Věřte-nevěřte

Jestli si některý z Vás snad myslí, že si vymýšlím tak Vás ujišťuji, že rozhodně ne! Předložím Vám zde zkrácené verze toho, jakou smrtí zhynuli všelijací mordýři i lapkové, proč a za co.

Smolná kniha Pardubická z roku 1590:

Poněvadž tito, Martin Hlavsa a Jakub Čurda zapomenuvši se nad přikázáním Pána Boha všemohoucího, netoliko lidem krádeží sou, škodili, ale také neznajíce žádné lítosti nad bližním svým, do mnoha mordů sou, provedli a vykonali a tu krev nevinnou a křesťanskou vylévali, právo je, aby jsouce na voze nebo ňáké káře na místo popraviště vezeni, potřikráte na rynku, na předměstí, kdež vobyčejně se stavuňk činí, klíštěmi na prstech a jinejch oudech trháni a potom u šibenice čtvrceni a porůzno na šibenici k vejstraze jiným rozvěšeni byli, orteluje.

Smolná kniha města Louny roku 1624:

Ve středu 26. Julii Jan Sítař konec svůj vzal a to takto:
Předně jeden šnyt před rathouzem jest se mu stal. U Justicii pravá ruka uťata a na Justicii hned přibita. Druhej šnyt u mastnejch krámů.  Třetí šnyt za branou. Potomně u šibenice kolem polámán, živej zanechán a nahoru vyzdvižen.

Jiný zápis z roku 1624 zněl takto:

V rathouze jsou mu tři šnyty utrženy, u spravedlnosti palce u rukou utrhány, u mastnejch krámů prsty utrhány, za branou palce od nohy. Na místě popravním zaživa na rožeň strčen a nahoru vyzdvižen.

O tom, že bezcitností jsme si ve středověku nezadali s asijskými národy, které byly a jsou dodnes svou krutostí pověstné, svědčí i dobový přepis záznamů rakovnických rychtářů:

R 1591, v den svatého Víta, mordýře z Kornhauzu kleštěmi trhali, dřeli, do kola vpletli. Spáchal sám 35 mordů.

Brzo po něm druhýho tovaryše dostali jej na hák zavěsili, potom dřeli, za živa na špalku sedě pekli a spálili. Přiznal se k 65 mordům a byl kulhavý.

R 1594, mnoho paličův a zhoubcův České země při městě Rakovníce utraceno: některé na kola, rožně dali, jiné pekli, jiné k sloupům, že okolo nich běhali, přivázali, jiné dřeli z kůže, na hranicích spálili, jiní sami v šatlavě se trávili.

Ten pak krejčí v sobotu po památce Narození Panny Marie upečen a olejem špikován byl.

R 1595, (hrabě z Hardeku zradil křesťanstvo v boji proti Turkům) Nejprve dva prsty, kterými Pánu Bohu a JMCské přísahu učinil, jsou mu uťaty, potom za živobytí týlem jazyk vytažen a naposledy čtyřmi koňmi roztržen.

Matriční zápis farnosti města Dobříše 1751:

1751 dne 22 januári,v hodině deváté před polednem,pro sprznění své pastorni dcery Lidmily, a pro zahubení neřádně pošlého plodu dle ortele jejich Císařské a Královské apelacy na Hradě Pražském vyrčeného, ze šatlavy dobříšské k ohavné smrti jest Vojtěch Růžička, podruh ze vsi Pauště (dnes Pouště) jenžto po 3x ohnivýma kleštěma pálen, pak na popravním rozhraní za živa od krku kolem lámán, do kola vpleten a posléze s kolem na povětří vyzdvižen a k poslednímu svému konci zaopatřen a zbožně Svátostmi Penitentiq et Communionis po vvzývání nejsvětějších jmen, Ježíš, Maria, Josef, život svůj v mukách dokonal v přítomnosti svého doprovoditele P. Františka Xaveria Špalka, na ten čas kaplana dobříšského, jsuce stár 52 let. (zaslal p. Rudolf Žáček)