Mučedník

Každý jen průměrně vzdělaný Čech už dávno ví, že jeden z největších, ne-li největší mučedník v české historii se narodil pravděpodobně roku 1370 v obci Husinec (povětšinou prameny uvádějí 1370, jiné zase 1371) a zemřel smrtí krutou a bolestnou 6. 7. 1415 v Kostnici. Proč a zač byl mistr Jan Hus popraven, jistě každý ví a zná z dob povinné školní docházky, tudíž tuto pasáž vynechám jako nezáživnou, vzhledem k námětu těchto stránek. Ale!! Pravděpodobně jen hrstka z Vás měla tu možnost dopátrat se toho, jak moc krutá smrt stihla tohoto velikého Čecha. Především pak nechutnost průběhu popravy a kruté rozkazy pánů ještě krutějším katanům. Dovolím si zde tedy odcitovat celý průběh popravy Jana Husa tak, jak jej zaznamenal ve své knize pan Jindřich Francek na základě dobového zápisu z vyprávění dle Petra z Mladoňovic. Předesílám, že bude následovat výpis nechutností, které přímo na popravišti předváděl kat a jeho pacholci s ještě stále hořícími ostatky mistra Jana. Kdo nemá zájem poznat tyto skutečnosti, nemusí číst následující řádky.

 

Kostnické popraviště v předvečer 6. července roku 1415

Přišed pak na popraviště, poklekl, a rozepjav ruce a zdvihnuv oči k nebi, velmi zbožně se modlil žalmy a zvláště Smiluj se nade mnou, Bože, a v Tebe, pane, jsem doufal. V ruce Tvé, pane, opakuje verš, takže ho okolo stojící slyšeli modliti se vesele a s tváří radostnou. Popraviště pak bylo mezi zahradami na jisté louce, když se vchází z města Kostnice k tvrzi Gottlieben, mezi branami a příkopy řečeného města. Vstav pak na příkaz biřice z místa modlitby, silným a srozumitelným hlasem, že ho i jeho mohli dobře slyšeti, pravil: Pane Ježíši Kriste, tuto strašnou, potupnou a ukrutnou smrt pro Tvé evangelium a kázání Tvého slova chci velmi trpělivě a pokorně vytrpěti. Hned ho chtěli voditi vůkol k okolostojícím, povzbuzuje pak je prosil, aby nevěřili, že on články, od falešných svědků jemu přičítané, jakýmkoli způsobem držel, kázal nebo učil. Potom ho svlékli z jeho šatu a uvázali k jakémusi sloupu provazy, s rukama nazad obrácenýma k řečenému sloupu ho přivázavše. A když byl tváří obrácen k východu, někteří s okolostojících řekli: Nebudiž obrácen k východu, protože jest kacíř, ale obraťte ho k západu. A tak se stalo. Když pak ho za krk přivazovali jakýmsi začazeným řetězem, pohlédnuv naň a pousmáv se, pravil biřicům: Pán Ježíš Kristus, můj Vykupitel a Spasitel, tvrdším a těžším řetězem byl spoután a já bídný přivázán nestydím se tento pro jeho jméno nésti. Byl pak tento sloup jako nějaké tlusté prkno na míru asi půl kroku, to z jednoho konce zaostřivše, do země a řečené louky vrazili. Pod nohy pak mistra dva svazky a otýpky dříví položili. Ten ještě, přivázán k sloupu, měl na nohou své botky a jedno pouto. Řečené pak svazky dříví promíšené slámou obložili kolem jeho těla tak stojícího až po bradu. Dříví pak byly dva vozíky, jinak káry. Dříve však, než ho podpálil, přijel k němu říšský maršálek Hoppe z Pappenheimu a syn kdysi Klema, jak se mu říkalo, vybízeje ho, aby ještě zachoval život bez úrazu a aby to, co kdysi kázal a svoje slova odpřísáhl a odvolal: A on, pohlédnuv k nebi hlasitě odpověděl: Bůh mi je svědek, že jsem to, co se mi falešně připisuje a skrze falešné svědky přičítá, nikdy neučil, ani nekázal, ale předním úmyslem mého kázání a všech jiných mých skutků a písem bylo, abych jen mohl lidi zachrániti od hříchů. V té pak pravdě evangelia, kterou jsem psal, učil a kázal ze slov a výkladů svatých doktorů, dnes vesele chci umříti. A uslyševše to, ihned řečený maršálek se synem Klemovým, tlesknuvše rukama odjeli. A jeho hned biřici zapálili a mistr hned silným hlasem zazpíval nejprve: Kriste, synu Boha živého, smiluj se nad námi, a podruhé: Kriste synu Boha živého, smiluj se nade mnou, potřetí: Jenž jsi se narodil z Marie Panny. A když potřetí začal zpívati, hned mu vítr vehnal plamen do tváře, a tak sám sobě se v modle, pohybuje rty a hlavou, vypustil duši v pánu. Ve chvíli pak mlčení bylo viděti, že se hýbe, dříve než vydechl, tak dlouho, za kdy bys rychle mohl odříkati dva a nebo nejvíce tři otčenáše. Když pak dříví řečených svazků a provazy byly spáleny a ještě trup těla stál, visel za krk na řečeném řetězu, hned biřici řečený trup spolu se sloupem srazili na zemi a zvětšivše oheň ještě třetím vozíkem dříví, pálili je a obcházejíce kyji kosti roztloukali, aby se tím dříve obrátily v popel. Naleznuvše hlavu, kyjem ji rozbili na kousky a opět vhodili do ohně. Když pak našli mezi vnitřnostmi jeho srdce, naostřivše kyj, je naň jako na rožeň nakonec narazili a zvláště opékajíce a spalujíce kyji rozbíjeli a konečně celou onu masu obrátili v popel. A sukni z příkazu řečeného Klema a maršálka, hodili biřici spolu s obuví do ohně se slovy: Aby to snad Čechové neměli za relikvii a my Ti dáme Tvoji náhradu za to. A to i učinili. A tak spolu se všemi řečenými popely oharků na jednu káru naložili a do řeky Rýna, která tam blízko teče, do hlubiny vhodili.
Nad důkladností a precizností katů se ledaskomu může zvedat žaludek, bohužel však doba byla taková a nesla sebou mimo předsudků a pověr i tyto nevšední praktiky, které kat i jeho holomci, někdy s odporem, jindy zase s potěšením vykonávali. V žádném případě to ale nebyla jejich zlovůle.  Jsouce povoláním tak nevšedním, jakým práce kata bezesporu byla a je, plnili jen a pouze příkazy krutých a bezcitných soudců.

Počítadlo návštěv TOPlist