Unterzeiring - spolková země Štýrsko, Rakousko

 

                Necelý kilometr před obcí Unterzeiring, na nepatrné vyvýšenině zvané Niedere Zeiring, stojí zdaleka viditelné dva pilíře. Jsou to do dnešní doby zachované zbytky zemské šibenice. Osmiboké sloupy, poměrně subtilní vzhledem ke své výšce, jsou vyzděné z lomového kamene. Stojí od sebe vzdálené 380 centimetrů. Každý sloup má výšku 570 centimetrů a průměr opsané kružnice průřezu je 45 cm, z toho zvýrazněný sokl má výšku 90 cm a průměr 53 cm. Šibenice byla údajně vystavěna v roce 1410 za zemského soudce a výběrčího daní Thomase Zeilera. Někteří odborníci datují stavbu do 16. století a diskuze se vedou i ohledně údajné, dodnes částečně zřetelné cesty na popraviště. Ta však může být i pozůstatkem dávné římské silnice. Nedaleko popraviště se též nachází velmi zajímavý objekt „Kaple hříšníkovi ruky“.

 V roce 2012 proběhly v okolí tohoto pozdně středověkého a raně novověkého popraviště v Unterzeiringu vykopávky. Byly iniciovány sdružením „Archeologie Pölstal“, a řídícími osobami projektu byli pánové G. Kaser a I. Mirsch. Práce probíhaly od 22. srpna do 2. září za značné pozornosti místních obyvatel i médií jako první fáze plánovaného archeologického výzkumu. Na základě pátrání a zjištěných informacích o odlišném zbarvení zeminy, pocházejících z pozorování v předešlém roce, bylo odkryto a zadokumentováno asi 8 velmi mělkých hrobů. Podle zachovaných částí skeletů a jejich polohy lze předpokládat, že bude možno určit, jakým způsobem byli nešťastníci popraveni, zda oběšením nebo v kole. Z dalších nálezů zde byly mince a přívěsky (krucifix), přezka opasku se zbytky organické hmoty (z koženého opasku). Relativně dobře zachované kosti a jejich části, ležící bezprostředně pod vrstvou humusu, vděčí za svůj stav tomu, že bezprostřední okolí popraviště nebylo hospodářsky obděláváno. Také během následujících vykopávek v roce 2013 se mohli početní návštěvníci přesvědčit, jak zajímavé téma jsou popraviště, jejich historie a tradice. Antropologický výzkum kosterních pozůstatků prováděli tehdy odborníci z lékařské fakulty univerzity v Gratzu (pan M. Darok). Po ukončení výzkumu budou pravděpodobně k dispozici podrobné informace o věku, pohlaví, stravě a zdravotním stavu, způsobu smrti atd. jedinců, kteří zde byli ze života do smrti převedeni a pohřbeni jako bezectní jedinci. Doplnění provedených archeologických výzkumů může přinést studium Schwarzenbergských archívů, a to přesto, že řada archívních materiálů je neodkladně zničena. Po dokončení výzkumu a editaci vědeckého materiálu (I. Mirsch, O. Hammond) je pak možné přispět k popisu života obyvatel regionu Pölstal, jak vypadal před rokem 1800. Předpokládá se, že další vykopávky prováděné v roce 2014 budou již zpracovány v podrobné antologii archeologického výzkumu s pracovním názvem „Právní a sociální dějiny Pölstales v raném novověku“, tak, aby byly dostupné široké veřejnosti. Prostřednictvím iniciativy společnosti „Archeologie Pölstal“ byl vyvolán široký zájem občanů a komunit s podporou republikových a regionálních úřadů z toho důvodu, aby se maximální počet občanů seznámil i s temnými a smutnými kapitolami ze života štýrského hrdelního soudnictví. Samotné popraviště leží v nádherné údolní scenérii na souřadnicích GPS 47°15´09.400´´N a 014°31´12.850´´E. Určitě stojí za návštěvu. Na závěr krátkého seznámení s objektem si ještě dovolím přidat příběh o této šibenici, jak byl publikován místním spisovatelem D. Simbürgerem ve sbírce drobných próz. Děj se odehrává zhruba kolem roku 1750:

            "Na konci údolí žil lehkovážný a zahálčivý domkář Bruckenbauer. Se svou hodnou a bohabojnou ženou měl dva syny, kteří byli celí po něm, rozmazlení a se stejně špatnými vlastnostmi jako měl on. Když se na jedné tancovačce strhla rvačka za jejich účasti, byl jeden z bratrů – Lex – za trest povolán do armády. Po roce se Lex s vojskem dostal blízko ke svému bydlišti a rozhodl se pro dezerci. Navíc ze msty zavraždil nějakého Kasperbauerna, kterého považoval za odpovědného za svůj pobyt u vojska. Potom se Lex živil loupežemi i žebráním a hlavně skrýváním před úřady. Mezitím se jeho matce podařilo napravit otcovu povahu, a oba se za svého syna vroucně modlili. Modlitby měly na Lexe velký účinek, jeho černé svědomí ho nakonec dohnalo až na pašijové hry do Oberzeiringu. Tam na vyvrcholení her z lítosti propukl v hlasitý pláč, který ho prozradil. Byl uvězněn a odsouzen k smrti. Svoje zlé činy uznával a velmi jich litoval. Ve chvíli kdy přicházel k šibenici, dostal z rozhodnutí císařovny Marie Terezie milost. Žádost o milost podala právě dcera zavražděného Kasperbauerna, která po smrti otce vstoupila do kláštera."

 

Seznam literatury:

-          Archiv autora.

www.suehnekreuz.de (archiv kolegy S. Lefnaera)

Počítadlo návštěv TOPlist