Choltická šibenice.

Přibližně od roku 1715 a následujících let se zachovaly soudní i krevní spisy o výsleších i rozsudcích choltického hrdelního soudu. K nesporně nejzajímavějším patří i tři případy, kdy se zatčení lidé k činům, z nichž byli obviněni ani po provedeném trpném výslechu nepřiznali a byli tudíž osvobozeni. Už před mučemím samotným kat představoval obviněnému mučicí nástroje s upozorněním: "... nedej příčinu, aby tvé tělo od přítomného mistra popravního trápeno a trýzněno bylo." Jedním z těch, kteří odolali bolestivé proceduře mučení ze strany kata byl v roce 1717 i jistý Jiří Kocourek, podezřelý ze žhářství a krádeže jednoho vola. Nepřiznal se ani po čtvrtém stupni tortury a to už bylo na pováženou. Mučení tehdy probíhalo v obecní šatlavě. Po zrušení hrdelního soudnictví se choltické soudní vězení  stalo vězením obecním. "... skrze nízkost stavení, které větším dílem v zemi leží, následovně nezdravý puch a vlhkost se tam vyskytuje, neschopný jest ..." prodává "vrchnostenský úřad to k zboření se schylující stavení, které za šatlavu neb arest někdejších časů potřebováno bylo ..." následně je prodáno za 50 zlatých V. Holíkovi. "Musí však hotově zaplatit a dříve, než se vystaví nový arest, všechny jemu do arestu dané a ke karanci odsouzené osoby jako i také všechny šubance tak jako jindy opatrovati." Z pozemkové knihy: "... při týž chalupě jak hrdelní, tak všeobecná šatlava se vynachází, jeho obzvláštní povinnost bude nade všechny vězně bedlivou stráž a pozornost míti by žádný neunikl, jinak by těžce odpykal, pokutu složit musel. Jinak povinnost pro všechny na panství arestem stižené lidi dojíti, spravedlivě živ byl, žádné podezřelé lidi u sebe nepřechovávati a neměl s nimi žádné srozumění pod ztrátou tohoto práva a chalupy se zavazuje."

Choltická šibenice stála na mírném, severním návrší, kde se dnes říká "U křížku, nebo U Kříže." (kóta 260) Zde se popravení i pochovávali. Dle vojenského mapování se nejpíše jednalo o jednoduchou, dřevěnou šibenici se dvěma stojnami a příčným ráhnem, patrně na zděném základu, který je dodnes patrný. To dokládá i zápis ze 14. června 1776, kdy vyhověl lesní vrchnostenský úřad žádosti purkmistra a rady městečka a Cholticím byly darovány tři jedlové kmeny na stavbu šibenice.

Další případ, kdy obviněný přestál útrapy tortury se udál roku 1721, kdy byl popraven Jan Vaňourek pro vraždu J. Holuba. Jeho otec nic nepřiznal a vydržel všechny stupně útrpného práva. "... se žebříku sňat a hnáty jemu do pánvic napraveny, na slámu položen, v těch místech, kde trápení vystál, mazán, polévkou z vína posilněn a v další vazbě ponechán." Pak byl propuštěn, ale žádal: "... my jsouce řádně řemeslu zednickému vyučeni a nemohouce proptem obicem vystálého útrpného práva témuž řemeslu s jinými spolucechovními těžit, manželku, dítky, též sebe obživovati až posaváda na stupni nejvyšší nouze, chudoby, pláčem a kvílením dítek stojíme a jsou lidé zdraví a po světě žebrotou obzvláště při nynější konstituci holdovati nesmíme, žádáme a prosíme, aby se nám bosým zarmouceným chudobným lidem tak milostivě nakloniti a flictionem pana perpetua smazati tak dalece, abychom řemeslo naše zednické provozovati mohli ..." Po styku s katem, osobou nečistou a zavrženíhodnou ho nikdo nechtěl příjmout do práce a nikdo s ním nechtěl nic mít. Na svoji žádost dostal následující odpověď: "Suplicírujícímu s tímto (jeho žádosti) navrátili, až pokudž žádnou restituci při nejvyšším trůnu Jeho císařské a královské Milosti svobodno žádati zůstává." O výsledku této pře se listiny nezachovaly. Roku 1725 byli choltickým katem pro potulku sťati P. Janda a A. Jandová. O pět let později měla být jistá Němečková mečem na hrdle ztrestána, do hrobu vložena a s kůlem skrze střeva probita a tak zahrabána pro "zamordování svého neřádně nabytého plodu...". Trest jí byl nakonec zmírněn a změněn na čtyřleté obecním práce. Vyvázla opravdu s obrovským štěstím.

Souřadnice místa: 49°59'42.504"N, 15°37'18.697"E

Prameny: Úřad a knihovna městyse Choltice, děkuji paní Radce Zelenkové za umožnění nahlédnout do kroniky Choltic, matrikářce Ireně Andrusivové za ochotu a kontakt

Foto: Autor,

http://www.mapy.cz

http://oldmaps.geolab.cz/