Anglická sekyra

 

Zde hodlám připomenout pár jmen, které se krvavým písmem zapsaly do popravních knih staré Anglie. Ta byla jak známo zastáncem velice krutých trestů například za velezradu, ale i za odepření poslušnosti králi, nebo parlamentu byl dotyčný nešťastník případně i uvařen ve vroucím oleji. Velmi bolestivé, jestli se nepletu. Anglie jako království také procházela mocenskými boji plnými intrik a zrádců a jak jistě většina z Vás ví, symbolem anglického popraviště byla stínací sekyra, nikoli tedy meč, jak tomu bylo zvykem v českých zemích, potažmo krajích habsburských. Sekyra, která je v dnešní době vystavena v londýnském Toweru je špatně vyvážená a v dost hrubém provedení. Její váha je téměř 3,6 kilogramů a topůrko měří necelých devadesát centimetrů. Čepel samotná je černá, hrubá a vypadá, jakoby vyšla rovnou z kovářské výhně. Tento nástroj hrůzy je zcela úmyslně sestrojen jako prostředek utrpení, protože si zcela jednoduše prorážela cestu lidskou páteří, namísto toho, aby ji rozsekla vedví.

Popravčí špalek byl obvykle z dubového dřeva, vysoký zpravidla okolo devadesáti centimetrů aby na něj odsouzený mohl důstojně, vkleče položit krk. Nižší špalek byl obvykle používán pouze v případě, kdy bylo třeba oběť ponížit, což některé odsouzené přinutilo si k vlastní popravě skoro lehnout. (král Karel I. by sťat na špalku vysokém pouhých pětadvacet centimetrů) Špalek byl obdelníkového charakteru a na obou stranách měl výřez. Širší výřez pro ramena a druhá strana pro hlavu. Úzká přepážka mezi výřezy podepírala zepředu krk, aby jej fixovala proti ráně. Špalky se obvykle vyráběly pro každou popravu, nebo její sérii zvlášť. Pokud byla hlava oddělena od trupu jedinou ranou, považovalo se stětí za nejhumánější výkon trestu smrti a takto mistrovská rána svědčila o zručnosti kata.

Patrně nejznámějším popravištěm staré Anglie bylo bezesporu prostranství před hradbami Toweru, tedy na Tower Hillu. Stínalo se zde od roku 1388 až do roku 1747 a v patnáctém a šestnáctém století zde bylo stabilní popraviště.

Pramen: Nejznámější veřejné popravy v dějinách - Nigel Cawthorne (Alpress - 2009)

Nabídka anglických popravišť je také nepřeberně pestrá, uvidíme tedy, co nám popravčí této chladné země zanechali ke čtení.


TOPlist