Rychnov nad Kněžnou.

O katech, katovně a nástinu vývoje hrdelního soudnictví v Rychnově nad Kněžnou jsme si psali v kapitole o rychnovské katovně. Zde se tedy zbývá zmínit o rychnovském popravišti. Městská rada si mimo šibenice samosebou držela i mučírnu, která byla v radniční budově, přesněji v jejím sklepení. Byla rozdělena do dvou oddělených místností, kdy v první stál právní stůl, židle a kamna. Ve druhé části paky byly na zdech rozvěšeny rozličné mučicí nástroje, které kat představoval obviněným ještě před vlastním použitím nástrojů. Jednalo se vlastně o nejlehčí, před-první stupeň vlastního mučení. Dle obecního a soudního archívu to pak byly především palečnice, španělské boty, kleště, svory na prsty, žebříky s kladkami, těžká, hruškovitá závaží na nohy, útrpné lavice s několika kladkami a kolo k lámání oudů. Rychnovské právo „útrpné“ však stejně jako rozsudky, podléhalo rozhodnutí Hradeckého apelačního soudu a tak ani k mučení nedocházelo bez jeho souhlasu. Pranýř stával nedaleko radnice (1648-1664, Ludvík v Pelelově almanachu list 164-168) u obecní studny. Po tomto roce byl odstraněn a přestěhován neznámo kam. Rozhodně ale nebyl odstraněn trvale.

rychnov

šibenici to pak měli konšelé, soudci ale i kat poněkud dále, než k pranýři. Stávala na malém, plochém vršku, severozápadně od cesty k městu Dobrušce, který dodnes nese hrdě pojmenování "Spravedlnost". Místo je vzdáleno z rychnovského náměstí asi 1500 metrů severně, v nadmořské výšce 350 m. Dnes jej svírají ve svém úhlu ulice Jiráskova a Na Spravedlnosti – tehdy ulice Právní. Vrchol šibeníku je tvořen plochým temenem, které v době minulé sloužilo jako popraviště. Jedná se o poměrně rozlehlý kus země oválného chrakteru s přibližnými rozměry 18x13,5 metru. Dle dnešního stavu nebylo v době minulé do povrchu popraviště nijak průmyslově, či archeologicky zasahováno, což by stálo za zamyšlení.

Přestože popravy v Rychnově nad Kněžnou nebyly nijak časté, disponovalo město zděnou stavbou šibenice, s podestou kruhového tvaru a třemi svislými sloupy, v horních kapsách propojenými kamennými, nebo dřevěnými trámci. Šibenice samotná pak byla jistě dobře viditelná ze všech stran, protože poloha temene zdejšího popraviště je opravdu nepřehlédnutelná. Jen dnes už od západu stíní toto místo budova HZS, ale pokrok pravda nelze zastavit. Stejně tak, jako tomu bylo v dobách dávno minulých, kdy k ochraně města bylo nutno držet kata a stavět justice, tak je tomu i dnes, kdy na tak pochmurném místě sídlí hasičský záchranný sbor, jak jinak – k ochraně města. Ne vždy však rychnovské právo zahálelo a i šibenice měla mimo svého osudu i svůj životopis:

  • V roce 1712 byl jistý M. K. coby cizoložník k nucené práci na dvě léta odsouzen a „kuběna jeho“ pak metlami mrskána až k nové šibenici a na ni pak pověšena.
  • Roku 1717 byli u šibenice tři židé kolem lámáni. Nějaký Jozef Š., Jákob L., a Zachariáš L. Byli odsouzeni za mordy nedaleko Ústí nad Orlicí spáchány, kde vyloupili mostecký mlýn a všeckny lidi v něm zabili. Sotva jim (*patrně ne všem) kat Jiřík Kruber hnáty a všechny oudy polámal, byli pověšeni. Když je katovští holomci vedli k popravišti, byli výše zmínění odsouzenci oděni do bílých košil, na hlavu jim dány plátěné karkule a nohy jim obšili bílým plátnem, jak pravil obyčej židovský. Tehdy hraběcí rychtář s konšely nakázali všem židům nejíst maso až do doby, dokdy budou těla jejich na popravišti viset.
  • Jen pár týdnů poté dokonal na rychnovské šibenici jistý Jan L. vulgo Turek, jež jednomu z viselců zuby vylámal a s nimi pak obchodoval pro „kouzla a čáry“.
  • Pomyslný Jordán zde také v roce 1752 překročil rychnovský kat Kristián Zaške**, za vraždu své manželky v opilosti. Sám byl pod šibenicí kolem lámán a o jedenácté hodině do povětří pak vyzdvižen. Poté bylo jeho tělo pod šibenicí pohřbeno. Jestli se popravy svého mistra ujal některý z pacholků, či byl narychlo pozván k popravě kostelecký kat Jan Semín, není známo.

*Zdroj píše velmi obecně a nespecifikuje detailněji. Lámání kolem a následné věšení všech tří odsouzených by v tomto případě bylo velice zvláštním trestem. Předpokládejme, že lámaný kolem byl následně na kolo pověšen (do něj vpleten) a tak do výšky vyzdvižen a ostatní dva oběšeni, nebo opačně.

** Více v kapitole o rychnovské katovně

Tolik tedy z historie šibeničního vrchu, severně od Rychnova nad Kněžnou. Přestože císař Josef I. vydal roku 1708 „Zřízení hrdelní“, císařovna Eleonora jménem Karla VI. Roku 1711 „Řád taxovní a soudní“, a Marie Terezie pak dokonce „Constitutio criminalis“, odstrašující tresty, inkviziční procesy a mučení nikdo úplně nezastavil. Až po 17. srpnu 1765 byly u 354 menších soudních okrsků, měst a obcí českých postupně odstraňovány pranýře a bořeny šibenice. Některá města prostě jen své místo popravní ponechala svému osudu (Bečov nad Teplou, Rožmberk, Ústí nad Labem, Třebíč, atd.), což ovšem nebyl případ Rychnovských. Ti bez otálení uposlechli nařízení, šibenice byla rozebrána a odstraněna. Hroby zde popravených pak zůstaly na ztichlém místě v úplném zapomnění. Osazení tohoto místa křížem by patrně nebylo v rozporu s etikou ani s pietou. Tuto úvahu však ponechme na rozhodnutí patřičného magistrátu. Nutno ještě podotknouti, že ani po zrušení soudů III – IV stupně si vrchní soudy nezavíraly úplně svá katovská vrátka a pak zavazován byl dřívější mistr ostrého meče, nyní pohodný slovy: „Pokudž by svým časem při zdejším městě hrdelní právo do předešlé mocnosti přijíti mělo a nějaká exekuce veřejná se provést musila, tehdy podle závazků předešlých kontraktů držitel kapriforny*** povinen bude dostatečného mistra k vykonání oné exekuce naproti vystavenému platu podle josefínské, nebo jinší normální výstavní taxy sám zaopatřit“

*** - kaprifornou, nebo kapfornou bylo nazýváno obydlí kata, po zrušení hrdelních trestů pak obydlí městského rasa.

Prameny: Dějiny Rychnova nad Kněžnou, PhDr. Tomáš Kouřil, sepsal Antonín Svoboda (1924), Lexikon nedotknutelných - Jan Vyhlídka (nakl. Sperat 2013)

Děkuji paní Tereze Pavlíčkové z odboru historie Rychnovského muzea za spoustu materiálů, které mi ochotně poskytla.

Foto: autor, www.mapy.cz, www.oldmaps.geolab.cz

Veduta Rychnova nad Kněžnou: celkový pohled na zámek a část města, ilustrace knihy M. A. Gerle: Boehmen, II. díl, Pesth 1823, autor:Lutz Josef,archivní knihovna (SOkA Liberec) (sg A 79/II), svazek listinného soupisu II/6, číslo archivu 17 ve svazku 310, archiv SOkA Liberec

TOPlist