Pelhřimov.

Jednopatrový domek (č. p. 142) městského kata stával nedaleko říčky Bělé, tedy v místech, kde se dnes říká Na Obci. Přesněji bychom mohli toto místo lokalizovat v úhlu, který svorně svírají ulice K Tenisu a Sadová, na zatravněném plácku nad obydlím č. p. 140. V místech, kde se dnes kříží cesty pro pěší, stála ještě počátkem léta roku 1982 polorozpadlá budova obecní rasovny. Od konce 18. Století, tedy po zrušení trestu smrti císařem Josefem II, sloužil dům už jen jako obydlí městského pohodného a tato stará rasovna měnila několikrát svého majitele. V katovně, jak se tomuto domu nikdy nepřestalo pomístně říkat, bydlela po zrušení hrdelního práva v Pelhřimově svobodná matka a dcera nádeníka Tomáše Jinocha - jméno dobře známé v pelhřimovské "galerce" také jako bratři Jinochové.  Starší z nich, zvaný "Sir" se z Pelhřimova odstěhoval na Táborsko, mladší zvaný "Moucha" žil na Balkově mlýně. Po nich (přibližně v roce 1825) žil v bývalé katovně nádeník Václav Kocián. Nutno podotknout, že v těchto letech už ve městě Pelhřimově působili souběžně dva rasovské rody a město disponovalo dvěma rasovnami. Původní katovnou, a druhým obydlím pohodného (č. p. 253), které stávalo nedaleko dnešní ulice U Splavu, v místech pod novým hřbitovem.

Katastrální situace rozložení stavby katovny na pozemku 1765 - červeně zabarveno

Protože jsme si o mistrech ostrého meče, kteří trestali rukou svou pevnou zločince v Pelhřimově psali v článku o popravištích, zmíním zde pouze dochovaný soupis pohodných, kteří v domě vystřídali kata. Okolo roku 1898 žije v katovně ras Josef Hemr, syn Josefa, rasa z Velké Chyšky. I tento Josef starší byl synem rasa a to Františka z Ortvínovic - obec Lišov. Tito Hemrovi tam pravděpodobně žili až do doby, kdy dům začal nezadržitelně chátrat. Tou dobou už zřejmě rasovská činnost tolik nevynášela a povinnosti pohodného se tak už zhostil pouze jediný pohodnický rod na „dolní“ pohodnici. V tomto domě (v katovně) pak žil Jan Edr, který se 28. Listopadu 1848 ožení s Marií Annou Fischerovou. V roce 1856 se jim narodil syn Josef. 7.7.1956 si Alois Hemr, zahradník, dává žádost o povolení k přestavbě domu na Sadové č.142, protože jeho stávající bydlení v domě č.785 je pouze předělaná dílna. Jeho žádosti bylo vyhověno. V r.1979 se objevuje první návrh na demolici jednopatrového domu č.142.  Dům  je 15 let neobývaný a jeho stáří je odhadnuto na více jak 200 let. V domě je byt IV.kategorie, o výměře 73,92 m2. Na začátku června roku 1982 přišel druhý návrh na demolici domu č.142 a jako jeden z důvodů byl uveden i ten fakt, že je řadu let neobývaný. Hrozilo zřícení pro velkou vlhkost a propadala se střecha. Demolice katovny nakonec proběhla koncem června téhož roku. Veškeré demoliční práce provedly Technické služby města Pelhřimova. V pelhřimovském místopisném věstníku je v ročníku 1933 uváděna jako "drnomistr" dokonce žena a to Hemrová Marie, Sadová ulice 142. Tolik tedy z dostupných informací o pelhřmovském domě, který v dobách dávno minulých obýval jeden z nejobávanějších lidí tehdejších časů. Popravčí mistr královského města Pelhřimova.

Za badatelský úspěch vděčím opět Zuzce Müllerové z Pelhřimova, která mi velice pomohla s obstaráním archivních fólií, díky jí za kontakty a trpělivou práci.

Děkuji paní ředitelce PhDr. Smutné z Moravského zemského archivu v Brně za svolení k publikaci plánů katovny, panu PhDr. Martínkovi ze SoA v Pelhřimově za doporučení a panu PhDr. Ivanu Štarhovi z MZA v Brně za vyřízení mé žádosti.

Originály publikovaných dokumentů jsou uloženy v příslušném archivním  fondu MZA-Stáního okresního archivu v Pelhřimově.

Fond MěNV Pelhřimov, karton 1 (č.p.142), folio 19

Foto: autor, mapy.cz. http://oldmaps.geolab.cz

Pramen: SOkA Pelhřimov, Hrdelní soudnictví českých zemí Francek - Šimek list 165,108).

Arch. Výzkumy v JČ 22/2009, Daniel Kovář, list.: 213