Kat trestá kata

Život je někdy pes a jak už to tak bývá, osud zavál na strastiplnou cestu k popravišti i samotného mistra meče. V Čáslavi roku 1610 zdejší kat sypal na pastviny otrávený prášek. Uhynulé krávy se totiž staly následně jeho majetkem a mohl tak prodávat jejich kůže. Bohužel pro něj byl odhalen a bez skrupulí odsouzen k trestu smrti a popraven.

V roce 1588 si na posvícení pozval žatecký kat Vyskočil lounského kata Rosu a litoměřického kata Kabáta. Hodovalo se a pilo. Bohužel zřejmě asi přespříliš. Hostitel se tehdy pohádal s katem Rosou a v hádce jej probodl nožem. Rána to byla přesná a smrtící. Rosa byl okamžitě mrtev. Kat Vyskočil byl uvězněn a odsouzen k trestu smrti stětím. Tento rozsudek na něm vykonal poslední z účastníků posvícenského hodokvasu litoměřický kat Kabát.
Roku 1610 se českolipský kat zamiloval do jisté Sybille Schererové, která v tamním vězení čekala na výkon rozsudku za vraždu dítěte. Jedné noci ji kat osvobodil z vězení a spolu s ní utekl přes hranice do Saska. Uprchlíci však byli zanedlouho dopadeni, vráceni zpět do České Lípy a zde oba popraveni mečem.

Počátkem 17. století působil v Jihlavě jako místní kat jistý Wolf Sokol Blatenský. Byl to majetný a uznávaný mistr meče. Mimo jiné vlastnil i nádherný dvůr v Salavicích. Rozhodl se, že jej prodá jistému Václavu Koňasovi z Vydří na Telčsku. Jenže na tento dvůr si dělala zálusk i jihlavská městská rada. Snažila se všemožně prodeji zabránit. Wolf Blatenský argumentoval tím, že není poddaným jihlavským, nýbrž poddaným hraběte z Rozdražova a na Blatné. Ten se za něj taky postavil a nebyl sám. Totéž učinili i mniši z jihlavského kláštera minoritů. Ti měli totiž také zájem o salavický dvůr. Jenže kat Sokol měl mimo jihlavských radních ještě silnějšího nepřítele a to ve vlastních řadách. Jeho manželka jej totiž šla jihlavským radním udat, že ač s ní ženat, oženil se ještě i v Praze s jinou a dopustil se tak zločinu dvojženství. To byl tou dobou jak známo hrdelní zločin, takže jihlavští radní neváhali ani minutu a s radostí dali kata Sokola uvěznit. Vrcholem následných tahanic a sporů o to, zda kat podléhá soudnímu rozhodnutí jihlavskému nebo ne, či nárokování jeho majetku v Slavicích bylo to, že kat Sokol využil dohadů a tahanic městské rady a tajně prodal salavický dvůr minoritům v září roku 1615. Polovinu z utržené částky, tedy 800 tolarů, věnoval obratem mnichům a druhá polovina mu měla být následně vyplacena. Chtěl si tak štědrým darem koupit přímluvu mnichů a prodejem se zbavit jádra celého sporu. Rozlícení radní, když se dověděli o prodeji, tak bez váhání odsoudili jihlavského kata k trestu smrti stětím za dvojženství. Popravu měl provést jeden z jeho pacholků. Wolf Sokol Blatenský se sice ve své cele zabarikádoval stoly a židlemi, ozbrojil se nožem v jedné ruce a kusem trnože v ruce druhé, ale přivolaní biřici vylomili dveře a přemohli jej. Ještě před tím vyhrožoval sebevraždou, ale radní, čekající před vězením, mu jen suše vzkázali, že i tak jeho tělo stejně právu neujde a bude spáleno pod šibenicí. Nějakou dobu se Sokolovi dařilo vzdorovat, ale nakonec byl přece jen přemožen a zbitý a pobodán halapartnami  naložen na popravčí káru a odvezen na popraviště. Tam byl bez meškání sťat a jeho tělo bylo zakopáno pod šibenicí. Jen o pár dní později přišel císařský rozkaz, aby poprava byla odložena. Bohužel pro Wolfa Sokola Blatenského už bylo příliš pozdě.

Na prknech, která znamenala smrt, skončil i potomek nejznámějšího českého kata - Jiří Jan Mydlář třetí, tedy vnuk Jana Mydláře. Za žhářské intriky proti Městu pražskému, kdy se v Praze údajně podílel na založení největšího požáru v dějinách a spolčil se tehdy se zvědy Ludvíka XIV., byl odsouzen k hrdelnímu trestu a ten byl na něm také vykonán mečem v létě roku 1689. Vinu na bezprostřední účasti na žhářství se mu však tehdy prokázat nepodařilo, proto byl malostranským katem sťat. Ostatní odsouzení byli trháni zaživa žhavými kleštěmi a následně upáleni.

Spravedlnost byla opravdu slepá a nesmyslně krutá.