Šumperk

Patrně jedním z nejznámějších popravčích na Šumpersku byl bezesporu mistr Jokel, působící na svém postu ve druhé polovině sedmnáctého století. Městským popravčím byl pravděpodobně už od roku 1675, ale jak se lze později dočíst v českém prvopisu Kladiva na čarodejnice pana Václava Kaplického, řadil se tento kat mezi ty méně majetné. Jak si sám později postěžoval inkvizičnímu soudci Bobligovi, nechvalně proslavenému v Losinských procesech, tehdejší vrchnost na Šumpersku tresty smrti a výslechy trpným právem "šetřila" a vzhledem k dost početné katově rodině a faktu, že sám měl "k ruce" ještě čtyři pacholky, trvalé dávky z městské pokladny nemohly pokrýt jeho potřeby. Šumperský městský mistr popravčí Jokel měl i svoje jméno. Jmenoval se Jakob Hay a společně s ním se tou dobou na popravišti angažovali ještě jeho syn Hanuš Hay, pozdější Joklův nástupce, a bratr Bartoloměj Hay, který umírá v roce 1697 na "durchfall ", tedy patrně nemoc v dnešní její podobě zvanou jako střevní chřipka. Jak jsem již napsal výše, zaměstnával Jokel ještě čtyři holomky, takže jeho náklady na živobytí opravdu musely být dosti značné. Doba inkvizičních procesů na Losinsku a Šumpersku (1678-1696) byla tedy pro Haye doslova zlatým dolem a nemilosrdný pan Boblig zároveň jeho mecenášem. Je tedy nabíledni, že jedním (ovšem jen paralerním) popudem vzniku tohoto masakru byla i Joklova prosba směrovaná přímo inkvizitoru Bobligovi, aby mučení obviněných počalo co nejdřív. Hayovo přání byto tehdy vyslyšeno ještě téhož večera, protože tato nesmělá prosba šumperského kata nahrála Bobligovi přímo na smeč proti hraběnce z Galle, která zpočátku drsnější praktiky výslechů zamítala. Toho večera počal tedy kolotoč mučení všemi stupni tehdejšího trpného práva a série mnoha desítek poprav, které trvaly celých 18 let. Jakuba Haye už tehdy předcházela pověst nepřiměřeně krutého kata, který se za jakoukoli odměnu neštítil ani vraždy, což sám předvedl i ve vztahu k losinským procesům. Jako osobě nedotknutelné, mu tento "prohřešek" u Bobliga samosebou prošel, už jen vzhledem k faktu, že se stal v Bobligův prospěch. On i jeho čeleď tedy po dobu celých osmnácti let velice slušně vydělávali, hrdlem prolévali své odměny především v mázech vína a piva, břicha cpali rybami, koláči, vařeným hovězím masem, sýry a pečenou drůbeží, stejně jako jejich chlebodárce se svou družinou falešných zaprodanců ze strany soudních přísedících, i když rozhodně ne v takovém množství. Familiérně řečeno, narodil se šumperský mistr meče do velice plodného období, kdy mu po celou dobu inkvizičních procesů řemeslo kvetlo a život se mu stal mnohem snesitelnějším. Cynické, ale pravdivé tvrzení....

Nutno ještě podotknout, že stopa mistra Jokla se po roce 1698 ztrácí v neznámu a po roce 1700 už o něm není žádná zmínka...

(Státní okresní archiv v Šumperku, Kruté příběhy z české historie - Pavel Toufar, Kladivo na čarodejnice - Václav Kaplický)

TOPlist