Červená Řečice

Název obce, jak jej známe dnes, se poprvé dokládá v roce 1558; Jméno "Řečice" bylo užíváno nejčastěji v letech 1279-1290, které ve 14. století znělo jako Biskupská Řečice. Ve 12. století byla Červená Řečice centrem rozsáhlého panství patřící pražským biskupům a později arcibiskupům. Rozhodující soudní pravomoc měl v Řečici purkrabí zdejšího hradu, jakožto první zástupce panovníka a vrchnosti a to už ve středověku. V dobách pozdějších se zde vyvinula též obecní správa a od roku 1415 je připomínán rychtář i konšelé. Město samotné se rozprostírá v západní části Českomoravské vrchoviny v nadmořské výšce 455 metrů, asi 10 km severně od Pelhřimova. První písemné zmínky o obci, jejíž název se údajně odvozuje od malé řeky nebo říčky, pochází z let 1279 - 1290. Do poloviny 17. století se zde vystřídala řada vrchnostenských majitelů, mezi nimi - například Ladislav Pohrobek, Trčkové z Lípy či páni ze Stráže. Posledními šlechtickými majiteli byli od roku 1612 páni z Říčan. Později Řečice zaznamenala značný rozmach a v roce 1850 se stala samostatnou obcí s četnými spádovými obcemi.

Z roku 1633 je datován a zachován i exkluzivní pramen, kterým jsou "Soudní artikule řečického panství", jež vymezovaly pravomoci v soudních záležitostech a procesní postupy. Řečický soud využíval možnosti dvou popravišť. Pozemek jihozápadně od zámečku, vzdušnou čarou asi půl kilometru, vyčlenila obec pro potřeby výkonu hrdelních trestů mečem, kolem a ohněm. Dodnes se tomuto místu stínadla také říká, bohužel však, až na malou plošinu, je už nic jiného nepřipomíná a detekce skuečného místa již není možná vzhledem k tomu, že celý pozemek je obděláván. Asi kilometr jižně od zámku, nad cestou k Pelhřimovu se tyčí smrkový lesík, který tvoří dominantu šibeničního vršku, jež je něžně objímán ze tří stran poli a západně loukou. Ideální a nezaměnitelný pohled je od vodárny, která stojí přímo pod šibeníkem u cesty, vedoucí od Pelhřimova. Temeno kopce měří přibližně 46x69 kroků je ovšem značně poznamenáno těžbou lomového kamene a můžeme se tudíž jen dohadovat o přesnější destinaci šibenice samotné. S největší pravděpodobností se jednalo o konstrukci dřevěnou, protože nám zápis z roku 1617 připomíná že:

...dva mlynáři, Trojan a nějaký Václav podřezali šibenici "na kteréž Jan Velek zlé paměti u Řečice konec vzal" a to všechno jen proto, aby získali řetěz z dotyčného viselce, kterému přikládali čarovnou moc.

K popravám sem zcela nepochybně dojížděl mistr ostrého meče z nedalekého Pelhřimova, či z města Tábora. Máme však doloženo, že v dobách  soudní slávy Červené Řečice zde sloužili Jan Holyk 1716-1727 (*1695) a Jiří Wejlupek 1746-1765 (*1725) jako biřicové a Jan Wesely 1710-1757 jako pohodný. Zbořením šibenice ná základě patentu MT soudní pravomoce řečického panství zanikají a již nejsou obnoveny.

 

Prameny: Obec Červená Řečice, Archeologické výzkumy v Jižních Čechách - 22/2009, Daniel Kovář, list č.: 192, matrika Červená Řečice, Lexikon nedotknutelných - Jan Vyhlídka, nakl. Sperat 2013

Foto: autor, http://www.mapy.cz/, http://oldmaps.geolab.cz/

Počítadlo návštěv TOPlist