Kníníce u Boskovic

Hájek

 

"Hrdelní právo obdržela obec Knínice již okolo r. 1200, aby zloděje, lotry, mordéře a jiné zločince, kterýž by napřed v řečeném zboží a mezích jeho byli postiženi, trestala na hrdle nebo na statku. Do r. 1583 byla zdejšímu hrdelnímu soudu podřízena i stolice soudní ve Svitávce a některé rozsudky se zachovaly doposud. Jelikož šibenice byla chatrná, koncem XVII. Stol., žádali Kníničtí o povolení postaviti novou. Bylo jim vyhověno v roce 1690. Konšelé a rada města však museli pranýř třikráte obejíti a pokaždé naň třikráte kladívkem neb sekyrkou klepnouti, čímž nabyl opětně svého práva."

Tolik tedy část citátu z knínické kroniky, která mimo jiné píše i o tom, že:

"Ve starodávné budově byly konány soudy hrdelního práva. Byla tu vězení nad zemí i pod zemí, v nichž byla hrozná mučidla: 5 klad na svírání člověka, 12 pout železných, železné kruhy připevněné na dubových sloupech, které se vězni připjaly na krk a v půli těla, aby musel státi, železná hruška, která se otevřela, lejnem naplnila a vězni do úst vložila a vzadu zamkla za hlavou, železná nádoba, z níž neustále voda kapala vězni na hlavu".

muceni

Čtvrtý, nejtěžší stupeň trpného výslechu - horké trápení, štosování s pálením svícemi, nebo loučemi. (ilustrační obrázek krevní knihy města Bojkovic)

Popravy, tedy především ty obešením vykonávaly se na (dnes už) zalesněném kopečku "Hájku" při severní straně Knínic. Později si píšař poznačil, že kopec, kde šibenice stála byl:

"Podoby mohylové, kde na temeni dosud stojí kůl, zbytek to šibenice".

Mnoho lidí se pokoušelo odnést si ten kůl domů. Jednou se tak vsadili dva mládenci ze Šebetova o několik litrů pálenky. A skutečně pro ten kůl v noci šli. Cestou se jim však udělalo nevolno a čím blíže přicházeli, tím hůře jim bylo. Když konečně po velké námaze kůl vytáhli, pro strach utekli.  Došli domů ale něco jim nedalo. Nemohli usnout a rozhodli se vrátit na Hájek. Vsadili raději kůl na staré místo. I jiní se o to pokoušeli a nepovedlo se … zlámali pilku i sekyrku, byl kolikrát nařezán a nikdy nedořezán, chtěli ho doma spálit a nemohli, vždycky jej musel každý postavit zpátky, kde stál, jinak neměl pokoje.  A přece vzal za své. Spálili ho roku 1924 vojáci, kteří měli na Hájku stráž. 

K Hájku se váže i další pověst o nespravedlivě odsouzeném mladíkovi, ale ta už je spíše z rodiny nadpřirozena a nemá tudíž cenu ji zde přednášet. Faktem zůstává, že přes svou "velikost" v Knínicích drželi právo Justice až do zrušení trestu smrti císařem Josefem, což je docela úctyhodný výkon. Patrně proto, že soudní pravomoce knínického tribunálu zasahovaly nejen do okolí tamnější radnice. K popravám se dostavoval ve většině případů popravčí mistr z Boskovic, jak nám dokládá tamnější krevní kniha a k ubytování mu sloužila malá cela, která byla součástí vězení. Nikde se mi nepodařilo nalézt zmínku o tom, že by si město Knínice vydržovalo svého pohodného, což by pro kata znamenalo určté pohodlí a pokud tomu tak bylo, potom patrně v už v době, kdy císař zrušil plošně popravy v celé zemi. Poté co vstoupil v platnost nový trestní zákoník, nebylo už Knínicím právo meče přiznáno a nebylo tudíž nutné ubytování pro popravčího zřizovat. Stavba jednoduché, dřevěné šibenice stála severně nad obcí, na vrcholu kopce, který je dnes nazýván jako "Hájek". Dle vyobrazení se jednalo o konstrukci dvou svislých trámů, vodorovně v horní části propojených z obou stran přesahujícím ráhnem se čtyřmi svlaky, pevně zakotvená v zemi. Dnes je místo šibeníku zarostlé stromy, ale je dobře přístupné od východu, tedy od silnice a sadů, tak i od západu a jihu, tedy z vesnice. Kopec tvoří první, dosti viditelná terasa, která byla součástí bývalé cesty k popravišti a náhorní plošina, mírně kamenitá se spoustou terénních nerovností. Místo je v dnešní době spíš už nejasného a nepravidelného obdélníkového půdorysu, ale jestli šibenice stála tam, kde patrně stála, tedy na svrchní plošině, mohlo mít celé prostranství okolo, včetně šibenice samotné, rozměry cca 13x22 metrů. Kopec sámotný, krom nádherného výhledu do okolí není ničím zajímavý, ale je zde klid, čisto a dle vyšlapaných pěšinek, místo patrně dost často svádí k procházkám a odpočinku. I když k tomu by zde bylo záhodno zřídit aspoň lavičku, nebo raději dvě.

kn

Pramen: KMK Knínice, krevní kniha města Boskovic

Foto: Autor a © Laboratoř geoinformatiky Univerzita J.E. Purkyně - http://www.geolab.cz © 1st (2nd ) Military Survey, Section No. xy, Austrian State Archive/Military Archive, Vienna © Ministerstvo životního prostředí ČR - http://www.env.cz

Souřadnice: 49°32'37.801"N, 16°41'59.001"E


Počítadlo návštěv TOPlist