Jelenia Góra I(Dolní Slezsko, Polsko)

                Jedno z nejvýznamnějších měst v Dolním Slezsku leží na soutoku řek Bobr a Kamenná. Ze značné části je obklopeno horskými masívy. Mělo pestrou historii a od 16. století disponovalo i hrdelním právem,  jehož vnějším znakem byla kromě jiného také existence šibenice na vrchu „Galgenberg“. (Zde je nutno podotknout, že ve městě existovalo i další popraviště, na kterém se též prováděly archeologické výzkumy a které bude popsáno někdy příště). Výrazná vyvýšenina nad městem se dnes jmenuje „Wzgórze Kosciuszki“ (na počest polského generála a vůdce protiruského povstání v r. 1794). Podle historických zdrojů, ikonografie, map a terénního průzkumu bylo vytypováno místo na temeni zalesněného vrchu, kde by se pozůstatky zděné šibenice s největší pravděpodobností mohly nalézat. Toto místo odpovídalo i dobrou viditelností z bývalých obchodních cest do vnitrozemí Polska i do Čech. Vytypovaný prostor však byl v druhé polovině minulého století upraven jako místo odpočinku a součást parku. Byl vydlážděn betonovými deskami, okraje byly zpevněné obrubníky a byly osazeny lavičky. Bylo tedy otázkou, zda se ze šibenice ještě vůbec něco zachovalo. Po získání souhlasu od městských a památkových úřadů byly 28. dubna 2012 zahájeny na vrcholu Galgenbergu výkopové práce. Ty trvaly do 5. května a byly prováděny na kruhové ploše o průměru 9,5 metru, ohraničené ze tří stran prudkým srázem. Vedením prací byli pověřeni odborníci z univerzity ve Wroclawi P. Duma, D. Wojtucki a H. Rutka a provedli je zejména členové Sdružení pro ochranu a výzkum právních památek (SOBZP). První etapou bylo odstranění betonové dlažby, obrubníků a pískového podsypu ve vytýčené ploše. Zde se právem neočekávaly žádné podstatné objevy. Další odkrývané vrstvy však již odhalily množství velmi zajímavých nálezů. Především byl lokalizován zděný základ samotné šibenice. Byla kruhového tvaru s vnitřním průměrem 3,55 metru. Šířka zdiva kolísala mezi 0,9 až 0,97 metru. Vnější průměr byl tedy maximálně 5,5 metru. Základ byl vyzděn z lámaných kamenů, které byly s největší pravděpodobností získávány v okolí šibenice. Nasvědčují tomu i stopy po lámání, zachované doposud na okolních skalních výběžcích a balvanech. Šibenice byla situována až k hraně srázu, později zřejmě došlo buď k sesunutí části svahu erozí nebo byl svah upraven v rámci budování lesoparku, protože určitá část základu šibenice za hranou se nedochovala. Základ byl vyzděn na rostlé skále chudou vápennou maltou. Přesné datum stavby této zděné šibenice zatím není známé. Díky nálezu jednostranného saského feniku v základové maltě je však možné určit, že to bylo po roce 1541. Šibenice zde stála až do začátku listopadu 1778 kdy byla rozebrána, ale již v dubnu a květnu následujícího roku byla postavena šibenice nová - tentokrát v jiné části města. Zděné šibenici na Galgenbergu pravděpodobně předcházela šibenice dřevěná. Dosvědčuje to nález dvou jam po dřevěných kůlech ve vzdálenosti necelého metru od hrany základu. Jámy měly obdélníkový tvar cca 47 x 37 cm a hloubku asi 25 cm, vzdálenost od sebe činila 1,1 metru. Velmi zajímavým nálezem bylo odkrytí skupiny střešních pálených tašek ve vzdálenosti asi 1,8 metru od základu. Původně tvořily stříšku nad vstupem do šibenice sestavené do šesti řad po deseti kusech. Poté, co dřevěná konstrukce stříšky uhnila, tašky se v převrácené pozici zřítily do terénu a velmi dobře se zachovaly. Je ale také možné, že destrukce stříšky proběhla až při demolici šibenice v roce 1778. 

Z dalších nálezů je poměrně zajímavý hrot šípu do kuše. Sám o sobě je vcelku běžným nálezem, ale tento je výjimečný tím, že byl druhotně použit jako hřebík. Dále bylo objeveno několik hřebíků a skob ze stříšky a z konstrukce šibeničních trámů, oko řetězu na věšení, fragmenty keramiky a již výše uvedená mince. Zejména uprostřed základů, ale i po stranách šibenice, bylo nalezeno poměrně značné množství kosterního materiálu. Jednotlivé nálezy byly pečlivě zadokumentovány a uloženy do archívních krabic. Stav jednotlivých kostí byl dosti špatný, na čemž se zejména podepsalo vlhké prostředí  pod stromy a také velké množství kořenů a kořínků, jimiž byla nálezová místa silně prorostlá. Některé drobné úlomky kostí zůstaly neidentifikované, ale celkem bylo jinak nalezeno přes 980 lidských kostí a jejich fragmentů a okolo 110 kostí zvířecích (hlodavci a malí savci). Z lidských pozůstatků bylo nalezeno mj. 8 lebek, 11 čelistních kostí a řada obratlů. Z nich se dalo např. vyčíst, že smrt oběšenců na zdejším popravišti nastávala udušením a nikoliv zlomením vazu. Také zde nebyl nalezen jedinec, který by byl potrestán setnutím hlavy. Všechny nalezené lidské pozůstatky prošly antropologickým výzkumem, jeho výsledky jsou však velmi obsáhlé a překračují již mantinely tohoto textu. Bezpečně bylo rozlišeno 13 osob mužského pohlaví ve stáří od 23 do 64 let. Mnoho informací o této jelenohorské šibenici nám dávají zápisy v městském archívu. Podle nich byla šibenice v roce 1699 a 1737 důkladně opravována. Z roku 1737 se dochoval podrobný popis opravy i zpráva o sporu mezi řemeslníky o opravu vstupních dveří. Nakonec byla oprava provedena během jednoho dne (!) a následně byla šibenice předána do rukou městského kata, kterým tehdy byl Johann Heinrich Kühn ze známé katovské dynastie. V archívech byly také nalezeny záznamy o téměř padesáti exekucích vykonaných na tomto popravišti. Všechny byly podrobeny detailnímu rozboru. Jejich výčet ale přesto není úplný, neboť archívní materiály z některých let se nedochovaly. Z popisovaných poprav je zajímavá např. ta, kterou provedl dne 15. května 1625 kat Balthasar Kinast na jisté ženě za infanticidium. Žena byla po exekuci oproti běžným zvyklostem pohřbena nikoli u popraviště, ale na hřbitově nedaleko školy. A kat ? Za tuto „výjimku“ dostal dvojitou mzdu. Z archívu se taktéž dozvídáme, že kosterní nálezy z prostoru popraviště na Galgenbergu byly zaznamenány i v dřívější době – konkrétně v roce 1935 byly při melioračních výkopech nalezeny kosti dvou osob, muže a ženy. Ležely v hloubce okolo 1,5 metru a byl u nich nalezen i kovový prut. Z toho se usuzuje, že osoby byly zde potrestány za vraždu dítěte.

Výsledky archeologických a antropologických výzkumů i archívního bádání jsou velmi rozsáhlé. Svojí šíří překračují značně populárně – naučné poslání tohoto článku. Pokud by někdo ze čtenářů měl zájem o podrobnější informace, určitě se může obrátit na správce zdejších stránek. Na závěr je třeba říci, že po ukončení archeologických výzkumů na Wzgórze Kosciuszki byly městským úřadem výkopy po zakonzervování základů šibenice opět zahrnuty, celé prostranství bylo znovu předlážděno a upraveno na relaxační areál. Z místa, které by zasluhovalo pietu a rozjímání, se stalo místo zábavy a vzrušení.

Autorizace: Ing Vokáč

Seznam literatury:

-          Duma P., Rutka H.,Wojtucki D., Nález pozůstatků šibenice v Jelení Hoře, in: Rocznik Jeleniogórski, 2012/XLIV, str.49-66.

- Archiv autora.

TOPlist