Olomouc

Domnělá katovna. Tento dům však byl nevěstincem.Obydlí olomouckých mistrů popravčích už dnes bohužel neexistuje. Respektive, stojí už jen jeho základy a na nich pak bývalý obytný dům pro zaměstance Nietschovy továrny na kotle, dnes už dům ve sdružení vlastníků nemovitostí. 2. března r. 1860 umírá poslední olomoucký mistr popravčí Antonín Hořínek na dnu a vdova po něm, Barbora, prodává 8. prosince 1866 katovnu za 3800 zlatých Anežce a Rajmundovi Nietschovým. Tímto skutkem zaniká v Olomouci katovské obydlí a končí tak i katovská živnost v Hanácké metropoli.
Olomoucká katovna v lednu roku 1709 totálně vyhořela při katastrofálním požáru města Olomouce. Na spáleništi tehdy vystavěl olomoucký kat Jan Melichar Pietsch katovnu novou, a její základy je vidět dodnes. Město Olomouc si tehdy vyhradilo na novou katovnu předkupní právo, v případě, že by se katem stal kdokoli jiný, než následník z Pietschovy rodiny.
Když se postavíte v Olomouci v Bezručových sadech čelem k hradbám, v místech, kde stojí dodnes zbytky katovské věže a vyjdete pár schodů k ní, projdete, aniž by jste si to uvědomovali, bývalou židovskou, poté už jen katovskou brankou (fortnou). Tudy vcházel do města pouze olomoucký mistr ostrého meče. Vchod do města touto fortnou byl ostatním zapovězen, protože tento otvor v hradbách byl jako ostatně vše, co bylo ve styku s katem, nečistý a "počestným" naháněl hrůzu a mrazení v šíji. Vy však vstupte bez bázně a rázem se ocitnente v jádru katovské věže, které se tak říkalo především proto, že sousedila s katovskou uličkou a katovnou. Tato věž ovšem sloužila především jako obranná bašta, nikoli pro potřeby městského popravčího. Z věže se dejte okamžitě vpravo a nekompromisně pocítíte dech času, který Vás ovane v úzké, donedávna slepé, Katovské, tzv. Popravčí uličce. Stojíte totiž přímo v ní. Zprava lemovaná zbytkem původní gotické hradby navazující na novější opevnění z doby Tereziánské. V původní hradbě jsou dodnes patrné zbytky zazděných odpadních hrdel, kdy se těmito otvory z městských hradeb odstraňoval tuhý i tekutý odpad. Jistě si všichni dokážeme představit, jaká "libá" vůně se do obydlí městských katů Olomouckých musela v letních měsících linout. Levou stranu katovské uličky pak v dnešní době bohužel lemuje už pouze zeď novodobých milionářských příbytků. Projděte tedy až nakonec uličky, která dnes proti všem zásadám spíš odpuzuje, než aby lákala k procházce, stejně jak tomu bylo patrně i v dobách, kdy tudy procházeli olomoučtí katové a na jejím konci "narazíte" na místo, kde už dnes stojí pouze patrový obytný dům. Když se zakoukáte na podezdívku domu trošku více se zájmem, zjistíte, že stojí na kamenném základu, který ještě v polovině devatenáctého století byl základem hrazení katovny v Olomouci. Mírně stoupající svah směrem vlevo byl místem, kde stávala katovna, č. popisné 141. dnešní Hrnčířské ulice, dřívější uličky Kurevní, jejíž libozvučné jméno pramení z faktu, že krom katovny se v ní nacházely i dva nevěstince. Vpravo, přilepeno těsně k hradbám, navazovalo bezprostředně obydlí katovských holomků a ostatní čeledi. Vzhledem k tomu, že katovna a pohodnice v jednom, sousedila se zdí zahrady dominikánského kláštera, bývali dominikánští mniši a otcové obtěžováni soustavným zápachem, který se z katovny šířil. Městští radní proto roku 1667 přísně nařídili katovi, ( v této době patrně Eliáši Wildnerovi ) aby jeho čeleď nevstupovala do zahrady a aby včas odklízela pošlá zvířata, protože jinak trpěli nesnesitelným zápachem.
V dnešní době už tato ulička sice žádným mimořádným zápachem své okolí neobtěžuje, nicméně ani trošku, díky křoviskům, hromadám suti a odpadků nezískala na svém půvabu. Spíše naopak. Možná by se i některý z dávno nebohých olomouckých mistrů ostrého meče podivil, jak dnes může vypadat ulička, kterou kudy tudy sám, jen se svýmy pacholky tolikrát prošel....Zbouráním katovny však z města nevymizelo rasovské řemeslo. Město si i nadále drželo svého antouška, jen pohodnici městští radní chytře destinovali daleko za město do míst, mezi řekou Moravou (dnešní místo poblíž Kojeneckého ústavu) a Novým světem. Pohodnice dodnes stojí, není však veřejnosti přístupná.

( Zprávy vlastivědného muzea v Olomouci, společenské vědy 294/2007, Státní vědecká knihovna v Olomouci, Kronika Olomouckých domů,)

Fotografie: Autor a Oblastní archiv v Olomouci, Zlomky registratur - Vlastivědné muzeum v Olomouci. Za fotky mapy bastionu a (domnělé) katovny děkuji panu Mirko Fuhrmannovi z Olomouce.

Převelice děkuji prof. PhDr. Jiřímu Fialovi CSc (Filozofická fakulta Univerzity Palackého v Olomouci) za doporučení a kontakty.

 
Počítadlo návštěv TOPlist