Černovice u Tábora.
Už ve druhé polovině 14 století bývaly Černovice důležitým správním centrem místního významu. Přítomnost obecního rychtáře je doložena už kolem roku 1380, konšelé a purkmistr pak v roce 1566. Mezi jinými výsadami bylo Petrem Vokem z Rožmberka 22. července 1596 Černovicím také uděleno právo soudit a vykonávat rozsudky smrti:
„aby práva městského ve všelijakých soudních rozepřích, které by tu na témž právé zažily, užívat i svobodu měli a mohli“a aby směli „podle procesu práv městských a povinností konšelských přeslejchati, souditi a ortele nebo vejpovědi spravedlivé vynášeti a činiti."
Odvolací instancí se pro černovický hrdelní soud stala vrchnost v Českém Krumlově. V černovickém městském archivu je dodnes dochována kriminální agenda z let 1650-1750 s protokoly o výsleších, i rozsudky apelačniho soudu. Při revizi hrdelního soudnictví počátkem 18. století černovičtí argumentovali jednak starobylostí svého práva, sahajícího do doby před husitskými válkami, a stejně tak popsali několik konkrétních hrdelních případů z poslední doby:
Pohled k šibeníku od východu, z cesty k Pelhřimovu.
1657 byl na místním popravišti lámán kolem shora dolů vrah Matěj Kovář a jeho zkrvavené tělo pak bylo táborským katem vyzdviženo na kůlu do výše
1697 byl černovickým soudem odsouzen jistý Pavel Kužel za vraždu Jiřího Kratochvíla a spodivem „pouze“ na práce v okovech
1700 kat sťal Helenu Kubelkovou pro zahubení plodu, který měla se svým souložníkem, nějakým Adamem Čekalem. Její tělo pak bylo nedaleko šibenice zahrabáno a srdce probito kůlem, zatímco Čekala odsoudili ke čtvrt roku veřejných prací.
Stejný trest jako Kubelková podstoupila v roce 1711 Rozina Tománková za zabití nemanželského dítěte, přičemž jeho otec proseděl 6 týdnů ve vězení.
V Černovicích patrně soudy mužům stranily více, než kdekoli jinde. Hrdelní soud IV. stupně byl zrušen v roce 1765 dekretem Marie Terezie. Černovická šibenice stávala na plochém návrší, na které dnes zasahuje severovýchod městské zástavby. Pomístně se vršku také říká „V hati“. Původně se pro něj ovšem užívalo názvu šibeniční vrch a toto pojmenování je zaznamenáno i v nejstarší černovické pozemkové knize, vedené od roku 1576. Na mapě prvního vojenského mapování ze šedesátých let 18. století je na nejvyšším místě černě zakreslena dřevěná, jednoduchá šibenice o dvou sloupech, i se zavětrováním. Vrchol návrší je dnes oplocen a nachází se v areálu středního odborného učiliště. Východně od školních budov se nachází volné zatravněné prostranství a zčásti zavezená lomová jáma. Tato část pozemků tvoří temeno návrší a zde také patrně šibenice stála. Stopy po někdejším popravišti už zde ovšem nenajdeme. S největší pravděpodobností si město Černovice nikdy nedrželo svého kata a k popravám tak byli zváni popravčí mistři z Tábora, Pelhřimova či Soběslavi. Zachovalo se však několik jmen pohodných a biřiců což svědčí o faktu, že v době dávno minulé měl popravčí kam hlavu složit, když byl městskou radou zván k vykonání rozsudků.
Pohodní: 1773-1780 Antonín Erneker (*před1755) 1797-1800 a František Hemer (*před 1750, † před 1828)
Biřici: Do roku 1683 Jiří Dubský (*před 1660, † před 1683); Okolo roku 1683 Jan Dohnal (*před 1660); Okolo roku 1683 Daniel Clabr (*před 1665); Okolo roku 1693 Daniel Pražák (* před 1670); Okolo roku 1724 Josef Dohnal (* před 1700); Okolo roku 1730 Jakub Polák (* před 1710); Okolo roku 1733 Jan Edda (* před 1710); Okolo roku 1745 Josef Eder (* před 1720); V letech 1744-1747 Jiří Lípa; Okolo roku 1753 Jan Zelinger (*před 1730); V letech 1773-1778 Jan Červíček (* okolo 1738, † 3.1.1778 Černovice); Okolo roku 1780 Josef Dohnal (* před 1750); Okolo roku 1786 Matěj Níezenhamer (* před 1770 Chýnov); Na konci 18. století Matěj Holler (* před 1760); V letech 1798-1801 Václav Holler (* před rokem 1780); V letech 1801-1820 Tomáš Blůml (* okolo 1783); Vletech 1806-1811 Jan Polák (*29.3.1756 Černovice-† 15.1.1811 Čemovice 17 na souchotě); V letech 1811-1814 Petr Holler (* před 1790); Před rokem 1828 Antonín Habich (* před 1765 † před 1828); V letech 1822-1834 Václav Hemer (* 1.9.1799 Chrást 36)
Prameny a literatura: arch. výzkumy v Jižních Čechcách 22/2009; list 191, Daniel Kovář - Jihočeské muzeum v Českých Budějovicích
Lexikon nedotknutelných, list 467; Jan Vyhlídka - Sperat 2013
Foto: autor, http://oldmaps.geolab.cz/