Bílina

První informace o výsadním právu meče v Bílině se datují okolo roku 1040, kdy byl na bílinském hradě dle dochovaných zpráv popraven hradní správce a zrádce Prkoš, který údajně vpustil Saské vojsko na panské území. Nicméně už v té době to byla exekuce velmi brutální. > Kat < (tehdy tedy ještě patrně soudní sluha, či samotný soudce, možná vězeňský sluha nebo voják) nejdříve Prkošovi při plném vědomí vydloubl oči, následně mu odťal ruce i nohy a nakonec torzo znetvořeného těla hodil do řeky Bíliny. O městu samotném, stran hrdelního práva, nemáme mnoho informací. V Soudní knize města Bíliny se ani jednou písaři nezmiňují o úplném dokonání hrdelního rozsudku. Známy jsou povětšinou ty případy, kdy se odsouzenec vykoupil, jednoduše si tedy soud a tím pádem i život koupil. Právo hrdelního soudu Bílina ztratila roku 1765 císařským dekretem Marie Terezie. Doložena je zatím pouze zmínka o jistém Matějovi, který v roce 1558, den před sv. Markétou uhodil svého druha kamenem do hlavy, Matěj byl ihned vzat do žaláře bílinské radnice. Zasažený kamarád byl těžce raněn na hlavě, ale útok přežil. Matěj dle práva 'vyplatil' bílinskou soudní stolici i radu konšelů v čele s rychtářem a purkmistrem, a byl tak propuštěn pouze s varováním. V bílinské soudní knize nenacházíme téměř žádnou zmínku o katovi. Jeden z mála dochovaných případů nám popisuje případ, kdy byla "jistá děvečka katem z města Bíliny vymrskána a návratu do něj pod hrozbou ztráty hrdla navždy zapovězena''.

bilina

Město Bílina - poč. 19. stol - autor neznámý

Město Bílina má v SoA v Teplicích přes 1300 knih a dalších 239 kartonů spisů. Je tedy dost možné, že zmínky o popravách se mohou nalézat v některých z nich. Lze tam například dohledat žádost města Bíliny z roku 1723, v níž purkmistr a rada tohoto města prosí v několikadenním předstihu své mostecké kolegy o poskytnutí popravčího mistra,  tou dobou patrně Hanse Georga Geisslera, neboť se má konat exekuce, při níž bude vypáleno jakémusi vagabundovi písmeno „R“ na rameno.Bílinský zámek, který vlastní Lobkowitzové, měl také své archivní knihy, ty jsou ovšem nyní uloženy v rodinném archivu v Roudnici nad Labem, kde máme přislíbenu možnost dalšího průzkumu. Bílinská šibenicebyla s největší pravděpodobností zděná stavba, sestávala se ze tří kamenných pilířů, horizontálně propojených trámy z dubového dřeva, na kterých umírali odsouzení. Přesná destinace dotyčného místa už dnes nebude patrně možná, vzhledem k faktu, že místo je velice zpustlé a okolí zčásti prošlo proměnou na zahradní pozemky. Pokud se ale vydáte z centra na jih, tak zamiřte k Pražskému předměstí, ulicí Pražskou a Jenišovskou až k travnatému pahorku na pomyslné spojnici ulic Mládežnické a Zahradní. Patrně v těchto místech, mezi zahrádkami a přilehlým lesíkem se v minulosti odehrávala krvavá dramata na příkaz nesmyslných soudů a v podání více, či méně šikovných katů. Ještě dnes jsou na místě patrné známky kruhového základu. V okolí je spousta kamenných rozvalin, jejichž fragmenty jsou zřetelně opracované lidskou rukou. Místo je rovné, nezastavěné, a je z něho nádherný výhled na město. Naši domněnku, že zde pravděpodobně šibenice skutečně stála, podporuje i ten fakt, že okolí je ze všech stran rozparcelované na pozemky, ale tato část zůstala člověkem nevyužita. Na další otázky by možná našly svou odpověď archeologické práce v dané lokalitě. Šibenice je zakreslena v mapě I. Josefovského mapování červeně, jako kamenná stavba se třemi sloupy a zděným prostorem katovy "kolny" pod šibenicí.

 bilina sibenice

V pozdějších lokalizačních a topografických materiálech a v katastrálních mapách z 19., ale i 20. století místo popisované jako Galgen (19. století) a v mapě z roku 1958 i jako >Na Šibenici<

gal

 

Poloha místa: 50°32'19.703"N, 13°46'29.826"E

Autor: Ondřej Baumgartner (17 let) + Petr Baumgartner (otec) - oba z Bíliny.

Poděkování patří ředitelce SokA v Teplicích paní Bc. Ladě Kosmálové

Foto: Autor, http://www.mapy.cz/, http://oldmaps.geolab.cz/ a archív SokA Teplice

Editace http://www.hrdelnipravo.cz

 

 

Počítadlo návštěv TOPlist