Rychnovská kopforna.

Obydlí popravčích Rychnova nad Kněžnou stávalo nedaleko Trávnického mlýna č. p. 155 starého čísla a č. p. 165 dle tehdejšího nového přečíslování domů, v dnešní době tedy přibližně ve středu křížení ulic Jiráskovy a Soukenické. Lidé ji tehdy nazývali kapfarnou, kaprifornou, nebo i koprofornou. V každém případě to byl dům, který jako všechny ostatní katovny stál stranou počestných lidí, v tomto případě vně hradeb města. Její součástí byla zahrádka a vodoteč (pravidelně zaplavované koryto), který musel kat na svoje náklady obhospodařovat. V obecních výdajích z počátku 17. století se uvádí náklad na výstavbu rasovny, který byl roku 1624 účtován sumou 35 kop, 46 gr. a 2 den. Samosebou měla obec z rasovny i příjem v podobě lozunků (městské peněžní dávky) od jejich obyvatelů a to v celkové výši 12 kop v roce 1631 a v roce 1633 dokonce 30 kop, 58 gr. a 2 den. Každý kat v Rychnově musel, měl – li zájem vykonávat ve městě svůj úřad, katovnu vykoupit od předešlého popravce a to ještě za podmínek, které si kladla obec, jež tento prodej zprostředkovala. Tak např. roku 1716 projevil o katovnu zájem bývalý popravní mistr v Chocni, Jiří Kruber, který ji měl vyplatit katu Janu Veselskému „na právu purkrechtním za 430 zl.“

Samotný akt prodeje byl věcí veřejnou a velice popularizovanou. Při prodeji katovny zasedala zvláštní rada města ve složení Jeho vrchnosti Milostivého pana rychtáře, pana purkmistra, pánů radních a pánu starších obecních, aby „při kterémžto trhu a smlouvě tyto vejminky mezi nimi a Jiřím Kruberem, mistrem popravním, i na místě jeho budoucích se staly následovně":

„Předně kdykoliv a kolikrátekoliv nějaká poprava při tomto městě Rychnově se trefila a mistra popravního by zapotřebí bylo, takovou on Jiří Kruber sám aneb skrze svého přítele vykonati a zastati chce, se zamluvil. Co se dotýče podle starobylého obyčeje za rukavice jednoho každého roku 4 kopy, takové on Jiří Kruber panu purkmistrovi, pánům radním a pánům obecně starším nynějším i budoucím beze vší odpornosti odváděti povinen bude. A pokudž by zase takový snížený příbytek jemu Jiřímu Krubrovi, manželce a budoucím jeho na prodej byl, tehdy mimo zdejší poctivou obec žádného pobídnouti nemá a moci míti nebude. V takovém pak příbytku čistotně se chovati, pp. sousedům všem všelijakou povinnou čest proukazovati, příkoří žádného nečiniti a mrchy tu, kde náleží a místo vykázáno jest odparovati a jakž na takového poníženého člověka přísluší, manželka i dítky jeho se chovati mají a povinni budou.“

Po 13 letech úřadu ve funkci popravčího a pohodného prodává Kruber katovnu za 500 zl. v hotovosti V. Šulcovi, ale Šulc v ní setrvává sotva rok. Když nabídnul katovnu k prodeji, zněl třetí odstavec smlouvy důrazně a následovně: „kdyby kat svůj příbytek prodal bez dokonalé vůle, dovolení a rozkazu vz. magistrátu, že (eo ipso) smlouva bude neplatná a obec že nabude právo prodat jej komukoli.“ Čtvrtý, a poslední odstavec kupní smlouvy mezi katem a městem Rychnov striktně vymezoval povinnosti  popravčího „o náležitém chování vší katovy rodiny“ a v něm kupující se všemi domácími slíbil že: „na tomto sníženém gruntě čistotně, sníženě a ne jináč nežli přímo a skutečně tak, jak takovému člověku náleží, chovati se bude a musí a pokudž by nejmenšího vejstupku proti své přirozené sníženosti on aneb jeho domácí se dopustili měli a takový na nich vpravdě shledán byl tedy ihned Jeho vys. hrab. Excel., p. rychtář na místě milostivé vrchnosti a vz. magistrát jménem celé poctivé obce Jana Fluxe a všechny budoucí jeho odtud z města Rychnova vypověděti a takový snížený grunt komukoli stržiti a prodati moc a právo má.“

Rychnovští popravčí měli prakticky stejně vymezená práva a povinnosti jako všichni ostatní. Do města směli jen vykázanou ulicí, v kostele sv. Havla směli „se spokojiti s vykázaným koutkem tmavým pod kruchtou a svátost oltářní směl kat u oltáře vždy jako poslední přijímati.“ Bylo tu ještě jedno vymezení, které dle mého názoru bylo ve vztahu ke katovi až převelice kruté. Popravčí Rychnova nad Kněžnou nesměli vkročit do veřejné krčmy. Opravdu děsivá představa.

Od roku 1738 pronajímala ke katovně obec tři zápřeže, role a kus palouku, které ležely nad Spravedlností, poblíž silnice směrem dolů až k dubu, kde vždy spravedlnost, tedy šibenice stávala. Roční nájemné činilo 50 kr, a mimo to platba extraordinárium 52 kr, 3 den., z peněz, které sám tržil. Do 27. 9. 1745 byl rychnovským magistrátem ustanoven za popravčího mistra a pohodného zároveň i jeden z rodu Gruberů a to Václav Gruber

RnK

V roce 1745 se do města přistěhoval a až do roku 1752 vlastnil rychnovskou katovnu popravčí mistr Kristán Zaške, který ač nerad, sám skončil na rychnovském popravišti. Katovnu koupil od kata Grubera za 525 zlatých a žil v ní s manželkou Kateřinou a její dcerou Verunou. Společně pak měli další dva syny, Františka a Josefa. Popravčí Zaške však byl patrně zrozen z divokých vajec protože 30. listopadu se totiž (patrně) v opilosti vrátil odpoledne z hospody a horlivě se pohádal se ženou. Nejprve ji karabáčem mlátil a následně ji nožem napadnul a usmrtil. "..až i nůž popadl a mezi prsa vrazil, kterážto z okna vyskočíce a několik kroků udělala upadla a zemřela." Sám sebe pak v úmyslu se zprovodit ze světa vážně zranil. "On pak, že mertvá je, též sám do sebe ten nůž vrazil, smekna se jemu z prsou, kůži až přes pupek sobě rozřezal, však ale se hned do smerti nezabil, nýberž střeva se něco vykydly, které skrze felčary do něj vpravily, a zase zašily." Výslech proběhl 1. prosince téhož roku v katově obydlí (!!!) o deváté hodině ranní a ještě toho dne byl vyslán rychlý posel k slavné vyšší apelaci v Hradci Králové, která rozsudek nad katem ještě téhož večera potvrdila. Příštího dne o deváté hodině ranní byl ortel vykonán. Zaške byl na káře právní ulicí k šibenici vyvezen, zde kolem lámán, o jedenácté hodině na kole (snad ještě živ**) do povětří vyzdvižen a později pod šibenicí pohřben. V roce 1753 vykupuje od města katovnu popravčí mistr Fiala, který byl zároveň i "pohodlným" v Častolovicích a jemu byla vyměřena extraordinária 8 zl., a 57 kr. Svoje krvavé řemeslo v Rychnově provozoval i kat Václav Holub ( † 1761), který převzal po svém předchůdci (Zaškeovi) i straost o jeho sirotky. Zde se souběžně uvádějí dvě jména a tak je pravděpodobné, že "přednost" dostává popravčí Holub a na Fialu přechází povinnost pohodnická. Těžko soudit, protože dva prameny uváději dvě souběžná tvrzení v totožném časovém pásmu. V době pozdější (1836) je pak ještě v městských spisech deklarován jako popravčí mistr jistý Michael Oberreiter, (*před 1810) ale v tomto případě se s největší pravděpodobností jednalo spíše o pohodnickou činnost tzv. freymanna. Poprava kata Zaškeho však byla shodou osudu jednou z posledních, ne-li poslední podobnou událostí v Rychnově. V pozdější době přešly na katy povinnosti především pohodnické, spojené s prací pro městkou radu.

S odnětím práva meče menším městům tedy v Rychnově šibenici strhli, podezdívku zbourali a v katovně už zůstával jen pohodný. I ten měl demokraticky vymezeno, jak ve své „bohulibé“ činnosti má se činit: „Kat rychnovský všechen padlý dobytek v Rychnově i v Městské Habrové měl svým potahem bezplatně na místo od starodávna vykázané a ne jiné čistotně vyvézti a v čase když by – čehož Bože chraň! – dobytek byl v nebezpečenství nákazy, měl se chovati podle královských, krajských patentů. Měl do důchodu vrchnostenského z toho platiti o sv. Janě křt. 7 zl., 30 kr., a o vánocích rovněž tak. Za to měl si nechat všechny kůže z dobytka koňského, hovězího a ovčího, selského i dvorského na panství rychnovském a černíkovském, jež padl od narození Páně až do Hromnic. Z ostatních koží měl dáti sedminu mistrům polním a jich pacholkům a vše ostatní měl odvézti vrchnosti.“

S úmrtím posledního drnomistra počala katovna-rasovna nezadržitelně chátrat a zub času ji nemilosrdně pozamenal. V sedmdesátých letech 20. století bylo obcí rozhodnuto o jejím stržení. Zachoval se ovšem původní, krásný, strop, plný renesančních zdobných motivů, který je dodnes součástí depozitáře muzea v Rychnově. Bohužel pro zvědavé, není součástí expozice. Prozatím.

** V publikaci pana doktora Francka - Katovské řemeslo v Českých zemích (Muzeum východních Čech v Hradci Králové - 2007) se však dočítáme, že kat Zaške umírá už následující den po vraždě manželky, nedlouho poté, co byl vyzpovídám duchovním. Na popraviště byl pak vezen již mrtev a s jeho tělem pak bylo nakládáno zneucťujícím trestem pro sebevrahy.

Moje vřelé díky patří jednomu z Vás návštěvníků, přesněji panu Lubomíru Vychodilovi z Jaroměře, bez něhož by možná dodnes neměla "neznámá katovna" své jméno a v neposlední řadě paní Tereze Pavlíčkové z odboru historie Rychnovského muzea za spoustu materiálů, které mi ochotně a bez skrupulí poskytla. Bez pomoci vstřícných a ochotných lidí by se tento web rozhodně nevyvýjel tak rychle a ke spokojenosti mé i Vás čtenářů. Ještě jednou oběma díky. 

Textové prameny: Dějiny Rychnova nad Kněžnou, PhDr. Tomáš Kouřil, sepsal Antonín Svoboda (1924)

Foto katovny: autor neznámý

Počítadlo návštěv TOPlist