Londýnský mistr meče.

Psal se rok 1649, 30. leden v šesté hodině ranní. Poblíž Banqueting House ve Whitehallu čekalo na svou "oběť" tiché, přibližně dva metry vysoké, dřevěné popraviště. Toho rána měla jeho prkenná podesta vsáknout proud krve, tryskající z obnaženého hrdla Anglického krále Karla I. Stuarta. Byl uznán vinným z velezrady a londýnským soudním tribunálem odsouzen dne 29. ledna téhož roku k trestu smrti stětím sekerou. Přípravy k popravě tehdy netrvaly dlouho a toho rána byli na smrt svého krále připraveni všichni, až na jednoho. Ten byl ovšem pro provedení tohoto nelehkého a krvavého divadla tím nejdůležitějším, prostě povolaným. Byl to londýnský mistr popravčí, Richard Brandon. Jako každý kat přísahal věrnost spravedlnosti a právu, ale dnes poprvé svou přísahu hodlal porušit. Kat Brandon totiž Karla I. popravit odmítnul. Své zamítavé stanovisko přednesl šerifovi už v den před popravou a taky jej patřičně zdůvodnil. Obával se totiž odvety ze strany Karlových spoluvěrných. Zjednodušeně, měl strach o svůj život. Aby sám zdůraznil svou autoritu, přikázal svým pacholkům nereflektovat na nabídky šerifa, který za něj počal okamžitě hledat náhradu, a první na seznamu možných vykonavatelů exekuce byli tehdy čemukoli přivyklí a otrlí katovští holomci. A i zde padla slova kata Brandona na úrodnou půdu. I jeho pomocníci, jsouc sice zběhlí v tomto neutěšeném řemesle, zaujali k této neveselé události zamítavý postoj. Stejně tak se i oni obávali útoků na svou osobu. Nepomohla tehdy ani zdvojnásobená odměna za provedenou exekuci. Soud byl rozčarován neslýchanou revoltou ze strany kata a parlament se zdál bezmocný a nerozhodný. Rozhodnutí na sebe však nenechalo dlouho čekat. Poprava bude vykonána stůj co stůj a odměna se ztrojnásobuje! Na tuto větu už slyšelo několik dobrovolníků z řad potencionálních čumilů, kteří byli vždy a každé podobné kratochvíli přítomni. Byli tudíž vybráni dva neznámí muži, kteří pod podmínkou změny vzhledu, a za ztrojnásobenou odměnu, byli ochotni tuto exekuci vykonat. V praxi to znamenalo asi tolik, že tito dva muži byli patřičně namaskováni, jednotně oblečeni do honosných šatů a jejich hlavy pokrývaly luxusní paruky. Takže ani tentokráte se divák, potažmo čtenář nedočkal a nedočká oné pověstné rudé katovské kápě, kterou se dle pověr a některých kreseb kat zahaloval, snad proto, aby nebyl světem poznán. V to ráno, roku 1649 padla hlava anglického krále Karla I. Stuarta první ranou. Jev, tou dobou málo vídaný i u mistrů katovského řemesla. Richard Brandon, jakožto mistr řemesla popravního nebyl zbaven své funkce, ani jinak sankcionován a nadále vykonával svoje krvavé řemeslo až do své smrti. Dva muži, vybraní za řad dobrovolných exekutorů nebyli nikdy odhaleni a jejich jména jsou dodnes neznámá.

TOPlist