Atentát po česku

 Psal se rok 1035, když v nočním šeru svého hradu usedá v místě, kam chudý i šlechtic chodí povětšinou o samotě - sám kníže Jaromír. O kus dál, opíraje se o zeď stál ozbrojenec, který jej doprovázel. V třepotavém plameni louče vrhal jeho stín na zeď bizardní malbu zla a tajemna. Měl za povinnost knížete doprovodit i zpět po vykonání jeho potřeb. Znuděně zíral na kamennou dlažbu, když v tom proříznul ticho srdceryvný výkřik….

Kníže Jaromír, syn Boleslava II., Bratr Boleslava III. a Oldřicha. Dost následníků trůnu na to, aby pověstná přemyslovská holubičí povaha zaznamenala prvních trhlin a změnila se v krutou a bezcitnou bestii. Připomeňme si jen zkratkou Vršovce, kteří se na příkaz Boleslava II. vrhli na nic netušící Slavníkovce onoho biblického roku 995. Tehdy na malém hradišti Libici poblíž soutoku Cidliny a Labe tekla krev doslova proudem!! Pod příslibem dohody a příměří vylákali tehdy Slavníkovce na bitevní pole, kde je povraždili jako dobytek. Bojovníci z řad Vršovců v obrovské přesile do svých obětí bodali bodci i kopími, podřezávali je jako ovce a jejich hlavy nabodávali na kopí. A že si nebrali servítky, o tom svědčí především to, že ostré čepele jejich dýk podřezávaly hrdla mladým, starcům, ženám i dětem. Bratry Pořeje, Čáslava, Pobraslava, Spytimíra a Soběbora zajali a na místě popravili. O jejich krutosti svědčí i ta skutečnost, že se nezastavili ani před vražděním ve svatostáncích, kde pobili všechny věřící i jejich pastory a Ti ostatní, kteří by snad nějakou neuvěřitelnou náhodou unikli, čekala smrt ještě krutější. Smrt v plamenech, které strávily kostelíky, jež byly před tím náležitě vypleněny. Žár byl tak silný, že z plamenů vytékaly potoky rozpuštěného lidského tuku. O síle této kremace vypověděly své i pozdější archeologické nálezy.(roztavené skleněné láhve apod.) Zřejmě z čistě pragmatických pohnutek ušetřili hospodářské budovy a služebnictvo. Sloužících byl patrně v té době nedostatek a tak mohli být využiti pro vlastní potřeby vrahů. O značné dávce cynismu těchto krvelačných bestií vypovídá i fakt, že se opojeni medovinou a s úsměvem na líci vraceli domů. Mise byla přece úspěšně splněna!! Zajímavou je jistě ta skutečnost, že se žádný z okolních vládců nezačal o tento krutý masakr hlouběji zajímat, přestože většina z nich byla Slavníkovcům nakloněna.Toliko jen v kostce o utrpení Slavníkovců. Nás přece zajímá trpký osud knížete Jaromíra.

Mocnářský zájem Boleslava III. ve spojení s jeho krutostí neměl v té době obdoby. Aby zabránil svému mladšímu bratrovi Jaromírovi usednout na knížecí stolec, nechal jej bez skrupulí vykastrovat. Při tehdejší vyspělosti chirurgie si jistě dokážeš představit, jaké trauma musel Jaromír podstoupit a to byl teprve začátek jeho potupného a nesmírně krutého konce. Boleslav III. tím začal sepisovat nebývale krutý scénář vražd a intrik, který kráčel potokem krve a utrpení, ruku v ruce s touhou po moci a seberealizaci. 9 února léta páně 1003 okamžitě po dosazení na knížecí stolec na Pražském hradě nechal bez výčitek zmasakrovat desítky oddaných českých předáků, kteří byli po smrti Vladivoje pozváni na pražský hrad jím samotným. Každá vražda se dala přeci tehdy zdůvodnit. Jenže trest měl teprve přijít. Kníže Jaromír se tedy jako kastrát stal terčem posměchu všech okolo, ale v prvé řadě (a o to pravděpodobně Boleslavovi šlo) byl znemožněn jako muž a je nabíledni, že jako pokračovatel rodu byl tedy odepsán, zesměšněn a potupen. Přestože i on měl své věrné, nikdo neočekával, že by mohl někdy usednout na trůn. Přece ten kleštěnec, který se skrývá v ústraní, nemůže velet vojskům, spravovat a řídit zemi i s jejími obyvateli. Zasáhla však vyšší moc!

Nebudu Tě milý čtenáři nudit spletitostí tehdejších mocenských půtek, kdy popularita Přemyslovců kolísala mezi schopností používat rozum a panovat a na druhé straně mezi bratrovřažednými půtkami o knížecí trůn. Od toho je tu spousta vysoce odborné literatury. Ale abych se dobral dalšího dílu krvavého osudu knížete Jaromíra, musím aspoň okrajově představit i jeho druhého bratra. Mladšího Oldřicha. Ten totiž sehrál v dalším díle Jaromírova utrpení hlavní roli. Jak už jsem napsal - zčásti zásahem vyšší moci, zčásti díky lidské hlouposti kníže Jaromír opravdu usedl na pražský stolec nejvyšší a to hned dvakrát ( 1004-1012 a 1033-1034). Jeho mladší bratr Oldřich unikl v roce 1001 jisté smrti v parní lázni kde, měl být svými vrahy uškrcen. Přežil jen díky nedostatku fantazie Boleslava III. (koho jiného taky??) který tuto bratrovraždu zinscenoval. Tady vsadil na dost nejistý způsob smrti, uvážíme-li, že v té době už se k podobným účelům běžně využívaly zbraně bodnořezné a sečné. Nicméně se milý Oldřich spolu s bratrem Jaromírem a nevlastní matkou Emmou okamžitě uchýlili do Bavor, aby tak zmizeli z očí svému krutému bratrovi. Ihned po návratu do Čech usedl Jaromír (!!) na knížecí trůn a bylo po lásce bratrské. Hněvem rudý Oldřich na jaře roku 1012 provedl státní převrat a okamžitě zbavil svého bratra Jaromíra trůnu a sám se stal knížetem. O dva roky později uvěřil lžím donašečů a nechal pro jistotu vyvraždit své družiníky v čele s vznešeným Božejem pro údajnou podporu bratra Jaromíra. Ještě téhož roku (1014) nechal Oldřich z falešné obavy o svůj post i život vyvraždit nesmyslně velké množství nevinných lidí. (dle historiků se jednalo ve většině případů o příslušníky Vršovců) Znovu tekla krev proudem, ale to nejhorší mělo teprve přijít. Opět bych unavoval mezidobím, ve kterém se na knížecím trůnu střídali knížata jako na běžícím páse, nicméně přenesu se do doby v léta páně 1033, kdy byl Oldřich císařským synem Jindřichem poražen a uvězněn a jeho teplé knížecí židličky se opět chopil bratr Jaromír dosazený sem císařem Konrádem II. V tu chvíli se Oldřichovi, jako už několikrát, musely před očima roztančit tisíce rudých hvězdiček!! Vykleštěnec a neschopný vladař je opět na trůnu!! Dodnes je záhadou,(existují dvě varianty vysvětlení) jakým kouzlem se o rok později dokázal Oldřich z vězení dostat. Byl ale tady. Byl v Praze a omilostněn a bratr Jaromír se měl nač těšit!! Oldřich je bez skrupulí sesadil z trůnu, a to i přes ten fakt, že císaři přislíbil, že bude vládnout společně s bratrem Jaromírem. Toho Oldřich mezi tím zajal a nechal věznit v Lysé. O tři dny později, pln hněvu za to, že se mu bratr postavil, nechal ubohému Jaromírovi vypíchnout oči. Když uvážíme, že za plného vědomí někomu vyloupnete bulvy z očních jamek a jako lék na zastavení krvácení a zahojení ran použijete jen kousek nějakého plátýnka namočeného v odvaru z bylin (domněnka) musel už podruhé ve svém už tak zpackaném životě Jaromír krutě a nelidsky trpět. Za vším tím stáli údajně opět krutí našeptávači z řad Vršovců. Nu a veselil se Oldřich. Denně usedal k bohatě prostřené tabuli-jedl, pil a hodoval. Zejména potom vínu se oddával doslova plnými doušky. Jenomže tak jak žil, tak i zemřel. 9. listopadu 1034 zabouchala na bránu pražského hradu madam zubatá a na mol opilého Oldřicha povolala v lůno své. Opět existuje nejedna varianta proč a za jakých okolností Oldřich vydechl naposled, ale toho se lze dopídit opět v literatuře faktu na toto téma vydané. Když zdecimovanému Jaromírovi posel oznámil tu tuze přesmutnou novinu, neváhaje ten se ihned do Prahy vydal. Zčásti kvůli pohřbu nebohého bratra, zčásti aby se opět ujal vlády. Vykleštěný slepec opět u kormidla!! Od listopadu 1034 byl opět českým knížetem Jaromír ale už o půlrok později, v létě roku 1035 předal vládu a knížecí stolec svému synovci a synovi Oldřichovu - Břetislavovi. Zdecimovaný a vlády neschopný Jaromír představil šlechtě a dvořanům nového knížete a veřejně a právem odsoudil proradné a nenáviděné Vršovce. Označil je za nepřátele země a škůdce: „Tam těch, kdož jsou Vršovci, nešlechetných otců ničemní synové, našeho rodu domácí nepřátelé, rodinní škůdci, střez se jako zabláceného kola a vyhýbej se spolku s nimi, protože nikdy nám nebyli věrni“. Řekl údajně. (Kosmas) Tím si ovšem podepsal rozsudek smrti.

…ozbrojenec  sebou škubnul v úleku. Výkřik přicházel z onoho místa kam i knížepán chodí sám. Bleskurychle se vydal v místo kde kníže Jaromír „vyprazdňoval břich“ a našel jej v křeči a svíjejícího se v ukrutných bolestech. Jeho vrah (prý jistý Kochan, předák Vršovců) jej proklál kopím skrze otvor řitní až k útrobám tělesným, kde jeho vražedný nástroj narazil na kost pánevní a zlomil se.

Jistě si dokážeš, milý čtenáři představit tu ukrutnou bolest a ponížení, ve kterých kníže Jaromír po další tři dny umíral. Jak se ovšem onen údajný Kochan dostal „pod“ Jaromíra aby mohl vykonat to, co vykonal, ponechám na Tvé fantazii, protože vezmu-li v úvahu, jak byly konstruovány středověké prevéty na hradech a hradištích, mě napadá pouze a jenom jedna varianta a ta je opravdu nechutná a zapáchající….Tak to byl náš první český atentát. A copak nám mezi tím tropil nezbeda Boleslav III? Poté co byl v roce 1002 povstáním Vršovců sesazen a vyhnán z Čech slíbil sobě i všem okolo, že se jednou pomstí. Když jej v roce 1003 Boleslav Chrabrý dosadil opět na trůn, pomstychtivý ryšavec neváhal a pod záminkou smíru sezval české předáky na hrad k hostině usmíření. Tam přikázal zbrojnošům všechny je povraždit a sám mečem rozsekl ve dví lebku svému zeti z rodu Vršovců. O tomto masakru jsem se ale již zmínil. Důležité je, že Boleslav Chrabrý otřesen tímto činem pozval Boleslava III. zvaného též Ryšavý k sobě na hrad do Krakova, kde jej nechal oslepit a uvěznit. Sám se pak ujal českého trůnu. Zbývá dodat, že Boleslav III. zemřel v roce 1037 v blíže neznámém hradním vězení v Polsku a dokonce tak přežil i oba své bratry. Závěrem mi dovolte malou rekapitulaci přemyslovské „holubičí“ povahy tak, jak ji popisuje ve své knize můj oblíbený autor Pavel Toufar: Dědeček Boleslav I. Spanilý nechal zavraždit svého bratra Václava. (po smrti prohlášen za svatého) Tatínek Boleslav II. zvaný též Pobožný nechal vyvraždit Slavníkovce. Jeho syn Boleslav III. Ryšavý nechal vykleštit svého bratra Jaromíra a sám zavraždil svého zetě z rodu Vršovců. Zosnoval nevydařenou vraždu svého nejmladšího bratra Oldřicha. (v parní lázni) Boleslavu Ryšavému nechal Boleslav Chrabrý vyloupnout oči a následně jej nechal do smrti věznit. Oldřich nechal oslepit svého bratra Jaromíra a vykleštit polského knížete Měška II. (správně Boleslava chrabrého) Na smrti knížete Jaromíra měl snad podíl jeho synovec Břetislav? Můžeme se snad i domnívat, že Jaromír se podílel na smrti Oldřichově ale to už bych opravdu nerad…takový dohady...