POTTENSTEIN.
Bavorsko
Na jaře roku 2015 v úvodu expedice za švýcarskými popravišti se nám podařilo navštívit i několik obdobných objektů v německých zemích. Jedním z nich bylo i popraviště v obci Pottenstein se zachovanými zbytky základů šibenice. Městečko Pottenstein leží asi 100 km západním směrem od hraničního přechodu Rozvadov. Je to obec velmi malebná, historického rázu, s hradem a romantickými údolími. Jedním z význačných míst v okolí (zejména pro badatele zabývající se hrdelním právem) je výrazná vyvýšenina na severní straně městečka, místně nazývaná „Galgengrund“ nebo také „Alte Hochgericht“ a na ní dobře zachované zbytky šibenice. Ta se řadí ke třem nejzachovalejším stavbám tohoto typu v Bavorsku (další jsou Burglengenfeld a Wörth).
V době, kdy jsme navšívili tuto památku, byly v okolí popraviště ještě patrné stopy po proběhlých výzkumných archeologických pracích. Ty provedli se souhlasem památkových úřadů archeologové z regionálního muzea Hofmann a Kraus. Jejich vykopávky byly úspěšné, v bezprostředním okolí šibenice byly nalezeny oděvní součástky, kovové spony i čepel nože. Hlavním nálezem však byly ostatky nejméně 15 osob, z toho u jedné se zachovala dobře i lebka. Ta se nalezla v hloubce asi 20 cm pod ornicí a podle zatímních odhadů patřila muži starému asi 40 let. Potvrzuje to tehdejší běžnou praxi, že viselci zůstávali na šibenici viset tak dlouho, dokud se jejich těla nerozpadla či nemuseli uvolnit místo dalším, a poté se většinou jen mělce zahrabala v okolí popraviště. Nyní jsou ostatky popravených uložené v několika lepenkových krabicích a čekají na antropologický průzkum. Ten by měl snad potvrdit i to, že poslední veřejná poprava se zde udála na konci 18. století. Šibenice v Pottensteinu stála vysoko nad městem a byla zdaleka viditelná. Vypínala se zde jako symbol pravomoci místní šlechty i jako odstrašující prvek pro případné podvodníky a lapky a byla i významným orientačním bodem v krajině. Proč se její zbytky zachovaly dodnes, přesto, že začátkem 19. století bylo nařízeno všechny takové stavby strhnout a zlikvidovat, není dodnes zcela objasněno. Snad za to mohou nějaké administrativní zmatky či jen prosté opomenutí vykonat příkaz nadřízené moci. Zajímavý byl v Pottensteinu průběh posledních dnů a hodin odsouzence na smrt. Pokud byl provinilec lapen, byl umístěn ve vězeňské kobce, která se nacházela v místech dnešního domova seniorů v Pottensteinu. Zde mu bylo sděleno obvinění a nebožák putoval k výslechu za použití útrpného práva, který trval, dokud se nepřiznal. Následující den musel své přiznání zopakovat, tentokrát již bez mučení. Pokud odvolal, pak byl mučen znovu. Následně byl předán katovi, který byl většinou zván z Forchheimu. S popravou se příliš neotálelo. Smutný průvod vycházel od pottensteinské radnice a během cesty k popravišti (tzv. „Armensünderweg“ – cesta nebohého hříšníka) vykonal dvě zastávky u tzv. zpovědních sloupů. Ty stojí doposud – jeden u kostela sv. Kunhuty a druhý proti místní škole. Zde se odsouzenec modlil a vyznával ze svých hříchů. Poté pokračoval dál k šibenici a jeho život se rychle krátil. Z poprav se běžně stávaly téměř lidové slavnosti. Kat zde měl i mnohou příležitost k přivýdělku, protože části odsouzencova těla i provaz, na němž byl pověšen, se považovaly za vzácné amulety přinášející štěstí, lidský tuk se prodával v apatykách jako mast na všechno a sušená a drcená varlata bývala zaručeným lékem na sexuální problémy.
V čase naší návštěvy u šibenice v Pottensteinu byly pozůstatky základů vystavěné z bílého kamene obklopeny částečně překopanou ornicí po archeologických výzkumech. Původní kameny, odpadlé ze šibenice, byly zčásti ponechané v ornici, zčásti byly vyskládány na dochovanou korunu zdiva. Vnitřek šibenice, který obvykle dříve sloužíval k úschově katových potřeb a k pohřbívání, byl vyplněn hutným materiálem a povrch byl vysypán štěrkem z bílého kamene. Bylo lze tušit, že úprava tohoto místa bude ještě pokračovat. Návštěvu šibeničního vrchu u Pottensteinu lze vřele doporučit. Pro případné zájemce jsou souřadnice místa 49°46´46.300"N, 011°24´41.800"E. V blízkosti popraviště lze nalézt ještě další pozůstatky staveb či zdiva, ale jeho původ je mi neznámý. Za prohlídku stojí i zpovědní kameny, v obci je kromě dalších památek i „Scharfrichter Museum“. To je otevřeno od jara do podzimu, obsah a kvalitu jeho sbírek však zatím nemohu posoudit.
Ing. Vokáč
Fotodokumentace: Autor
Prameny a literatura:
- Archiv autora.
- Internetový server www.pottenstein.de