Olomouc

Olomouc, jako kterékoli jiné královské město, disponovala několika místy, na kterých byli odsouzení zbavováni života. Několik šlechticů bylo popraveno olomouckým katem přímo na náměstí k veliké radosti obyvatelstva. Rynek byl však výsadou pouze pro lidi vyšších stavů a ne vždy tomu bylo dostáno a ne vždy byla krev šlechty prolévána přímo na Horním rynku. Ne proto, že by radní měli strach z faktu, že jim na zakrvácené náměstí potáhnou krysy, toulaví psi a spousta hmyzu za čerstvou lahůdkou, (povinností katovských holomků bylo "nepořádek" po popravě náležite uklidit a rynek tak uvézt do stavu dýchatelnosti) ale patrně proto, že ve smyslu psychologického mučení, byl dotyčný potupně popraven tam, kde smrtí bídnou nedávno zhynul obyčejný lapka, nebo sprostý vrah z nějnižších vrstev obyvatelstva. Tedy na místě, které bylo považováno za hrůzu nahánějící, odpudivé a slušný člověk by na něj ani jednou nohou nedošlápnul. Na městském popravišti.
To se nacházelo severozápadním směrem od města, vzdáleno na tehdejší dobu od městského bastionu nebývale daleko. Radní patrně nechtěli riskovat v letních měsících, aby jim zápach z tlejících těl "oblažoval" město, vzhledem k faktu, že i v dnešní době na Olomouc fouká převážně severozápadní, nebo západní vítr. Byly to ale hlavičky, že? Od západní, Litovelské městské brány (dnešní ulice Riegrova) se musel průvod vydat přes Malou Moravu k současné Mohelnické cestě, do míst, kde se dodnes říká oficiálně "Na šibeníku". První zprávy o olomouckém "čekanu", tedy místě popravním, se dochovaly díky olomouckému městskému písaři Václavu z Jihlavy který se o ní zmínil v souvislosti s popravami Husitů vypuzených z Litovle už v roce 1437. Patrně až do roku 1596 stála šibenice za litovelskou branou, v místě, kde se dnes kříží tramvajové koleje všech linek, tedy v místě dnes pojmenovaném jako Náměstí národních hrdinů, bohužel však nevím, jestli na pravém, či levém břehu tehdejšího koryta Malé Moravy. Tehdy mezi litovelskou branou a hradeckou branou. (Terezkou) Přesná lokalizace olomoucké "spravedlnosti" je datována až roku 1643, kdy se při okupaci města Švédy usadily císařské regimenty "posto na kopci, vedle spravedlnosti".
"Galgen Berg", tedy šibeniční vrch, byl pak zakreslen do městských i vojenských map a od té doby se dá vcelku přesně lokalizovat. Přesto se vztyčovaly nadále šibenice na Horním rynku i v místě, dnes nazývaném "Tabulák, nebo také Tabulový vrch" na levém kopci dnešní Hněvotínské ulice v místě bývalých ruských kasáren, tehdy pro odsouzené vojáky. ( v době války od r. 1758) Olomoucká šibenice byla projektována a postavena zednickým mistrem Matyášem Kneibandlem a byla na svou dobu doslova unikátní. Městský písař a právník Florian Josef Loucký ji ve svém cenném díle >> Popis královského hlavního města Olomouce << (1746) psaném německy, vypodobnil následovně:

".... na popravním místě je zde od nepaměti vysoká šibenice k nemalému odlišení od ostatních měst. Má šest pilířů či sloupů, z nichž dva prostřední jsou podstatně zvýšeny, čímž tvoří dvojtou šibenici, jaké podobné není v celé zemi. Stejně jako Vratislav, kde lze spatřit obdobnou stavbu, jaké není v žádném slezkém městě, i Olomouc má z toho důvodu na Moravě přednost."

olomouc

Plastika unikátní olomoucké šibenice, vystavená v městském Muzeu.

Asi sto metrů, ještě dál, západně od šibenice, se nacházelo popraviště se stínadly, kde byli odsouzení kolem lámani, stínáni, čtvrceni, upalováni, kleštěmi trháni a jinými rozličnými způsoby takto života zbavováni. V dnešním areálu bývalého VOZ v ulici Na šibeníku se nachází malý zpustlý pahorek, převyšující své okolí zhruba o 15 metrů. Z ulice je jen těžko viditelný a spousta obyvatel Olomouce jej tak míjí bez povšimnutí. Zde se v dobách dávno minulých odehrávala ta nejkrutější krvavá dramata, jaká si naše "civilizovaná" společnost jen stěží dokáže představit. Jak nám sdělují zápisky olomouckých mnichů, bylo možno v dobách inkvizičních procesů z Klášterního hradiska (cca 3,3km) jasně viděti nad "čekanem" hořící hranice kacířů. Tyto ohně tehdy hořely přesně v místech, kam už dnes jen málokdo zabloudí...tedy na popravčím vrchu nad "Spravedlností"...Těla popravených pak byla zakopána v bezprostředním okolí šibenice a popraviště. Asi by stálo za to, v těchto místech kopat, odkrýt základy šibenice a ponechat je na očích lidu jako pamětní monument a výstrahu. Bohužel o tyto památky není mezi lidmi zájem...Olomoucký pranýř je připomínán už od roku 1363 a hojně byl využíván v šestnáctém i sedmnáctém století. Nacházel se na Horním náměstí, jižně od radnice, poblíž radniční Jeronýmovy kaple. V místech, kde je "pohřben" jeho základ, je v dlažbě umístěna informativní cedulka.
Nutno závěrem podotknout, že v okolí olomouckého popraviště dnes stojí naprosto nenápadná, malá trafika***, která je patrně protkána minulostí a negativní energií blízkosti olomouckého popravního místa. Dodnes se v této prodejně tabáku a novin totiž stihli zprovodit ze světa oběšením už dva sebevrazi...

*** - v roce 2013 byla odstraněna


Pramen: Zprávy vlastivědného muzea v Olomouci, Inventář archivu města Olomouce
Foto: Autor, archiv vlastivědného muzea Olomouc, © Laboratoř geoinformatiky Univerzita J.E. Purkyně - http://www.geolab.cz © 1st (2nd ) Military Survey, Section No. xy, Austrian State Archive/Military Archive, Vienna © Ministerstvo životního prostředí ČR - http://www.env.cz

TOPlist