Chýnov.
Krásné město Chýnov je jedním z nejdéle trvale osídlených míst Čech. První písemná zmínka o Chýnově v Kosmově Kronice české se váže k roku 981. Chýnov byl jedním z pomezních hradů panství knížete Slavníka na ochranu proti Rakousům. Hradiště stálo na ostrohu v místech dnešního zámku, ze tří stran chráněno potokem, který většinou tvořil močály. Čtvrtá strana pak byla opevněna uměle. Palacký se v Dějinách národa českého zmiňuje o župě Chýnovské v desátém století, která byla jednou z největších v Čechách. Od nepaměti měl Chýnov také právo trestní a hrdelní. Šibenice stávala podle tradice na kopci, na výrazném vrchu zvaném Obora. Dle tehdejších svědectví na „šibeničním vršku“, „pod špejcharem nade mlejncem“, neboli „nad dolejším mlejncem na kopci“. Dnes můžeme toto místo lokalizovat přibližně do míst osazeného kříže v objetí dvou vzrostlých listnáčů vpravo nad cestou, která stoupá od Chýnova k Pelhřimovu. V úhlu, který svírají ulice Nekutova a Na Lipici, na samotném konci Chýnova. Na místě už ovšem nelze naleznout žádné známky ani náznaky bývalého popraviště. V druhé polovině sedmnáctého století poprvé šibenice zcela zchátrala a zřítila se. Místo se postupně proměnilo v zemědělsky obráběné pozemky a sedláci zde ještě dlouho při orbě naráželi v zemi na zbytky sloupů šibenice.
Pohled k Chýnovu od východu, z míst původního popraviště.
Rozhodující slovo při vynášení rozsudků a trestání hrdelních zločinů v Chýnově měl jako u většiny nižších soudních okrsků vrchnostenský soud, tyto pak potvrzoval soud I. stupně v Českém Krumlově. Okolo roku 1630, za rychtáře Holešovského tak byl v Chýnově sťat, a pak kolem lámán smilník a vrah Jakub Tkadlec z Lažan. Jeho rozlámané tělo pak bylo do jiného kola vpleteno a vedle šibenice tak do výšky na kůlu vyzdviženo, všem kolemjdoucím k varování. S ním měla na popravišti mečem skončit svou životní pouť i jeho milenka. Podařilo se jí však údajně z vězení utéct a dle pozdějších svědectví pak byl městu výkon hrdelního práva na nějaký čas pozastaven. „tu noc před smrtí svou z arestu od rychtáře utekla a tudy že potom chejnovskejm právo odňato bylo“. Od roku 1707 byla vedena jednání o obnovení hrdelního soudnictví v Chýnově a v zimě roku 1708 pak měla být dokonce vystavěna šibenice nová. Zem však byla tehdy pod sněhem a velmi promrzlá a ze stavby tak prozatím sešlo. Téhož roku tak musela být jistá Juliana Faunová, z chýnovského panství na hrdle trestána v Č. Krumlově, jakožto sídle vrchnosti. Na jaře roku 1708 (některé prameny uvádějí rok 1709) nakonec byla postavena zcela nová šibenice na novém místě popravním, které obec vyčlenila na opačném konci města a zachoval se dokonce i zápis, kterým Chýnovští dne 26. 4. oznamovali vrchnosti že:
Letta Panie 1708 wyzvižena gest przi městys Cheynowie nowá spravedlnost aneb šibenice, kterážto giž od dewadesáti let nestála, kterážto nynípostawena gest na trawní cestie za wowčínem blíž Nový wsi, mezi polma po prawý stranie, když se od Cheynowa gde, z gedné strany pole Wawrzince Maczka, sauseda cheynowského, az druhé strany pole Ondrzege Horzínka, též souseda cheynowského we prostrzed meze w konczi tráwní cestie proti poli patřícímu rathauzu. Poniewadž ale swrchu psaní sausedi každý swýho kus pole upustiti gsau musili, a to z przičiny té, žie když by se niekdy niejaká executi wykonawati miela, žie by se gim v gegich obilí škoda od lidu dielala, tak gim obec zdegšíza to odmienu učinila a to s wolí urozeného pana Matiege Constantina Dworzaka, ten czias przedstaweného pana hegtmana panství cheynowského a ratiborzského. Przednie Wawrzincovi Maczkovi obec dovolila, aby on sobie swuy palauk, ležíci u krzíže za wowčínem pod silnicí, na wotawu každoročně hdgil, který ale przedešlegak ziw se nikdy na wotawu nehagíwal, z kteréhožto palauku on má wotawu skliditi hned gak se žitta s polí sklidiegi. Nápodobme Girzík Kolarz, magice taky palauk wedle Mackowýho, má ho též sobie na wotawu hágiti, a to z przičiny té mu obecz dowoluge, poniewadž wedle panskýho pole gest, aby se žiadná škoda w panským obilí nedielala, gakož taky Ondrzegovi Horzínkovi se odmiena učinila, dalo se gemu kausek pole ležícího proti stráni geho, Klaužowiczům nad lukami klaužowskými a kautem obecním. Toho oni beze wší przekážky užíwati magí na nyniegší, budaucí i wiečný cziasy. Stalo se toto upsání u przítomnosti aurzadu a czelé obce cheynowský dne a letta s przedu psaného za purkmistra pana Gana Gelínka. Napodobme taky toho dne se odmiena uczinila Mikulášowi Mračkowi za místo na kterém šatlawa aneb sklípky pod zemi wyzdwiženy gsau. Tak gest mu obec dala kausek pole ležící pod silnicí wedle potoka pod geho lukau, tak gak mezníky ukazugí. Toho on Mikuláš Mraček na nyniegší i budaucí wiečný cziasy beze vší przekážky užívati mé.
V roce 1708 tedy postavili Chýnovští šibenici novou, nad cestou k městu Táboru. Přesněji toto místo můžeme lokalizovat mezi cestami k Táboru a Plané nad Lužnicí v místech, kde se dnes říká "Na spravedlnosti". Najít toto místo není nijak složité – svírají jej ulice Bílkova a Turovecká a nachází se přibližně 220 metrů jihozápadně nad čerpací stanicí. Jedná se o nevýrazné, ploché návrší, které ničím nezaujme, protože zde bohužel nenalézáme ani kříž, či jinou rekvizitu, jež by toto ponuré místo přibližně destinovala.
Zápis o stavbě šibenice z roku 1708 uložený v pamětní knize města Chýnova
Aby magistrát mohl přesněji lokalizovat místo, kde se nacházelo starší popraviště a kde se mělo původně vystavět nové, byli radní nuceni přizvat letité svědky, kteří vypovídali o starém místě popravním v Chýnově takto: (Tábor, 20. Duben 1709(?) – výpověď svědků o někdejší existenci popravního místa v Chýnově)
Svědomí v příčině popravního bývalýho práva v městys Chejnově u přítomnosti p. Nikodýma Vokouna a p. Jana Švarce z rady k tomu deputírovaných commisařův při právě města Hradiště Hory Tábor pod předcházející přísahou dne 20. Aprilis Anno 1709 přijaté.
- Pavel Šafář po vykonané přísaze vyznal:. Již jest mě osmdesáte sedum let. Zachovejž Pán Bůh, žádnej mně nic za to svědectví nepřipověděl a taky nežádám. Vím o tom, že smrtelně hřeší a taky duši svou zavozuje, kdo křivou přísahu dělá. Pod špejchary, nade mlejncem byla spravedlnost, a před osmdesáti lety na tom místě Jakuba Tkadlce z Lažan, že jednoho člověka zabil chalupníka, sťali a na kolo dali. Mnoho let kosti z toho kola visely a lebka na kůlu byla. Na popravě jsem nebyl, než kosti a tu lebku z toho Jakuba Tkalce po tolik let jsem vídával, než ty kosti spadly, i taky spravedlnost na tom místě státi jsem spatřil, však potom, když sou v těch místech vorávali, zavazovali vo sloupy vod tý spravedlnosti, když padla. Je pravda, ten Jakub Tkadlec, co na tom místě sťat a na kolo dán byl, mý ženy matky bratr byl. Arci že jsem s jinšími a pohunky, když sme pásali, toho Jakuba Tkadlce na kole ležeti a potom jeho kosti z toho kola viseti po mnoho let vídával.
- Melichar Pokorný po vykonané přísaze vyznal: Přes osmdesáte let je mě. Já nevočekávám za to svědomí nic a nežádám nic. Zachovej Pán Bůh, arci že vím vo tom, že bych hřích velkej měl, kdybych falešnou přísahu udělal. Nad dolejším mlejncem na kopci, kde nejčko panský pole jsou, šibenice a kolo stávalo. Sám mýma očima sem to viděl. Již je tomu arci mnoho let, byl jsem tehdáž malý chlapec. Malej když sem byl, slýchával jsem od matky mý, že na tom místě jednoho sťali a na kolo dávali. Pamatuju arci, když toho člověka na tom místě sťali a na kolo dali, nebo já byvše malý chlapec, když sem běžel taky se dívati na tu popravu, voni lidi již vodtad šli. To je pravda, že jsem vídával toho sťatýho na tom kole ležeti.
- Mikoláš Holešovský po vykonané přísaze vyznal: Je mě sedmdesáte devět let. Neočekávám nic a nedostal sem taky nic za toto mý svědectví. Vím vo tom arci, že bych smrtelně hřešil a duši mou do pekla přivedl, kdybych falešnou přísahu udělal. Moji rodičové mě povídali kolikráte, že na tom místě nade mlejncem, kde šibenice bývala, jednoho člověka sťali a na kolo dali. Je pravda, můj nebožtík otec toho času, když toho člověka na tom místě sťali a na kolo dali, byl v Chejnově rychtářem. Povídal mně nebožtík otec vo tom kolikráte, ale matka častěji, nebo otec dříve umřel.
Že svrchupsané pod předcházející přísahou přijaté svědomí u přítomnosti nadjmenovaných k tomu deputírovaných commisařův náležitě se přijalo a v něm nic přidáno ani vypuštěno nejni, anobrž vše tak, jak nadepsaní svědkové jsou vyznávali, slovo od slova popsáno se vynachází: To my Jeho Milosti Císařské rychtář, purkmistr a rada královského města Hradiště Hory Tábor pečetí naší menší městskou stvrzujeme vědomě. Actum v královském městě Hradišti Hory Tábor dne 20. Aprilis Anno 1709.
Přesto se však chýnovští nakonec rozhodli zřídit městské popraviště na výše uvedené lokalitě, při cestě k městu Táboru. Pak už mohl soud začít vyšetřovat, zavírat, mučit a vynášet rozsudky. Ovšem ani zde se popravčí občas nevyznamenali. Svědčí o tom dobový zápis, uložený v SoA v Táboře, kde se píše:
Léta Páně 1712 dne 29 Julii ráno okolo hodiny desátý byla jest držána executi nad Mařenou Liškovou jinak Havlovou ze vsi Březí blíže města Tejna, poddanou Jana Malovce k statku Hrádku, kterážto při právě městském v městys Cheynově arestem skrze veliké spáchané zlodějství jeden celý rok stižena byla, na kteroužto po vystálých examinách od J. M. Cis. a Král. Vysoce Slavné Appelací Praské ortel hrdelní jest prošel, že ona za své veliké provinění a jiným k vejstraze mečem ostrým potrestána podle práva jest, ku kteréžto popravie mistr popravní Jan Lípa z města Tábora povolán jest byl a k tomu taky mistr z města Crumlova jest přišel, kterýžto mistr táborský jemu popravu postoupil. On krumlovský mistr chtíce svrchu označenou Mařenu stínati, jak po ní ponejprv ťal jí hned do pravého ramena přes plece ťal, nato táborský mistr k němu přiskočil a jemu meč z ruky vytrhnul a jí jednou ranou hlavu stál. Kterážto executi se vykonávala u spravedlnosti na trávní cestě z jedné strany polí novoveských a z druhé strany polí chejnovských a její tělo pod spravedlností podle práva odpravený jest. Stalo se dne a léta svrchu psaného.
Tato exekuce přišla městskou pokladnu v Chýnově na úctyhodných 22 zlaté a jeden krejcar a zaplaceno dostal kat i za židli, na které odsouzená seděla. O této popravě si ještě napíšeme koncem tohoto pojednání, protože ji ve své knize vcelku vtipně ač skutkově fakticky popisuje i pan Vladimír Šindelář.
Vyúčtování Jana Lípy za popravu Mařeny Liškové. SoA Třeboň
Další zápis nám říká že:
Léta Páně 1715 dne 31. Julii byla jest dáržána executi při právě našem v městys Cheynově nad Annou Rubšovou podanou k panství cheynovskému, kterážto velice těžce zhřešila a Desatero Boží přikázání dvoje přestoupila, první hříchu smilného se jest dopustila a za druhé nad svým vlastním plodem mord spáchala a své vlastní dítě jest zabila. Na kteroužto Annu Rubšovou od J. M. 0. Cis. Mil. z Eggenberku ovdovělé kněžny a panující vejvodky na Českým Crumlově ortel hrdelní jest prošel, tak že ona za své veliké a těžké proviněním a jiným k vejstraze, jí ale k dobře zasloužilej pokutě od života k smrti odsouzena jest, kterážto předně sťata, na to do hrobu položena a skrze srdce kůlem probita jest, a na to zahrabána podle práva.
Ne všechny zločiny však byly trestány mečem a v Chýnově je popisován i kamenný pranýř poblíž radnice a to v letech 1740 a 1755. O jisté schovívaosti chýnovského soudu svědčí i další zápis z rou 1712:
Léta Páně 1712 dne 9. Julii vyšel jest od J. M. Cis. a Král. Slavné Appellati Praské hrdelní ortel na Matouše Rohanku a Kateřinu Mikovou ze vsi Wobrataně, oba poddáni k panství Cheynowskému, kteřížto delikventi hřích, to jest a těžké proviněním a jiným k vejstraze, jí ale k dobře zasloužilej pokutě od cizoložstvo v krevnosti a švakrovství mezi sebou spáchali a tak vedle jejich velkého a těžkého provinění a jiným k vejstraze a oboum jim k dobře zasloužilé pokutě mečem od života k smrti odpraveni býti měli, že oni ale po přečteném jim orteli ihned oba na svá kolena padli a pro Boha za prodloužení executi s nima prosili, což se s nima stalo. A oni na to své útočiště k J. M. Cis. a Král. Vzali ve 14 dnech při úřadě našem své memoriály k J. M. Cis. a Král. Složili a taky úřadu bolestně žádali, aby takové memoriály k Vysoce Slavnej Appellati Praskej se odevzdaly. Což dle žádosti jejich se jim vykonalo, načež dne 27. Mai v létu 1713 od J. M. Cis. a Král. Slavné Appellati Praské jinej ortel jest přišel a Matoušovi Rohankovi a Kateřině Mikovej pro krve sprznění v prvním stupni švakrovství a spolu jednostranné cizoložstvo, již prve k meči odsouzeným v dvouletní obecní aneb panskou práci proměniti J. M. Cis. a Král. milostivě ráčili, načež oni arrestu od práva propuštěni jsouce, panskou práci zde při zámku v železích vykonávati musili. A po vyjiti dvouch celých let oba zase propuštěni jsou.
Svému účelu sloužila zdejší šibenice až do roku 1761, kdy byla definitivně stržena. Protože město k popravám využívalo jednodušší, dřevěné konstrukce šibenice, podléhala tato občas zubu času a povětrnostním podmínkám. A protože chýnovští byli na svou výsadu jistě pyšní, dochází v jednom takovém případě k obnově chátrajícího popraviště a i o tomto počínání se nám opět dochoval zápis, který praví, kterak museli řemeslníci při stavbě nové justice držet pospolu. Píše se v něm že:
Léta Páně 1722 dne 11. Máje postavena jest zase podruhý nová spravedlnost aneb šibenice, na trávný cestě za vovčínem blíže Nový vsi mezi polma po pravý straně když se jde od Chejnowa, z jedné strany Wavřince Macka, a z druhé strany pole Ondřeje Hořínka. Při vyzdvižení té spravedlnosti všickni řemeslníci z celého panství se postaviti musili, což se stalo dne a léta zpředu psaného. Kterážto šibenice stála až do roku 1761. V tom roce poslední sloup padl, a tak stála 39 let.
Podle zápisu z března 1755 disponovalo město nadále šibenicí dřevěnou se dvěma sloupy a v té době už byl jeden ze sloupů uhnilý, šibenice již nebyla městem udržovaná a před zánikem hrdelního soudu v Chýnově tak chátrala. Druhý sloup se zřítil v roce 1761, což mělo za následek zánik chýnovského popraviště. Dle patentu Marie Terezie z roku 1765 pak bylo městu Chýnovu už jen formálně odňato právo meče a soud III stupně zde byl zrušen.
Město si však drželo svého rasa neboli drnomistra. Služeb tohoto sníženého člověka bylo městu patrně mnohem více třeba, než služeb katovských. Musel bych spekulovat, kdybych chtěl tvrdit, že v Chýnově stála někde v koutku, ukryta před zraky počestných lidí rasovna, ale možná tomu tak bylo, protože i v dobách poprav musel kat někde bydlet. Pokud nebyl ubytován v šatlavě, nebo u některého z biřiců. Pak mohl zdejší ras užívat k bydlení třeba pohodnici v nedaleké Polánce. Už před rokem 1774 byl chýnovským pohodným nějaký Tomáš Erneker, ženatý s Marií Annou (*1734). Jejich decera nesla jméno Sofie. Dlouhou dobu je pak evidována rasovská rodina Litzhammerů – Petr (1796-1850), Matěj, a Jan (*1787). Nalézáme i dvě jména dalších žen a to: Cervicková Rosalie a Dohnalová Rosalie. Jejich vztah k pohodnici je ovšem velmi nejasný a spekulativní. V chýnovské historii lze narazit také na dvě jména biřická a to Václava Dohnala (před 1740) a Matěje Licehomela (před 1770 – 1819). Závěrem mi dovol milý čtenáři, abych Tě přesměroval o kousek „vedle“ k popravám, kde publikuji výňatek z knihy pana Šindeláře o chýnovské popravě, která se katovi z Krumlova opravdu nepovedla.
Prameny a literatura:
- Město Chýnov
- PhDr. Prášek Jiří – Čítanka z chýnovské historie kap. 12, list 95-99 (vyd. město Chýnov, 2006)
- Vladimír Šindelář – Historické panoptikum jihočeského zločinu (nakl. Veduta, 2010)
- Daniel Kovář – Archeologické výzkumy v Jižních Čechách 22/2009, list 201-202 (vyd. Jihočeské muzeum v Českých Budějovicích 2009)
- Genealogie pohodných v Čechách - Josef Vaněk a Věra Klvanová
- Jan Vyhlídka – Lexikon nedotknutelných, list 492 (nakl. Sperat 2013)
Děkuji:
- Panu Práškovi za skvělou a čtivou knihu s věnováním, za svolení k citacím, za to, že je mi stálým a příjemným průvodcem po hrdelním Písecku a vytrvalým dodavatelem materiálu a kontaktů.
- Panu Šindelářovi za trpělivost, spoustu materiálů, za svolení k citacím, za dobré a poučné rady a v neposlední řadě za řadu dedikovaných knih.
- Pavlínce za trpělivost, se kterou ji vláčím po dávno zapomenutých kopcích a trnitých pěšinách
- Firmě Canon za skvělého a spolehlivého kamaráda na cestách
Foto: Autor, www.mapy.cz, http://oldmaps.geolab.cz