Zápis Michala rasa, činěn v pondělí po neděliléta Páně 1590.

Vědomé jest, kterak a na jaký způsob témuž Michalovi obce kus dáno, aby sobě ku potřebě té obce tu vystavěl a aby předně sám, potom ženu i čeládku svou, aby se Pána Boha báli a sousedy v poctivosti měli, k tomu měl a když by se co přitrefilo při městě, jako nějakých nečistot, tak že by bud sousedu některému něco umřelo, to aby beze všech platův a odporování uklízel a potomně v domě svým žádných různic a nevolí se nedopouštěl a tyto obci ke škodě nižádným vymyšleným způsobem trávením dobytkův, sypáním prachu, on sám ani čeládka jeho aby nebyl neb na takový způsob jest k obci této přijat. A tak, když se tak bude chovati podle tohoto zápisu, tedy mu chtějí toho příti ouřad na místě obce, aby svý mohl prodati a pakli by Pán Bůh smrt na něj dopustil a tu by umřel, tedy manželka jeho, aby mohla to prodati. Však bez vůle ouřadu a obce toho aby žádnej nečinil, leč s dovolením a kterýhož by táž obec při jiti chtěla. A tak taková spravedlnost jakž se jest dožádal ouřadu v své ponížené suplikaci, kdyby naň Pán Bůh smrt dopustil, aby mohla manželka a syn jeho od pana purkmistra Pánu ochráněn býti. A tu což by jim spravedlivě náleželo z toho gruntu, kterýž vystavěl, náležitě užiti a svou ženu i syna bud v popisu neb kterak jinak opatřiti toho jemu pan purkmistr a páni (konšelé) přejí a tak podle toho zachován býti má. Však, aby to panu purkmistru pánům uctivě a náležitě dodal a se podle toho zápisu choval. Dále, jakž i v suplikaci svý doložil, kdyby na něj Pán Bůh smrt dopustil, že k záduší něco pro odplatu Boží odkázati chce. Actum ut supra.

Kšaft Michala rasa.

Ve jméno Trojice Boží Amen. Já, Michal, leže v trestání Božím pamatujíc, že což se koli narodilo to všecko umři ti musí a já pak ještě jsouce při rozumu zdravém a paměti dobré, tento kšaft a pořízení o statečku svém, kteréhož mi Pán Bůh z milosti své božské propůjčiti k dočasu ráčil za poslední činím a nejprve Anně, manželce své, tu rasovni tak se vším příslušenstvím (a ná-) bytkem vším jí poroučím, aby ji ona až do roka beze (vší) překážky užívati mohla a Jana, syna mýho, aby tu při (sobě) též měla a tak opatrovala, jako svýho vlastního a potom po roce pan purkmistr a páni, jichž za to prosím Jana, syna mýho, aby dali švakru mýmu, kterýž jest
na Mělníce zedníkem a tam, aby se k věcem dobrejm (vedl). Po roce pak Anna, manželka má, jestliže by buď se vdala aneb nevdala a tu rasovni že by s ní býti mohla, tehdá aby po (vinna) byla z ní vydati hotové sumy dvě stě kop míš. Janovi, synu mýmu. Z toho aby vydáno bylo jedno sto kop a třicet kop vše míš. a z ostatku druhého sta matce Anině dvanácte kop míš. a prvnější mé manželky též matce, kteráž jest v Kladsku, šest kop míš. aby dáno bylo a též k záduší dobrušskému 15 kop míš., aby povinna (dáti) byla. A pakli by s ní býti nemohla, tehdá aby pan purkmistr páni ji prodati ráčili jinému rasu za sumu hotovou za 300 kop míš. a z toho Anně, manželce mé, sto kop míš., aby hned dáno bylo a Janovi, synu mýmu, druhé sto kop míš., aby pan purkmistr a páni
k schování na rathaus vzali a opatrovali, pokudž by k létům nepřišel a těch třicet kop aby pan purkmistr a páni tomu švakru z Mělníka dali, aby Janovi, synu mýmu, šaty zač zjednati též i k učení nač dáti měl a z ostatku třetího sta kop míš. tak, jakž nahoře komu poručeno bylo a co by pak ještě z toho třetího sta kop míš. pozůstávalo, z toho též ještě poroučím, aby vydáno bylo 5 kop míš. Voršile, sestře své a manželce toho zedníka, kterýž na Mělníce jest a to proto, aby Jana, syna mýho, tak opatrovala spolu i manželem svým jako by jejich vlastní byl a ostatkem pak toho třetího sta Anna, manželka má, aby se spolu s Janem, synem mým, spravedlivě rozdělila a tak jestliže by pak Pán Bůh prostředkem smrti s tohoto světa dříve než by k stavu svého k proměnění přišel Jan, syn můj, jej pojiti ráčil tehda těch sto kop míš., kteréž by pan purkmistr a páni za sebou měli, aby spadlo rovným dílem na děti obou sester mejch, jedna v Lysý a druhá na Mělníce a to beze vší překážky a strany šatů mejch choděcích, kabát a kalioty to obě zvířecí a čepici, klobouk, plstku a dvě ručnice krátký, to vše Janovi, synu svýmu poroučím a dvě ručnice dlouhý též meče dva Anně, manželce, poroučím. Pana purkmistra a pány pro Boha prosím a je nad manželkou a Janem, synem mým, poručníky činím, aby je opatrovali a nad nimi ruku ochrannou drželi i také tento kšaft, kterejž jsem za své dobré paměti a rozumu sepsati dal, aby v své celosti tak zůstal pro Boha a milosrdenství Boží prosím. Tento kšaft dělán jest při přítomnosti Jana Satrapova a Václava Rožďálka též Václava Marhule, nebo jsem se toho při nich dožádal. (In rubro psáno jinou rukou: Kssafft N. Michala rasa.)

Léta Páně 1593v pondělí v Jiljí So Matouše prodán jest grunteček jinak rasovně po nebožtíku Michalovi pohodným z poručení vrchnosti, jakožto Jeho Milosti vysoce urozeného P. P. Jaroslava Trčky z Lipé, jakožto P. P. našeho milostivého a dědičného Anně rasovce podle listu přinešeného od Jeho Milosti skrze P. P. P. za sumu 300kop míš. zavdala hned Anna při zápisu 150 kop. míš., však na ten způsob se jí 50 kop. míš. slevuje, aby to pachole opatrovala, do školy aby chodil jeho k tomu měla, tak jakž se v suplikaci své uvolila, jeho do smrti neopouštěti, ale jako svý vlastní chovati. A poraženo jí na její podíl 100 kop. míš. s závdavku, k záduší též dáno 15 kop míš. Pacholeti na učení 2 kopy míš. a tak zůstává témuž sirotku v truhlici sumy 33 kop. míš. Ostatek placení
na léta po 15 kopách míš. až do vyplnění sumy svrchu psané. Však teprve léta 95 o posudku má klásti požití po sumě vejš psané, totiž po 15 kopách míš. Z též sumy svrchu psané puštěno babě aneb tchyni nebožtíka Michala podle odkázání jeho 3 kopy g. na nic víc sepotahovati nemá. Když Anna rasovka zase rasovni ujímala půjčeno jí .,. gr.

Léta 1595 Anna rasovka položila . . . g(roše), jsou při právě

Léta 1596 dáno sestře nebožtíka Michala pohodlného: za barchan, za sukno a od ušití šatův 52 grošů 3 denáry. Léta 1599 v pátek po památce Mládátek k žádosti Anny pohodné s dovolením purkmistra a rady města Dobrušky jest grunt prodán jinak rasovna na obci vystavena při městě Dobrušce Jakubovi Zvířeckému, též pohodlnému, rodiči benešovskému, manželce i dědicům jeho za hotovou sumu 350 kop míš. však na ten způsob, aby on, Jakub, předně Pána Boha se bál, vrchnost naši křesťanskou tak, jakž na poníženého člověka sluší, všelijakou náležitou uctivostí předcházel, purkmistra a konšely města Dobrušky nynější i budoucí, též pana rychtáře městského, starší obecní i všecknu obec dobrušskou i poddané Jeho Milosti Páně, všelikou ctí předcházel a což by jemu náležitého bylo, to s pilností a bedlivostí vykonával, kteroužto sumu 350 kop míš. Anna pohodlná přijavše k sobě od jmenovaného Jakuba Zvířeckého na hotové sumě, jemu sama od sebe i dědicův a budoucích svých při právě odevzdání učinila. A on, Jakub pohodlnej, což by bylo zapotřebného k zvonům mastidla povinen jest od sebe odvozovati. Item každého roku po jedné kůži na nádobí do dvoru běstvinského. Než co se dotejče sviní, slepic, husí*a jiného dobytka, který by on, Jakub pohodlný, chovati chtěl, poněvadž mezi rolemi sousedskými jest, to on Jakub povinen jest, aby nižádnému z sousedův na týchž rolích od téhož jeho dobytka škoda žádným vymyšleným způsobem se nedělala opatřiti. Pakli by Pán Bůh od smrti Jakuba pohodného uchovati neráčil, tehdy ten grunt jeho i jiný všeliký nábytek komuž by, budto manželce anebo dítkám jeho, se dobře vidělo, aby poručiti a odkázati mohl bez všeliké překážky.

Actum za hospodáře města Dobrušky Tomáše Krejčího a spolu radních toho času Ondřeje Tlapy, Jindřicha Matoušova, Jana Sošky a Tomáše Skuteckého.

Léta 1600 v pondělí po Narození Panny Marie, za purkmistra Jana Mikulášova Jakub pohodný jsa dosažen do rady přiznáni učinil, že na vystavění síňky 20 kop míš. dáti chce, tohoto léta 5 kop míš. gr. českých. Při času Svatého Martina a v plném roce při témž čase též 5 kop míš. g. Stalo se léta a dne svrchu psaného. Léta Páně 1615 odvedl Jakub ras ... 2 kůže koňský zůstává ještě 4 odvésti.

Zápis na rasovni Jiříku Kruberovi.

Tak jakož jest Jiřík Kruber, lanškrounský mistr popravní při urozeném a statečném rytíři Janovi Rašínovi z Rysmburka panu hejtmanu panství opočenského skrze svou sníženou žádost vyhledával, aby jemu k tomu trhu a frejmarku, kterýžs Juliánou pohodlnou na rasovni její při městě Dobrušce učinil, povolení dáti ráčil; i dále při Jeho Excellenci panu rychtáři, panu purkmistru a právu města Dobrušky pokorně žádal, aby mu zápis na ten grunt učiněn, on do něho za hospo- dáře a při té obci za mistra popravního přijat byl. I majíce P. P. páni žádost sníženou dotčeného Jiříka Krubera, mistra popravního v svém bedlivém uvážení a skrze relaci J. Exc. P. rychtáře o jistém J. M. P. hejtmana k tomu frejmarku povolení doslejchajíce jeho do tý rasovně za hospodáře a mistra popravního přijali na ten způsob, aby on Jiřík Kruber majíce sobě od Juliány pohodlný dobrovolně tu rasovni za čtyřista kop míš. postoupenou a ji zase naproti tomu rasovni svou, kterouž měl při městě Skutči, odevzdal, téhož gruntu tak, jako ona, Juliána s manželkou a dítkami svými bez všelijaké překážky dotčené Juliány dědicův jejich i jednoho každého člověka užívati i na smrtedlné posteli o něm pořízení činiti mohl a moc měl, jako o svém vlastním a na žádného jiného po smrti jeho aby týž grunt nepřipadal, nežli na manželku a děti jeho. Má také a povinen jest on, Jiřík Kruber, manželka, děti i čeládka jeho tak, jakž na takové snížené lidi sluší a náleží J. H. M. vrchnost naši milostivou a dědičnou, pana hejtmana i jiné oficíry, potom pak jeho Excelenci pana rych-
táře, pana purkmistra, pány (konšely), starší obecní, pana rychtáře městského a všecky pány sousedy a obyvatele města Dobrušky nynější i budoucí vždycky náležitou uctivostí a šetrností předcházeti. Povinnost a práci svou poslušně, ochotněa časně vykonávati, na mazání čepův ke zvonům při chrámě Páně špiku aneb sádla co zapotřebí bude dávati, a žádného pohoršení pánům sousedům nedávati, ale pokojně se chovati. A že jest týž grunt mezi rolemi sousedskými, to tak bedlivě a s pilností opatrovati, aby se sousedům na rolích a osení od něho, čeládky neb dobytka jeho všelijakého žádná škodanedala. V čemž se jest týž Jiřík Kruber panu purkmistru a pánům konšelům zavázal a připověděl tak se chovati a tomu dosti činiti. Stal se tento zápis s povolením práva v pondělí po Svatém Ondřeji Apoštolu Páně léta 1640. Za purkmistra pana Tomáše Trojánka.

Zápis na rasovni při městě Dobrušce Tomášovi Zvířecímu pohodlnýmu.

Léta Páně 1641 15. dne měsíce července v pondělí den památky Rozeslání Apoštolův Páně, Jiřík Kruber, lanškrounský mistr popravní při městě Dobrušce předstoupivše předpana purkmistra a právo města Dobrušky ohlášení a přiznání učinil, kterak nemoha pro svou velikou potřebu té rasovně zde při městě Dobrušce ležící, kterouž jest roku pominulého 1640 3. dne Decembris od Juliány pohodlný frejmarkem a trhem sobě postoupenou měl, déle držeti. S ním, Tomášempohodlným, handl a frejmark jest učinil, jemu a manželce jeho k jejich dědičnému užívání za sumu pět set kop míšeňských ji postupuje. A naproti tomu on, Tomáš Zvířecí, týž grunt za svůj dědičný od něho, Jiříka Krubera, za tu sumu dotčenou přijímá a zase témuž Jiříkovi Kruberovi, manželce a dítkám jeho rasovni svou i s zahradou při ní ležící při městě Náchodě s tím vším příslušenstvím tak, jakž jest ji sám užíval a jak na ni zápis jemu, Jiříkovi, již učiněný ukazuje k dědičnému užívání za sumu čtyři sta kop míšeňských postupuje, z obojí strany žádného práva a spravedlnosti Jiřík Kruber na rasovni dobrušské a Tomáš Zvířecí na rasovni náchodské sobě nepozůstávujíce kromě co jsou sobě dlužni a dopláceti povinni, protož vedle takového dobrovolného frejmarku (kterémuž urozený a statečný rytíř, pan Jan Rašín z Rysmburka, hejtman panství opočenského, jsa sníženě od nich obou v tom vyhledáván, povolení dáti ráčil) povinen jest Tomáš Zvířecí rasovni dobrušskou, jakožto již svůj vlastní a dědičný grunt náležitě opatrovati a jeho nespouštěti; a předně Jeho Excelenci vrchnosti naší milostivé a dědičné, panu hejtmanu a jinším oficírům poslušnost a poddanost zachovati a Jeho Excelenci pana rychtáře, pana purkmistra a právo i všecky pány sousedy a obyvatele města Dobrušky vždycky náležitou uctivostí a šetrností předcházeti a práci svou, když by mu poručeno bylo a toho potřeba byla, bez meškání ochotně vykonávati. Též co potřeba bude špiku na mazání čepův u zvonů při chrámě Páně dávati a žádného pohoršení na sobě žádnému nedávati, nežli tak, jak na jeho osobu sluší, pokojně se chovati i také což by proti právu a dobrému řádu čelilo, toho se varovati a jak sám, tak i manželka a čeládka jeho sami, ani dobytkem svým nižádné škody nečiniti. Což on tomu slíbil a připověděl panu purkmistru a právu tak a nejináče se chovati. Stal se tento zápis k žádosti Tomáše Zvířecího s povolením pana purkmistra a práva města Dobrušky léta a dne svrchu psaného za purkmistra pana Jana Prukůpka.

Zápis na kus obce témuž Tomášovi Zvířecímu, pohodlnýmu.

Léta Páně 1642 31. dne Marti! v pondělí po neděli Dražebně na sníženou žádost Tomáše Zvířecího, pohodlnýho při městě Dobrušce, pan purkmistr a páni města Dobrušky prodali jsou kus obce tu při rasovni vedle potoka ležící, kde někdy před léty pastouška bývala tak, jakž od vyslaných osob spolu radních a starších obecních na spatření toho místa vykázáno a vyměřeno jest, témuž Tomášovi a dědicům jeho k dědičnému užívání za sumu tři kopy grošův českých peněz hotových, kteréžto místo on, Tomáš Zvířecí, plotem sobě náležitě ohraditi a aby se sousedům škody žádné nedalo od jeho dobytka, slepic anebo čeládky to opatřiti. Z kteréhožto kusu obce platiti má každoročně Tomáš Zvířecí a jeho budoucí každoročně při Vánocích šosu k obci města Dobrušky deset
grošův bílejch. Item toho dne a léta Anna Vláška, souseda při témž městě Dobrušce, ohlášení učinila v místě radním před panem purkmistrem a pány, že jest témuž Tomášovi kus přílohu svého ležící vedle tohoto místa obecního svrchu dotčeného tak, jakž jemu vykázáno a vyměřeno jest, za sumu 5 kop grošů českých prodala a od něho peníze přijala, k jeho dědičnému užívání. Kteréžto místo on, Tomáš, také sobě plotem ohraditi má. Stal se tento zápis Tomášovi Zvířecímu s povolením pana purkmistra a práva města Dobrušky léta a dne svrchu psaného za pana purkmistra Jiříka Rejchle, barvíře, pláten.

Zápis na grunt neb rasovni při městě Dobrušce Jiříkovi Křehovi, mistru popravnímu.

Léta Páně 1652 dne 9. měsíce Aprilis, to jest v outerý po Provodní neděli, vstoupíc do místa radního Dorota s Jiříkem, manželem svým, se vší náležitou uctivostí Jeho Excelenci panu rychtáři, panu purkmistra a pánům konšelům města Dobrušky ohlášení a přiznání své učinila i přednesla. Tak jakož jest se manželi svému, když ji sobě pojímal za manželku, zamluvila, že J. Exc. p. rychtáře P. P. P. snížené žádá, aby manželi jejímu na grunt její k zápisu povolení své dáti ráčili, že ona jakožto manželi svému, jemu jej se vším příslušenstvím i s rolemi k němu od starodávna náležejícími i nyní přikoupenými postupuje a odevzdává a jestli by jej Pán Bůh dříveji s tohoto světa po vola ti ráčil, aby ona zase v moci své jej míti mohla, jako kdy prvé; tak se jest ohlásila. Ku kteréžto snížené žádosti stal se tento zápis Jiříkovi Křehovi, mistru popravnímu, s tím dostatečným napomenutím a doložením, aby všelijakou uctivost jak předně vrchnosti J. V. H. Excelence panu rychtáři, panu purkmistru, pánům radním a jednomu každému činiti hleděl. A práci svou, když by mu poručeno bylo a oznámeno a toho potřeba nastávala bez meškání ochotně vykonávati. Též co potřeba bude špiku na mazáníčepů u zvonu při chrámu Páně dávati a žádného pohoršení na sobě žádnému nedávati, nežli tak, jak na jeho osobu sluší pokojně se chovati. I také což by proti právu a dobrému řádu čelilo, toho se varovati a jak sám, tak i manželka a čeládka jeho sami, ani dobytkem svými též i slepicemi a psi na rolích a osení tu při rasovni ležícím nižádné škody nečinili, což on,
Jiřík Křeh, slíbil a připověděl tak a nejináče se chovati. Stal se tento zápis léta a dne svrchu psaného za purkmistra pana Václava Kyndlera.

Zápis na kus role přikoupené Jiříkovi Křehovi a Dorotě, manželce jeho, a zahrádky 29. Junii léta 1656.

Léta 1656 20. Junii podle smlouvy dobrovolné majíce kus rolí s zahrádkou pan Mikuláš Jaroměřský, spoluradní, ji pro veliké škody sobě činěné prodal s povolením vrchnosti Jiříkovi Křehovi, pohodnému, a Dorotě, manželce jeho, k dědičnému užívání, ležící podle rolí pana Jana Lepšova, od meze a hradby přímo až na druhou mez pana Jiříka Roubala za sumu 33 kop míšeňských. Stalo se za pana purkmistra Pavla Šaly 29. Junii léta 1656. Zápis na roli koupenou od Jiříka Volfa a Martina Řeháka, souseduv města Dobrušky, s povolením vrchnosti. Léta Páně 1656 17. dne měsíce července podle jistého porovnání a smlouvy dobrovolné s povolením vrchnosti a celého ouřadu Jiřík Volf, švec, a Martin Řehák majíce po kusu rolí u lesa Halina ležící týž Jiřík Volf k prvnějším dvoum záhonům prodal svůj kousek Jiříkovi Křehovi, pohodlnému, a Dorotě, manželce jeho, k dědičnému užívání za 8 kop míš. od lesa až do vodo teku. V témž položení Martin Řehák a týmž míněním dědičně prodal za 10 kop míš. a to oba s polně s svobodným důjezdem, průjezdem, od rasovně až k lesu, kteréhož užívati má bez překážky jednoho každého Jiřík Křeh, Dorota manželka i dědicové budoucí jeho. Z též pak roli jedné i druhé ouroku Svatojiřského a Svatohavelského k placení na sebe vztáhl po 4 groších, totiž jednoho z obojí rolí po 8 groších. Což se stalo s povolením práva za pána purkmistra Mikoláše Jaroměřského léta a dne měsíce nahoře psaného. Zápis na roli koupenou od pana Jakuba Červenky Jiříkovi Křehovi a Dorotě, manželce jeho, učiněný. Léta Páně 1657 23. dne měsíce června podle smlouvy dobrovolně a dokonale učiněné mezi panem Jakubem Červenkou, spoluradním města Dobrušky, s strany jedné a Jiříkem Křehem, pohodlným, s druhé, Pan Jakub červenka, majíce kus roli k Halinu ležící vedle meze Pavla Čermáka, Martina Řeháka a Jiříka Volfa, ševče, až do vodotoku té meze, jakž prvé od nich sobě roli koupil pro svou velikou potřebu a nemožnost prodal ji témuž Jiříkovi Křehovi za sumu peněz hotových 9 kop míš. Stalo se s povolením práva za p. purkmistra Jana Hejzlara, léta a dne svrchu psaného.

Zápis na roli koupenou od Václava Šlachtackýho Jiříkovi Křehovi učiněný.

Léta Páně 1658 dne 27. Januarii podle smlouvy dobrovolné a dokonale učiněné mezi Václavem šlachtackým s strany jedné a Jiříkem Křehem pohodlným s druhé Václav Šlachtacký majíce kus role k Halinu ležící vedle meze Tobiáše Javůrka a Anny Čermačky, pro svou důležitou potřebu Jiříkovi Křehovi, manželce a budoucím jeho takový kus role od vodoteče k lesu pod 3 korce jest s svým dobrým rozmyslem a povolením manželky své za sumu 11 kop míšeňských hotových peněz jest prodal. Stalo se s povolením práva za pana purkmistra Matěje Plocka léta a dne svrchu psaného. Zápis na roli koupenou od Tomáše Potůčka Dorotě Křehovej učiněn. Léta Páně 1692 dne 18. Januarii podle smlouvy dobrovolné, celé a dokonalé Tomáš Potůček majíc kus role k Halinu, ležící vedle meze pana Daniele Kalingera s jedné a Tomáše Javůrka meze s strany druhé, od Vlčích dolců až po její roli ležící, takovou roli jest Dorotě Křehovej k dědičnému užívání za sumu 31 fl hotových peněz jest prodal. Stalo se s povolením práva za pana purkmistra Jana Michálka.

Zápis na Koprofornu při městě Dobrušce Jiříkovi Křehovi učiněn.

Léta Páně 1697 dne 10. Junii dle znění kšaftu jsouce odkázána koprofoma Jiříkovi Křehovi k dědičnému jeho manželky a budoucích jeho užívání za sumu 800 kop míšeňskýchzavdati má při actum zápisu no kop míš. purkm. každoročně po 20 kopách míš. klásti až do vyjití sumy svrchu psané, kterážto koprofoma na sníženou žádost jeho jest jemu tímto zápisem potvrzena s tímto doložením, aby všelijakou uctivost jak vzáctnému ouřadu, tak jednomu každému prokazovati hleděl a práci svou pilně, když mu vzkázáno bude vykonával. Též špeku na mazání čepu u zvonu při chrámě Páně dávati, žádného pohoršení žádnému nedávati, nýbrž tak, jak na jeho osobu sluší pokojně se chovati. I také což by proti právu a dobrému řádu čelilo se varovati. Též s dobytkem aniž slepicema, s psy, s holuby nižádnou škodu nečiniti, což Jiřík Křeh vyplniti to vše přislíbil. Actum stal se tento zápis s povolením vzáctného ouřadu města Dobrušky za pana purkmistra Pavla Hejzlara.

NB Panu Hraběcímu, panu primátoru a písaři každoročně pár rukavic odváděti má. Sirotkům dvoum za vejpravu po 7 kopách míš. dáti, když
toho potřebovati budou, povinen jest. NB Toho dne Jiřík Křeh položil co přišlo pánům z peněz, totiž 4 t za vejšjmenovaného p. purkmistra Pavla Hejzlara.

Zápis na Koprpfornu při městě Dobrušce Václavovi Šulcovi, mistru popravnímu města Dobrušky učiněn.

Léta Páně 1703 d. 5. Septembris vedle jistého povolení pana hejtmana a smlouvy dobrovolné Václav Šulc, mistr popravní, smluvil a koupil od Kateřiny Arnoštovy Koprofornu v městě Dobrušce sobě, manželce i dítkám k dědičnému užívání za sumu 1200 fl na kteroužto sumu kupující závdavku složití má v hotovosti 250 fl a chalupu svou v městě Rychnově Kateřině Amoštovej postoupiti ve 150 fl a dluhu na sebe, kterými Kateřina Arnoštova po srážce nadepsaných 250 fl hotových peněz ještě povinována jest 696 fl 39 g přijímá a takto se specificírují.. . Tímto se Václav Šulc, mistr popravní města Dobrušky, zavazuje, aby všelijakou uctivost a poslušnost jak vzáctnému ouřadu, tak i jednomu každému prokazovati hleděl i práci svou pilně jako jeho předkové, když mu vzkázáno bude vykonával. Též špeku na mazání čepu u zvonu při chrámě Páně dávati, pohoršení žádnému nedávati, nýbrž tak, jak na jeho osobu sluší, pokojně se chovati i také, což by proti právu i dobrému řádu čelilo se varovati. Též s dobytkem, aniž slepicema, s psy, s holuby nižádnému škodu nečiniti, panu hraběcímu, panu primátoru a písaři radnímu každoročně pár rukavic odváděti má, což Václav Šulc vyplniti to vše přislíbil. Actum stal se tento zápis s povolením vzáctného ouřadu města Dobrušky léta a dne ut supra.

Zápis na Koprofomu při městě Dobrušce Jiříkovi Žiškovi Mistru ostrého meče při městě tomto.

Léta Páně 1729 ho d. 28 Aprilis při městě Dobrušce podle předestřené dobrovolně učiněné smlouvy od milostivé vrchnosti ratificírované Václav Šolc, bývalý Mistr ostrého meče při městě tomto, prodal jest Koprofomu neb chalupu svou se vší koliv k ní přináležející případnosti a okolo ni se vynacházejícími zahrady a štěpnicí, též i místo pro vyzdvižení chalupy i k tomu patřící zahradou v městě Třebechovicích s tím vším právem, jak on jest zažíval a hřebíkem upevněno, hlínou za- mazáno, jakož i s osením na roli pozimním za sumu hotovou 1750 fl a to kupujícímu Jiříkovi Žiškovi, bývalýmu popravnímu mistru, nyní však Mistru zdejšímu óstrého meče, manželce a dědicům jeho k svobodnému jmění a užívání též vládnutí, dále tak, jak kupující v smlouvě se uvázal všechny onera a povinnosti nésti a vybejvati, tehdy tím tak se on, Jiřík Žiška, mistr popravní, zavazuje, aby předně všelikou uctivost mimo milostivej představené vrchnosti vzáctného ouřadu, tak i jednomu každému obyvateli prokazovati hleděl a práci svou
pilně, jak na jednoho mistra popravního přísluší vykonával, pokojně a nábožně katholicky svými přináležejícími se choval, všeho toho, co by proti právu a dobrému řádu čelilo se varovati hleděl, též s dobytkem aniž slepicemi, a s psy i holuby nižádnému škoditi se varoval, při tom každoročně špeku na mazání čepu u zvonův zádušných při chrámu Páně zdejším zaopatřil a odvozoval, panu (titul) Aktuariusovi, p. primátorovi a písaři radnímu každoročně pár rukavic podle staré bydlnosti odváděti povinen bude, k čemuž tak všemu Jiřík Žiška přistoupil a rukou podáním všechno plniti slíbil, což stvrzeno zápisem tímto dne a léta vejš jmenovaného za purkmistra pana Jana Ryšle.

Zápis Jiřímu Žiškovi, synu jeho na Koprofornu.

Léta Páně 1763 dne 9. Novembris vedle smlouvy trhové dobrovolně, cele a dokonale takové stal se zápis tak, že pozůstanouc při městě Dobrušce Coprofoma po nebožtíkovi Jiřím Žiškovi, bejvalým mistru popravním, nad kteroužto dědicem při své poslední vůli za zdravé paměti učiněné Jiřího, syna svého, jest ustanovil, dojdouce ten lét právních dle kšaftu od společných dědicův Jiří Žiškovských, témuž dědicovi Jiřímu, budoucí manželce a dědicům jeho se odevzdává se vší přináležející rolní případností, zahradami a štěpnicí právem tím a svobodou, uklizením na celém Jeho Vys. Hrab.Excell. panství opočenském jak většího i drobného padlého dobytka, jak předkové užívali neb lépeji užívati mohli, za sumu hotovou dobrou a bernou v kšaftě otcovském obsazenou jeden tisíc sedům set a padesáte zlatých reinských. Přidává se novému hospodářovi do též Coprofomy stůl v setnici 1, židlice 4, v kamnech měděnec 1, rohatiny, pluh, brány s příslušenstvím, sekeru kladní vedle kleštějí, půl vozu neb kára, ostatně co hřebem přibito, hlínou neb vápnem přimazáno jest, vše hospodářovi zůstati má. Naproti tomu jemu, Jiřímu Žiškovi, záležeti bude a tím také se zavazuje, by nejpředněj na všechen způsob nábožný a katolický život vedl sám a sobě svěřené k tomu přidržoval a nic, co by tak proti Bohu a samospasitelné víře bylo neučinil, ani činiti nedopouštěl, jakož i po milostivé vrchnosti vzáctnému ouřadu actuariuskému, vzáctnému Magistrátu a sumou všem obyvatelům města Dobrušky všechnu příslušející čest dáti hleděl, práci svou pilně, pokojně jak na jednoho mistra popravního přísluší konal a všechno, co by proti právu a dobrému řádu čelilo se varoval, jakož i s dobytkem svým, slepicemi, holubami, s psami nižádnému škoditi nedopouštěl a jakož od starodávna bývalo obyčejného ouroku nákladnického dvakráte v roce, každého po 26 K 1% g patřícího, špik na mazání zvonův zádušních chrámu Páně zdejšího a panu Aktuariusovi, panu Primáti et Syndico každoročně jednomu každému po páru rukavic odváděti povinen bejt má. Actum zápisu léta a dne svrchu psaného Consule Domino Joanne Walentin Petr.

Zápis již nyní Františkovi Zelingrovi, mistru právnímu města Náchoda na ten grund učiněný.

Léta Páně 1765 dne 6. Decembris vedle smlouvy trhové dobrovolné, celé, nezrušitedlné takové stal se zápis tak, že Jiří Žiška, právní mistr města Dobrušky s dobrým rozmyšlením, s vůlí svobodnou, svůj dědičný při městě Dobrušce mající grunt neb Coprofomu s zahradami, štěpnicemi i se vší k ní přináležející podzemskou případností tak, jak sám užíval i předkové užívali neb lépe užívati mohli na celém Jich Vys. Kníž. Osvícenosti (T. P.) opočenským panství uklizení dobytka, auhmkem právem celým od starodávna patřícím mistru právnímu města Náchoda, Františkovi Zelingerovi, manželce a synu jeho jest prodal a odevzdal za sumu hotovou dobrou a bernou tři tisíce zlatých rýnských id e. 3ooo flkplnomocnému vládnutí dědičnému jmění a užívání, přidávaje do toho gruntu novému hospodáři stůl I, židlice 2, měděnce v kamnech 2, rohatiny, vidle, knížtěji, špižírna 1, půl vozu neb kára a všeliké tam se vynacházející dřevně nářadí, ostatně co v tom gruntu hřebem přibito, hlínou neb vápnem zamazáno jest, tím hejbáno bejt nemá. Při tom ale novému hospodářovi, Františkovi Zelingrovi, neb synu jeho záležeti bude a on tím také se zavazuje, by v tom svém příbytku nábožný křesťanský katolický život vedl sám a sobě svěřené k tomu přidržoval aniž co by tak proti Bohu a jeho samospasitedlné víře čelilo nečinil, při sobě žádný podezřelý povalečný lid nepřechovával, jakož i po Mil. Vrchnosti vzáctn. ouřadu aktuariuskému, vzáctnému Magistrátu, též všem obyvatelům města Dobrušky příslušející čest dáti hleděl, práci svou pilně pokojně jak na jednoho mistra popravního přísluší konal a sumou všeho, co by proti právu a dobrému řádu směřovalo se varoval, s dobytkem svým, slepicemi neb holubami, s psema žádnou škodu nepůsobil a jakož hned od starodávna bejvalo obyčejného
ouroku nákladnického, dvakrát v roce, jednoho každého po 26 Kr 1 d, špiku na mazání zádušních zvonů chrámu Páně zdejšího potřebného, panu Actuario, panu Primáti et Syndico každo-ročně jednomu každému pár rukavic odváděti povinen bejt má. Přitom sobě prodávající Jiří Žiška vejminek vyhražuje v tom gruntě a datto tohoto kontraktu jeden celý obyčejný rok zůstati, všechny z něho v tom čas pocházející užitky jakož uklízení po celém panství zdejším dobytka padlého pro sebe zanechati, však ale na újmu nového hospodáře co nejmenšího na tomuž prodaném gruntě neškoditi, obzvláště pak na oheň bedlivý pozor dáti, neb kdyby (:čehož Bůh odvrať:) skrze jeho nebo svých svěřených nedbanlivost tomu gruntu zkáza přišla a to shledáno bylo, Jiří Žiška za všechno státi a na něm regres povyhledáván bude, naproti pak tomu phacidirovanému vejměnku prodávající novému hospodářovi všechnu v tom roce z naklizeného obilí slámu přidá, následovně po vyjiti roku ihned Jiří Žiška všeho gruntu prázden on, ale kupující plným právem ve všem způsobu tak, jak předek užíval, užívati počne. Actum zápisu v místě radním za ouřadu držícího purkmistra slovůt. opatrnosti pana Štěpána Fuckera.

Zápis Dorotě rozené Žiškovy, provdané Šolcovy Jure Retractus učiněný.

Léta Páně 1766 dne 19I10 Februarii vedle smlouvy trhové nezrušitedlné takové tak, že Dorota provdána Šolcova rozená Žiškova mocí právního nastoupení na ten mezi Jiřím Žiškou, bratrem jejím, a Francem Zelingrem učiněný kontraktům koupě gruntu Žiškovského se ohlásila, vedle čehož ji ten grunt neb katovna při městě Dobrušce ležící s zahradami, štěpnicemi i se vší k ní přináležející podzemskou případností tak, jak předkové užívali, neb lépej užívati mohli s uklizením padlého dobytka na celém Vys. Kníž. (tit.) Colloredským panství opočenském ouhmkem právem celým od starodávna patřícím jí, Dorotě Šolcový rozené Žiškový, se prodává a odevzdává za sumu trhovou, dobrou a bernou 3000 fl, pravím tři tisíce zlatých rýnských k dědičnému jmění, vládnutí a užívání. Přitom pak ji nastupující a novému hospodářovi Šolcovi záležeti bude a tím se zavazuje v tom svém příbytku křesťan- ský katolický život vésti i také své svěřené k tomu přidržovati a nic, co by proti Bohu a jeho spasitedlné víře čelilo nečiniti,
při sobě žádný podezřelý a povalečný lid nepřechovávati, po Milostivé vrchnosti vz. ouřadu actuariuskému, vz. magistrátu a obyvatelům města Dobrušky příslušející čest dáti, práci svou pilně vykonávati, s psema, slepicema neb holubami žád- nou škodu lidem nečiniti a jakož od starodávna bejvalo obyčejného ouroka nákladnického dvakrát v roce, jednoho každého po 26 Kr 1% g, špeku na mazání zvonů zádušních chrámu Páně zdejšího potřebného, p. Actuario, p. Primáti et Syndico každo-ročně jednomu každému pár rukavic odváděti povinen bejt má. Přitom sobě Jiří Ziška v tom gruntě vejměnek činí a dato nastoupení 24-ho X-bris 1765 roku počnouc jeden celý rok obyčejný v tom prodaném gruntě bydleti, všechny z něj pocházející užitky jakož i uklízení po celém panství opočenském padlého dobytka pro sebe zanechati, však ale na újmu nového hospodáře co nejmenšího v tom gruntě nečiniti, obzvláště pak na oheň bedlivý pozor dáti, aby (:čehož Bůh odvrať:) skrze nepozornost tomu gruntu zkáza nepřišla,
neboť on Nomine evictionis dle práva za všechno státi povinen bejt má, naproti pak tomu vejměnku Jiří Žiška všechnu v tom roce z naklizeného obilí slámu přidá, po vyjití roku Jiří Žiška takového vejměnku prázden, nastupující pak pod vejš obsazenejma Clausuli plným právem užívati počne. Actum Contractu roku a dne svrchu psaného; aby pak přítomný Contractus koupě do knih gruntovních k tomu zřízených vtělený bejt mohl, urozený a statečný vladyka Jejich Vys. Knížecí Osvícenosti (tit. P.) Rudolf Colloredského panství opočenského dobře meritirovaný pan direktor o milostivou vrchnostenskou Ratihabici v poddané poníženosti poslušně se žádá.

7 svědků a Václav Weiner Syndicus.

Tato smlouva dle učiněného nového nájemného Contractu pod datum 30-ho Mai Ao 1766 k zápisu se povoluje a ratificíruje. Sig. na opočenském knížecím kanceláři d. 30. Maii A 1766.

Antonín Franz Hertzig-Director

Zápis na Coprofomu Františkovi Zelingrovi učiněný.

Léta Páně 1767 dne 23-ho Aprilis předstoupil před vzáctný Magistrát města Dobrušky v plnost seší Franz Zelinger, mistr od ostrého meče, a ohlášení učinil spolu v poníženosti žádajíce, poněvadž ta samá zde v městě Dobrušce stojící Coprofoma, kteroužto on od Jiřího Žišky koupil a na ní zápis obdržel, že však ale Jure Retractus, neb dle právního nastoupení Dorotě rozené Žiškový zase cedírovat musel; následovně on, Franz Zelinger, mezi tím časem o takovou Coproformi právně s ní jednal tak, že jemu dle tohož právního spisu a procesu denuo jest připadla; pročež tehdy mocí téhož zápisu taková Coprofoma jemu, Františkovi Zelingrovi, cum omni Jure et facultate tak, jak předešlý zápis dokládá a vysvětluje se tradiruje a confirmiruje;

Actum zápisu ut supra. Consule Do Josepho Chudý.

Abtretung Franz Zelinger der Goprophome dem Carl
Zelinger, seinen Sohn.

Martin Bachor
měšťan Král. Novo Města
Pražského nákladník

Král. města Prahy.

Ignatz Holub

Karl Zelinger jakožto prodávající a Paní Dorota Zelinkrová  jakožto prodávající:

Václav Michal Šidlo, Marije Žiškova jakožto prodávající
dožádaný svědek Anna Růžičková, jakožto kupující