Katovské odměny

 

Bohatým majetkem, chudým na cti.

Pro ilustraci zde ještě uvedu malé zamyšlení nad životní úrovní katů. Přestože byli tito mistři meče postavení na nejnižší stupínek lidské společnosti, byli povětšinou zámožnými a bohatými lidmi. Odměnám pro katy a jejich pomocníky věnovaly některé zákony i několik stran, aby se tak předešlo dohadům a smlouvání. Tak například:

Instrukce pro katy z roku 1683 uvádí mimo už zmíněné odměny za mučení i taxativně pevně stanovené platy katů a jejich pomocníků za vykonání popravy. Za oběšení, stětí, zahrabání ženy zaživa a její následné probití kůlem, inkasoval kat částku 5 kop míšeňských grošů. Za upálení zaživa, nebo za upálení mrtvoly, za lámání kolem a následné vpletení do něj, za čtvrcení a vyříznutí jazyka, dostával mistr popravčí 6 kop míšeňských grošů. Tato suma se automaticky navyšovala v případě, že kat na odsouzeném aplikoval zostření trestu. Za případné vláčení odsouzence za koněm na popraviště, za stažení pruhů kůže nebo trhání kleštěmi a následné upálení, či lámání kolem, obdržel kat 8 kop. Každý jeden katův pacholek i soudní sluha, kteří při popravě pomáhali, dostávali za každý z provedených úkonů 35 krejcarů. Jestliže kat doprovázel odsouzeného na popraviště, náležela mu v takovém případě odměna další 2 kopy grošů. Tyto příjmy byly osvobozeny od všech daní a veřejných břemen.

Hrdelní řád císaře Josefa I. z roku 1708 už platy katů doslova valorizoval. Za uvedení do mučírny a představení mučicích nástrojů, kat inkasoval už 1 zlatý a 12 krejcarů, za přišroubování palečnic nebo spoutání rukou provazy, 36 krejcarů a za skutečné mučení bez rozdílu jeho stupně, 2 zlaté a 24 krejcarů.

Za popravu stětím, oběšením nebo zahrabáním zaživa, inkasoval kat 6 zlatých. Za stětí a následné vložení na kolo nebo spálení, dostával mistr popravčí 7 zlatých. Stejnou taxu obdržel za lámání kolem, upálení zaživa nebo čtvrcení zaživa. Za provedení dalších zostřujících trestů náležela katovi odměna 9 zlatých.

Když si uvědomíme, že například v první polovině 18. století mzda za celodenní práci na chmelnicích činila 6 krejcarů a celoroční plat rychtáře ve větších obcích obnášel 4 zlaté, byl tou dobou jen průměrně pracovně vytížený kat opravdu velice zámožným člověkem. Sečteme-li odměny za mučení a popravy, sběr mršin a odchyt divokých psů, za čištění jímek a odklízení mrtvol a výnos z prodeje kůží a kostí, roztodivných lektvarů, provazů po oběšených a částí lidských těl, dostáváme skutečný obraz životní úrovně mistrů katovského řemesla. Kat si v tom případě mohl bez výčitek dovolit koupit třeba:

  • korec pšenice (cca 93 litrů) za 1 zlatý a 30 krejcarů
  • korec žita za 1 zlatý
  • slepici za 10 krejcarů
  • kuře za 10 krejcarů
  • kopu vajec za 20 krejcarů
  • sud vína za 19 zlatých

Jak je vidět, mistr popravčí rozhodně bídou netrpěl, vzhledem k tomu, že měl o stálý přísun práce dokonale postaráno. Do karet mu totiž svým způsobem hrála doba plná nesmyslně krutých a bezohledných zákonů, doba chudoby, násilí, špatné hygieny, plná pověr a mýtů. Můžeme se snad jen domnívat, zdali tyto nadstandardní odměny měly kompenzovat nechutnou a podřadnou práci těchto lidí, nebo jestli měly znamenat lesklou a cinkající odměnu za bezectný stav a opovrhované postavení v žebříčku lidské hierarchie? Tak dalece, ale asi tehdejší mocnáři asi neuvažovali, ale kdo ví?

Máme-li nyní společně zjišťovat, jak vysoký byl katův plat za vykonanou exekuci, pak musíme začít pátrat opět v hlubokém středověku. Bohužel, ze starších dob se v Čechách nezachoval žádný doklad o tom, že by byli mistři ostrého meče za své výkony jakkoliv odměňováni. A to přesto, že není pochyb o tom, že v Německu byly již ve 14. století ustanoveny stálé poplatky za každý jednotlivý způsob popravy i za každou práci, která byla  spojena s mučením nebo s výkonem trestů odsouzených zločinců. Např. v soudní knize města Zhořelice v Lužnici, která jako země byla v té době součástí našeho království, je zaznamenáno v roce 1416, že kat tohoto města měl vyměřeno ročně dvě a půl kopy českých grošů a dvojí oblek. Mimo to měl ještě zvláštní taxu za každý svůj úřední výkon, a sice dostával za stínání nebo za oběšení, 18 českých grošů, za mučení na skřipci půl hřivny a za useknutí ruky nebo za uříznutí uší, 6 grošů. Teprve na počátku 16. století se objevují první zmínky o platu kata. Jeho výši ustanovovalo Vladislavovo "Zřízení zemské", a to ve článku 542, že kat má při popravě několika odsouzených dostat od prvního kopu grošů a od ostatních po půl kopě. Avšak vedle toho platila i sama obec svému katovi dohodnutý obnos.

Například v Jindřichově Hradci obdržel mistr ostrého meče v roce 1506 za upálení dvou zločinců, 4 kopy českých grošů a za každé stínání po 6 kopách. V Hradci Králové dostával městský kat roku 1510 týdenní plat ve výši 8 grošů a mimo to od každé popravy dostal 30 grošů. Tentýž kat, který byl z Hradce Králové vyslán na exekuci do Stěžer, aby oběsil dva zloděje, obdržel za popravu kopu grošů. A pokročíme-li dále v historii, pak v roce 1605 se v městských knihách Hradce Králové připomíná, že tamní kat Nedorost dostával od obce měsíčně 40 grošů a za každou popravu mu město dávalo navíc 15 grošů.

Mnohem větší poplatky nežli v Hradci Králové měli kati v Novém Bydžově. V roce 1512 zde bylo přisouzeno katovi za popravu 10 kop grošů, rovněž i v Polici u Náchoda dostal kat roku 1589 za popravu 8 kop grošů. Ve městě Luži, kde vykonával popravy obyčejně kat z Vysokého Mýta, bylo dáno v roce 1628 za exekuci dívky Kateřiny Záplatové, která své nemanželské dítě zavraždila, 22 kop a 30 grošů míšenských, a když v květnu roku 1651 byla v témže městě sťata, poté zahrabána a kůlem probita pro podobný zločin pradlena Kateřina z Košumberského zámku, dostal popravní mistr Jiří Gruber z Vysokého Mýta 27 kop 20 grošů míšenských. Tento náklad musel uhradit svůdce dívky Lukáš Šantrůček, mládek z Košumberského pivovaru. Po třech letech na to, se do Luže dostavil Jiří Gruber opět. Nyní dostal úkol oběsit zloděje Kašpara Berga z Luže. Za tento úkon obdržel od města 22 kop a 28 grošů, později za snětí oběšence další 2 kopy a 54 grošů.

Ve druhé polovině 17. století byl zvláštním patentem císaře Leopolda I. ustanoven přípis, podle kterého měl kat obdržet za každou popravu poplatek 6 kop grošů, který se platil ve dvojnásobné výši, pokud byl kat přespolní.  Proto například obdržel v Chomutově roku 1698 mistr kat přivolaný z Mostu, jenž sťal vražednici dítěte a pak ji kůlem proklál, za meč a kůl po 10 kopách a mimo to zapravila obec jeho útratu v místním hostinci ve výši 8 zlatých a 21 krejcarů, nepočítaje v to 57 žejdlíků vína z městského sklepa, které kat se svými holomky vypil.

Za panování císaře Josefa I., roku 1707 byl vydán "Nový řád práva útrpného a hrdelního", který sestavil apelační rada Kašpar Jan Bílek z Bílenberku. Ve 23. kapitole tohoto zákoníku je 3. článek věnován katově mzdě. Takže se zde dozvídáme, že:  

  • za stínání a oběšení má kat obdržet 6 zlatých a to i v případě, že se jedná o ženu, která byla nejen sťata, ale navíc ještě v hrobě kůlem probita.
  • za upálení zločince, za lámání kolem nebo za čtvrcení má kat dostávat 7 zlatých 
  • byl-li odsouzený vláčen koněm k popravišti nebo před popravou trhán ještě rozpálenými kleštěmi, pak dostal kat nejvyšší taxu, a to 9 zlatých.   
  • při mučení byla předepsána taxa 1 zlatý 12 krejcarů při prvním dotazu útrpného práva. Při úplném mučení to byla dvojnásobná částka.
  • za vymrskání zločince z města, za uřezání uší a nosu, od utrhnutí ruky nebo trhání řemenů se platilo 2 zlaté 24 krejcarů
  • za vypálení cejchu byl kat odměněn částkou 1 zlatý a 12 krejcarů.

Výslovně se však ustanovovalo, že si kat musí veškeré mučící a popravní nástroje sám zaopatřit a že pouze dříví, kolo nebo kůl dostane od vrchnosti, která jej k úkonu povolala. Rovněž museli mít kati své vlastní koně, jichž bylo třeba k vlečení zločinců na popraviště nebo ke čtvrcení, na ty však dostával od obce obrok. Avšak pouhými popravami či mučením by si kati nepřišli na tak dobrý majetek, kterým většinou hospodařili. Ne že by za exekuce dostávali malé peníze, ale musíme říci, že těchto poprav nebylo zase až tak mnoho. A tak velmi dobré příjmy tvořila i jiná činnost. Mezi ně je nutné přiřadit např. odklízení vzteklých či zdechlých psů, dobytka či jiné zvěře. Tyto výkony, po zrušení hrdelního práva, přešly na pohodné, kterými se většina katů později stala. Také museli čistit záchody a stoky ve všech obecních domech, avšak tyto práce vykonávali především katovi pomocníci - holomci. Rovněž vydatný příjem měli katové z tajného prodeje rozličných věcí, přímo souvisejících s popravou. Využívali tak tehdejší pověrčivosti lidí, kteří těmto věcem připisovali zvláštní moc. Na prvním místě to byl provaz, na kterém byl někdo oběšen. Zvláště zázračný účinek prý měla tříska z hůlky, kterou soudce po prohlášení rozsudku na smrt na dvě poloviny přelomil a odsouzenému k nohám hodil. Nejzázračnější však byl palec z pravé ruky oběšence, zvláště když prý byl ještě z teplé mrtvoly utržen. Proti padoucnici doporučovali kati ještě teplou krev z těla sťatých osob, kterou proto pacholkové tajně do nádob chytali. Cena krve se řídila podle osoby, z níž pocházela. Nejdražší krev byla z těla panny nebo mládence, nejlacinější byla krev židovská. Všechny tyto pověry přinášely katům velmi dobrý majetek. Ale nejen takto se kat živil. Právě mistři ostrého meče, kteří tak dobře údy lámat dovedli, je naopak také uměli co nejšetrněji a co nejrychleji napravovat. Katovské řemeslo bylo nejen velmi smutné, ale současně bylo také značně výnosné, takže se četní popravní mistři a jejich rodiny honosily značnou zámožností, která jim dovolovala, aby ve svých katovnách žili slušný, někdy i rozmařilý život, což je alespoň částečně odškodňovalo za ústrky a potupu, které se jim dostávalo od ostatních lidí.

Počítadlo návštěv TOPlist