Knihy smolné a černé

Soudní tribunály a rychtáři využívali při výsleších a tortuře služeb krevních písařů, kteří mnohahodinové výslechy a trpně kladené otázky v mučírnách zaznamenávali (někdy liknavě, jindy zase pečlivě) do knih soudních, neboli smolných a černých, někde také zvané jako kněhy popravní. Zde nabídnu postupně jejich přepisy za předpokladu, že k tomu svolí jejich autoři, popř. vydavatelé.

Jen málo se zachovalo tzv. černých, nebo-li smolných knih, do kterých městští či přímo krevní písaři zapisovali průběh soudních řízení, tortury i vynesení a vykonání rozsudku. O to cennější prameny poznání pak pro nás dnes představují. Do smolných knih byly zpravidla zaznamenávány úkony, kterým byl podroben člověk obviněný z těžkého zločinu. Především se jednalo o záznamy jeho výpovědí před, během a po výkonu tortury přímo v mučírně. Zápis pak byl ukončen zprávou o výkonu exekuce. Plnohodnotné smolné knihy se u nás začínají objevovat až na počátku 16. století, i když první samostatné zápisy o výkonu spravedlnosti na našem území existují již z druhé půle století čtrnáctého. Smolné knihy z pozdějšího období obsahují již také více podrobností o vedení výslechu, korespondenci s apelačním soudem, záznamy o agendě spojené se soudním řízením či vyúčtování nákladů na exekuci. Do současnosti se nám dochovalo asi 40 smolných knih z měst ležících na území Čech a 10 z Moravy. Jde přitom většinou o knihy, v nichž je zaznamenáno jen krátké (třeba 10 let) období působení městského soudu, disponujícího hrdelním právem. Za nestarší dochovanou smolnou knihu na našem území by se dala považovat tzv. Černá kniha města Rakovníka, i když se ve skutečnosti jedná spíše jen o několik samostatných záznamů v rakovnické pamětní knize. Zápisy popisující zdejší inkviziční procesy, pochází již z roku 1448. Nejstarší, v pravém slova smyslu smolnou knihou, je pak kniha Náchodská, jejíž záznamy začínají v roce 1513. Nejobsáhlejší pohled do historie praktikování výkonu spravedlnosti nám pak poskytuje sobor tří smolných knih a dvou částí smolných knih pardubických, zachovaných v rozsahu dvanácti set stran zápisů, počínajících rokem 1538. Je velká škoda, že například z působení pražských soudů se nám smolná kniha nedochovala žádná. Předpokládá se přitom, že na počátku 16. století bylo na území čtyř pražských měst (Hradčany, Malá Strana, Nové Město Pražské, Staré Město Pražské) vykonáváno dohromady kolem čtyřiceti poprav ročně. Chceme-li se více dozvědět a snad i pochopit tehdy praktikovanou formu spravedlnosti, jsou staré autentické zápisy ve smolných knihách či kronikách tou nejlepší studnicí poznání. Pokusil jsem se z takových původních dostupných zápisů vybrat některé zkrácené záznamy, které myslím poměrně hodně vypovídají o výkonu trestu i o zločinech, jenž byly těchto trestů příčinou. Vyprávějí, jak byli lidé trestáni a za co. Odhalují, jak rozmanité rozsudky soudy vynášely, ale ukazují také, že obecné zvyklosti a pravidla, popsaná v kapitole Soudní zápisky, neplatila zdaleka vždy a všude, ani pro všechny. Uvedené záznamy jsou upravené, přizpůsobené dnešnímu jazyku a vyjadřování.

 

 

 

 

 

 

 (Za spolupráci děkuji panu Leoši Drahotovi - Moskyt.net)

                                                                                                                                                               

Počítadlo návštěv TOPlist