzrostlých dřevin. Je tady více než pravděpodobné, že první reformou hrdelního soudnictví Marie Terezie bylo právo hrdelního soudu městu pozastaveno a poté už nebylo obnoveno. Dochovala se však Kniha právní města Kamenice z druhé poloviny 15. století a píše se v ní i o katech a popravách stětím. V přípravách je snad i její vědecká edice. Jak jsem uvedl výše, informací je poskrovnu, nicméně v následné době už nepadla o kamenické šibenici nikde zmínka a je tedy jasné, že se zdejší právo meče přesunulo nejspíš pod město Tábor, nebo do Soběslavi. V historii kamenických domů není doložena ani katovna, takže i zde je nabíledni, že k vykonání soudních rozsudků přijížděl kat z Tábora či výše zmíněné Soběslavi. Jsou doloženy i dvě žádosti držitele panství - Jana Malovce o zapůjčení kata z města Soběslavi z let 1584 a žádost městské rady tamtéž, z roku 1620 k potrestání jistého smilníka. Vrch samotný se nachází asi 2000 metrů severozápadně od města ve směru na Novou ves, vpravo od silnice, cca 800 metrů od boží muky. Pod kopcem je zbudovaná lavička k odpočinku. Šibeník samotný pak k procházce moc neláká, vzhledem k faktu, že kopec je hustě zarostlý dřevinou a výšlap k vrcholu je jen pro odvážné. Nalézt lze nivelační značku, dřevěný hranol triangulačního měření a mraveniště, což za zničený oděv a plný obličej pavučin rozhodně nestojí. Severněji pak je položeno nižší, ploché návrší vzrostlejšího, borového lesa, které mohlo taky sloužit pro městskou šibenici, stejně tak jako zemědělsky obdělávané návrší blíže k městu. Okolí je ovšem půvabnou krajinou a k výletu jej lze rozhodně doporučit….

Souřadnice: 49°18'48.194"N, 15°3'20.103"E

Pramen: Muzeum Kamenice, obec Kamenice, Archeologické výzkumy v JČ, Daniel Kovář, Jihočeské muzeum v českých Budějovicích 2009, list č.: 204

Foto: Autor a http://oldmaps.geolab.cz/

Počítadlo návštěv TOPlist