Kostelec nad Černými lesy.
Odcházím z černokosteleckého popraviště a svou maličkost přesouvám 1750 metrů severněji do lokality v křižovatce ulic Pražská a Na Krásné vyhlídce. Když jsem pročítal kroniku pánů Hodináře a Klímy, zaujala mě maličkost v podobě dalšího artefaktu, který bezprostředně souvisí s právem meče v Kostelci. „Před tím rybníčkem studnice obecní, v níž pramenité vody dostatek se nachází okolo ní obruba roubená s rumpálem a jedním okovem. Item nad tou studnicí na čtyř silných, dubových sloupích hranatá a nejvýš obdélná vížka. Opět při též studnici koryto, do kteréhož se troubami, jako do zámku, díl vody nahání. Item jedna stará, pustá kamenná kašna uprostřed městečka stojí. U té jmenované kašny pranýř.“ Následně se dočítám, že Kostelec před rokem 1900 čítá 438 domů a přes 3000 obyvatel. Tvoří jedno větší náměstí „Smiřického“, jedno náměstí menší „Svatojánské“ a 18 ulic. Jedna z nich nese jméno Pražská. Sousedí bezprostředně s ulicí Savojskou (Na kanále) a Konojedskou, dnes zvanou Komenského
"V 17. století stávalo tam jen něco málo domků. Poslední stavení k straně severní bylo obydlí kata, dům Nyklův, pak Procházkův, nyní na tom místě vystavěný Okresní dům. Obydlí katovo ohrazeno bylo plotem až k hlubokému dolu, který se nazýval Kašovou roklí."
Lokalizace katova obydlí (v době pořízení fotografie již rasovny) poblíž ulice Pražské. (uloženo v archivu Kosteleckého muzea)
Nás samozřejmě zajímá katovo obydlí, které stálo bokem ulice Pražské, severněji k výše zmiňované rokli. Přesněji v tehdejší ulici Divišově původního čísla 24, později čp.: 190. Abych se ujistil, že moje kroky míří správným směrem, požádal jsem opět o navigaci pana Bohatu, místopisného znalce Kostelecka. V místech, kde katovo obydlí stálo, dnes stojí jiný dům (č.: 481) ale není to ještě tak dávno, kdy zde bylo možno na katovo obydlí narazit. První zmínky o katovně přicházejí až s prvním jménem popravčího mistra a tím je jistý Kryštof Wolf (* před r. 1625), který je sice v matričních spisech uváděn jako drnomistr, lze však úspěšně předpokládat, že v případě potřeby radnice byl ustanoven k vykonání trestů soudem určených. Rozhodně však je zaznamenáno jeho působení v Kostelci a to v letech 1648-1654, kdy na jeho místo nastupuje mistr Jan Zelinger, narozen okolo roku 1630 v Čáslavi. Jako místní kat působil v letech 1654-1661 a umírá v Kostelci až v letech 1680. Mezi tím však tento činorodý člověk stihl zastat mnoho věcí. Působil v Kostelci jako pohodný, a jako popravčí mistr je veden i v archivních spisech města Kutné Hory. Proslavil se však především tím, že pojal za ženu zámožnou vdovu po Janu Mydlářovi, Kateřinu. Sám pak ještě od Jana mladšího odkoupil Staroměstskou katovnu a uhradil jeho dluh vůči městu ve výši 1500 zlatých. Vlastnil i pražskou katovnu Na Bojišti a společně se ženou koupili za 1285 kop Míšeňských i katovnu Kosteleckou. Jak je vidět, rod Zelingerů rozhodně netrpěl nouzí a stal se tak jednou z největších katovských dynastií, co jich naše historie pamatuje. Koupí kostelecké katovny se dostáváme k dalšímu neméně slavnému jménu. V letech 1661-1664 ji totiž vlastnil rod Mydlářů, přesněji vnuk Mistra Jana, Daniel Bernart Mydlář (*1641 -† 17. 10. 1664). Potomek slavného mistra však přežil jen o pár měsíců. Traduje se, že jeho tělo odpočívá v chladné zemině místního popraviště. Drobný archeologický průzkum dané lokality by asi nebyl na škodu. Nikdy totiž nebyl vypátrán pověstný meč, kterým Jan Mydlář stínal na staroměstském popravišti zástupce Českých stavů a právě tento popravčí meč měl ukončit svou kariéru v kostelecké katovně. Vzhledem k faktu, že nebyl nikdy nikým objeven, je docela možné, že byl pohřben spolu s vnukem slavného mistra. Nález takového artefaktu by město Kostelec jistě katapultoval do středu zájmu veškeré odborné veřejnosti a turistický ruch by zcela určitě znamenal i příliv zahraničních badatelů. Po Danielu Bernartovi převzal krvavou starost o odsouzence opět Jan Zelinger a zde ji provozoval od roku 1666 až do své smrti. Po něm, přesněji od roku 1681 uvádějí městské archivy další jméno a to popravčího mistra Daniela Lejšnara (* před r. 1620) a působil v Kostelci jako místní ras a kat v jedné osobě minimálně do roku 1695, kdy jej na popravišti střídá další z rodu Zelingrů, kat Karel Zelinger. (* před r.1670 do r. 1735) Zelinger své místo před rokem 1735 opouští a přenechává je popravčímu mistru Josefu Groblovi, narozenému před rokem 1710. Potomek Karla Zelingra Václav Zelinger (* před r. 1700) se ujímá katovských a pohodnických povinností v roce 1738 a přivádí tak opět na scénu slavné jméno svého katovského rodu a ku spokojenosti radních svou práci vykonává až do své poslední popravy 4. 3. 1763 a následného zrušení práva nad životem a smrtí, které městu Kostelci odebírá svým restriktem Marie Terezie. Katovna se stává pohodnicí a dle „zaručených“ zpráv smí antoušek padlá zvířata odklízet právě do Kašovy rokle, která sousedila s pozemkem katovny v Divišově ulici. Na jediné, dochované fotografii města je zčásti viditelná budova bývalé katovny, tehdy už domu místního drnomistra. Vidět je možno celou střechu a část obvodových zdí. Tato novodobější fotografie, pocházející z období po roce 1866 jasně deklaruje vysoký, patrový dům s velkou mansardou, potažmo podkrovními prostory. Bohužel nebyla rasovna asanována, ale stržena a na jejím místě dnes stojí rodinný dům. Při odkrývání základů nebylo nalezeno nic, co by nějak výrazně připomínalo ponurou historii tohoto objektu. Přejmenována byla i ulice a rozrostla se i okolní zástavba. Místo však i dnes (2015) působí klidným dojmem a svádí k posezení a odpočinku. Především nad roklí je oáza klidu a míru. Jak to tam vypadalo v době kata Mydláře, nám zůstává navždy utajeno, stejně jako místo jeho posledního odpočinku. Jen on ví přesně, kdeže vlastně sní svůj věčný sen….
Prameny: SoA Zámrsk 1995, Francek-Šimek - Hrdelní soudnictví Českých zemí list 32, 38, 99, 155
PhDr Francek Jindřich - Katovské řemeslo v Českých zemích-Muzeum východních Čech v Hradci Králové 2007
kronika města Kostelce nad Černými lesy - Karel Hodinář, Václav Klíma
Průvodce po Černokostelecku – František Šimáček, Josef Veselý
Lexikon nedotknutelných, Vyhlídka Jan, nakl. Sperat 2013
Kde v Kostelci bývala katovna - Vondráček 1934, str. 35, sl.2
Fotografie: Autor a http://www.mapy.cz, http://oldmaps.geolab.cz/
Na koho nelze zapomenout?
Jmenovitě a především děkuji Mgr. Jitce Vorlíčkové z informačního centra, která na základě mého telefonátu ochotně a nezištně odstartovala uragán událostí, které následovaly. Tím dalším byl (poměrně mladý) nestor kosteleckého muzea pan Jiří Filípek, ochotný a velice slušný člověk, kterému slovo pomoc rozhodně není cizím. Děkuji mu především za zapůjčení archiválií a doporučení. A nepoběžím nijak daleko za panem Jiřím Bohatou, který mimo svého příjmení jest bohatým především znalostmi kosteleckého místopisu a přestože byl v době mé návštěvy v pooperačním klidu, ochotně mi ze svého lůžka pomáhal po telefonu. Za krásný a milý úsměv posílám díky šarmantní číšnici do pizzerie Muzeum a neméně půvabné zaměstnankyni městského úřadu, která sveřepě a s tím pravým pracovním zápalem restaurovala městskou nástěnku a ještě mi přitom stihla poradit.