KATOVNA v Havlíčkově Brodu.

Hořínková Florentina Anna, Alt Antonín, Hemmer Vojtěch, Grublová Anna, Reichertová Kateřina, Hemmer Václav, Neubergová Kateřina....Nám dnes již nic neříkající jména a příjmení. Tito lidé však žili a vykonávali pro město Německý Brod tuze potřebnou práci. Byli to městští rasové a jako takoví sice stáli na okraji společnského dění, nicméně jejcih "dílo" bylo lidem velice potřebné. V brodské rasovně se před oficiálním jmenováním prvního městského kata zdržovali drnomistři, protože práce rasa byla z hlediska všeobecné hygieny a zdraví města velice potřebná. Výše jmenovaný Antonín Alt si bere 17. 10. 1731 za ženu Annu Florentinu Hořínkovou. Není jistě bez zajímavosti, že archiv uvádí u Antonína jako povolání "kat" a tudíž je nad slunce jasné, že ve městě už tou dobou fungovalo právo meče. Dne 20. března 1748 se jim narodil syn Josef František Alt, který umírá záhy 15. 3. 1751. Ani jeho dva nejbližší sourozenci na tom nebyli o nic lépe. Děti Alt Jakub (* 1748 - † 2. 3. 1750) a Altová Anna (* 1749 - † 12. 2. 1751) umírají také, aniž by dožili čtvrtého roku věku. A prokletí rodu Altů pokračuje. Další dcera Anna Altová (* 1754 - † 11. 5. 1754) a syn Jiří Fratišek Alt (* 20. 5. 1755 - † 20. 9. 1756) rmoutí své již tak neštěstné rodiče svým předčasným skonem. Pomyslnou radost jim tak mohou udělat snad jen dva zdraví potomci a těmi jsou syn Antonín Alt (* 1750 - † 1831 ve Skutči) a dcera Josefa Altová (*1758 - † 1830 v Nasavrkách). Jakousi raritou se může zdát skutečnost, že na havlíčkobrodské pole bezectných si "odskočil" i zástupce poměrně slavného rodu pardubických popravčích a to Jan Zelinger (* 1720 -  † 6. 8. 1772), aby zde 24. listopadu 1754 pojal za ženu Altovou Dorotu (* 1734 - † 1766). Zelinger byl toho času v Pardubicích žalářníkem ale jak jistě víme, toto pracovní zařazení mohlo mít eufemistický význam a pracovní náplň jmenovaného Zelingera mohla jeho ruce potřísnit i krví.Všichni jejich potomci se pak narodili v Pardubicích.

Neměckobrodský popravčí mistr bydlel v malém domku nedaleko velkého mostu, na jižním předměstí, u řeky Sázavy. Dnes bychom toto místo mohli lokalizovat na konci ulice Pobřežní, přibližně 535 metrů jižně od centra. O katovně najdeme zmínku na vedutě Jana Františka Beckovského, která je uložena v archivu sbírek map a plánů rytířského řádu křížovníků s červenou hvězdou. V jejím mluveném a obrazovém popisu je zobrazena stavba s popisem „katovna“, doprovázena čteným textem: „Na jihozápadě se nachází osamělé stavení katovny.“ Pokud je vyobrazení na vedutě jen z poloviny přesné, jednalo se tedy o samostatně stojící dům obdélníkového půdorysu, s jedním nadzemním podlažím, sedlovou střechou a nižším, čtvercovým přístavkem. Samozřejmostí je komín a k vidění je i nejasný symbol snad věžičky, možná druhého komínu. Těchto detailů už se bohužel nikdy nedopátráme. Stejně tak je tomu i u jejich obyvatel. Doba nám zachovala jen několik jmen popravčích mistrů, kteří v Německém Brodě vykonávali tuto krutou práci. Kromě kata Alta jím byl v první polovině 18. století mistr ostrého meče Jan Lípa. (* před r. 1690) Okolo roku 1733 už byl ženatý s dcerou jiného kata, jehož jméno je však dodnes opředeno záhadou a není známo. S největší pravděpodobností jeho potomek Lípa Karel je jště v archivu uváděn jako kat (nachtrichter), ale syn Karla, Lípa Ondřej, už má v kolonce "povolání" napsáno jen lakonické: "ras". Patrně tedy vnuk Jana Lípy se 16. ledna 1764 žení a za svou zákonitou manželku pojímá Veroniku Altovou (* 1743 - † 1803). Oba jsou nadále poddáni německobrodské vrchnosti. Kde bydlel brodský kat, už víme a že jeho krvavé řemeslo zaniká roku 1766, už je nám také známo. Jestli se kat Lípa dožil konce hrdelního soudu v Brodě není jisté, nicméně jeho následovníci už měli v pracovní náplni jen povinnosti pohodnické. Bývalou katovnu, později už jen rasovnu pak obývaly převážně rodiny Růžičků a Hořínků.

Výřez veduty s vyobrazením katovny.

29. dubna 1777 se zde narodil pohodnický synek Martin Josef Růžička a 3. Dubna 1779 oslavují v rasovně narození dalšího dítěte, Josefa Antonína Růžičky. 26. Července 1781 přichází na svět Marie Anna Růžičková. Tou dobou už ovšem rasovské povinnosti sdílí i katovský a pohodnický rod Hořínků, protože data narození jejich dítek v záznamech matrik kolidují. Lze se tedy domnívat, že povinnosti odklízet mršiny na německobrodském panství byly rozděleny mezi dva pohodnické rody a tudíž musela stát někde mimo město i druhá rasovna za předpokladu, že oba rody nesdílely jeden dům. V Polné se totiž narodil 1. 3. 1776 Josef Hořínek, který v Německém Brodě 14. 6. 1807 umírá na tuberkulózu. A rozhodně nebyl jediným Hořínkem. Antonín Jan Hořínek se již narodil v Brodě a to 7. 4. 1779 a následovali: Františka Josefa Hořínková nar. 10. 2. 1785, Antonín Vojtěch Hořínek 18. 4. 1787, Karel Josef Hořínek 27. 2. 1789, Jan Benedikt Hořínek 1. 8. 1802, Michael Hořínek a Jan Hořínek, jejichž data nejsou známa. Mimo těchto rozvětvených katovských a pohodnických rodů se v brodské rasovně vystřídaly i jména Hemmerů a to Václava a Vojtěcha. Václav měl za ženu Reichertovou Kateřinu, Vojtěch Neubergovou Kateřinu. O jejich potomcích však není nic dochováno. Poslední narozenou Hemmerovou je Marie v roce 1817. Zbývá doložit několik jmen, která s brodskou pohodnicí také souvisí. Zdejším rasem byl také Jiří Hotový (*před r. 1800 – 1852) a pohodnicí prošly i dvě ženská jména a to Drštičková Marie a Fischerová Anna. U těchto dam však historie neuvádí žádné údaje a archivy jen tiše mlčí. Posledním drnomistrem v německobrodském výpisu je jistý Josef Jeřábek, u něhož je v matrice zápis o úmrtí datovaný na 21. 4. 1951. S příchodem „moderního života“ a stylem „vše staré musí ustoupit novému“ byla katovna stržena a místo po ní je možná pusté a prázdné, nebo leží pod základy hotelu Slunce. Není třeba polemizovat o tom, že jako i u jiných měst je to prostě velká škoda. Své subjektivní názory si však nemohu dovolit konfrontovat s pokrokem.

Zbývá mi už jen poděkovat jedné dámě a to paní Radce Janáčkové z Lípy, která mi velice ochotně a prostřednictvím svých kontaktů a známých zajistila nepřeberné množství materiálů, ze kterých jsem čerpal ať už o katovně, nebo o hrdelním soudnictví v Havlíčkově Brodu všeobecně. Bylo mi ctí. Moje velké díky patří i zaměstnancům okresní knihovny v Brodě.

Prameny a literatura:

Francek-Šimek, Hrdelní soudnictví Českých zemí

Francek Jindřich, Katovské řemeslo v Českých zemích

Vyhlídka Jan, Lexikon nedotknutelných

Sochr Jiří, Havlíčkův Brod, Havlíčkův Brod a staletí

Macek Ladislav, Havlíčkův Brod v pověstech a historii

Můj velký dík patří panu J. V., paní V. K., a panu a T.  S., za geneaologické zpracování některých pohodnických a katovských rodů. Tito lidé si z vrozené skromnosti nepřejí být veřejně publikováni a já jsem povinnen jejich soukromí krýt a respektovat.

Foto: autor, Mapy.cz, Oldmaps.cz

Popis a zdroj veduty: http://www.hrdelnipravo.cz/popraviste/havlickuv-brod.html