Šibenice u Šatova.

Velmi nepatrné zbytky zůstaly viditelné do dnešní doby po šibenici v blízkosti obce Šatov (okres Znojmo, Jihomoravský kraj). Několik cihel a kamenů spojených rozpadající se maltou, v některých místech jen těžko čitelná linie základů, nenápadná vyvýšenina, která nezasvěceného ničím na dálku neupoutá – to jsou konce někdejší obávané a odstrašující stavby, která – ať prázdná či obsazená – měla varovat všechny obyvatele i pocestné před sklouznutím na cestu zločinu. A že to v době pozdního středověku bylo docela jednoduché! Vždyť  i běžná krádež mohla být při nepřízni osudu trestána smrtí na popravišti.

Šatov je starobylá obec, o níž se první zmínky objevují v historických listinách již v roce 1190, resp. v roce 1201. V roce 1497 je pak Šatov povýšen králem Vladislavem Jagelonským na městečko. Součástí získaných pravomocí bylo i povolení ke stavbě pranýře v centru městečka (pozor, neplést Šatov s nedalekou obcí obdobného jména Šafov, která má také svůj pranýř) a také hrdelní právo, tzn. pravomoc k odsuzování pachatelů k trestu smrti i k vykonávání vlastní popravy. Šatovští tedy v té době zbudovali popraviště se šibenicí na návrší vzdáleném necelé tři kilometry od středu obce jihovýchodním směrem. Tomuto návrší se dodnes říká „Šibeničky“, na českých mapách je označeno kótou 283 m.n.m. a leží téměř přesně na současné česko – rakouské hranici. Toto „strategické“ umístění bylo údajně také příčinou řízeného chátrání stavby v dobách budování socialismu (do té doby byly pilíře údajně ještě vysoké a zdaleka viditelné) u nás v minulém století – šibenice prý byla význačným orientačním bodem pro ty občany, kteří se rozhodli emigrovat na tehdejší „Západ“ právě v těchto končinách. Na mapách 1. vojenského mapování (oblast Morava, mapový list č. 118) je šibenice znázorněna červenou barvou jako dvousloupová s příčným břevnem. Je popsána jako Sch. Galgen (Schattau Galgen – šatovská šibenice). Mapy 2. vojenského mapování už žádný objekt v tomto prostoru neukazují. Mapový list č. 4456 z období 3. vojenského mapování pak v místě šibenice ukazuje pouze kótu 285 s označením „Šibeničky“. V některých současných i starších rakouských mapách je pak návrší označeno obdobně – „Galgenberg“, s nadmořskou výškou 284 metrů. Vlastní podoba šibenice je v dnešní době už těžko zjistitelná. Pozůstatky tvořené zčásti pálenými cihlami a zčásti pravidelně tesanými  kamennými kvádříky spojenými vápennou maltou pravděpodobně ukazují na dva samostatně stojící zděné pilíře o rozměrech cca 250 x 120 cm, vzdálené od sebe přibližně 4 metry. Tyto pilíře se údajně směrem vzhůru jehlanovitě zužovaly. Půdorysné rozměry se tak vcelku shodují  s náčrtkem rakouského badatele pana Lefnaera. Dá se tedy předpokládat, že přes tyto sloupy byly položeny šibeniční trámy, jeden možná i dva, na které se pak uvazovaly oprátky či upevňovaly řetězy. O výšce celé stavby se dá spekulovat stejně jako o konkrétním provedení celé horní části, ale s ohledem na obdobné stavby ve střední Evropě a ve vztahu k rozměrům základů se dá odhadovat na pět až sedm metrů. Provedením ji tedy lze pravděpodobně přirovnat k obdobným stavbám např. v Grosskrut, Donnersbach či vzdáleně i v Raabs an der Thaya.

sibenice

Šibenice v šatově na snímku z doby patrně poválečné, kdy objekt mezi sloupy sloužil jako strážní budka rakouských celníků. Uoženo v archívu Rakouské obce Unterretzbach

Z archivních záznamů se zatím podařilo doložit jedinou popravu, a to z roku 1691, kdy zde byla zbavená života nebožačka Maria Wentzlin. O této šibenici je vyprávěna zajímavá a vtipná historka. V sousední obci (nyní Rakousko) Unterretzbach, vzdálené necelé 4 kilometry, odsoudili k smrti delikventa. Jenže jak ho oběsit, když neměli vlastní popraviště ? A tak moudří pánové vymysleli, že požádají šatovské radní o „sousedskou“ výpomoc a k exekuci použijí šatovskou šibenici. Jenže se se zlou potázali, na jejich žádost jim Šatovští rezolutně odpověděli, že to naprosto nepřipadá v úvahu, protože „šibenici mají jen pro sebe, své děti a děti jejich dětí.  Dlužno je k této krátké historce připojit poznámku, že obdobné vyprávění jsem četl i o dalších dvou popravních místech v jiných obcích.

Kdo by chtěl pozůstatky šibenice navštívit, než propadnou úplné zkáze, může k určení její polohy použít souřadnice GPS  48°46´14.694“N, 16°01´29.508“E. Místo je dostupné z obou stran hranice po sjízdných polních cestách, poslední desítky metrů je třeba dojít pěšky mezi viničními tratěmi. Z vrcholku musel být krásný rozhled po nádherném okolí!

Autor: Ing Vokáč

-          Stefan Lefnaer, www.lefnaer.com, Erhaltene Richtstätten in Mitteleuropa

-          Archiv p. Stefana Lefnaera

-          Archiv autora.

-          Internetové servery  www.obecsatov.cz, www.oldmaps.geolab.cz, http://www.mapy.cz/

-         děkuji panu Javůrkovi, starostovi obce Šatov, za poskytnutí historické fotografie

TOPlist