Šibenice u Aschach an der Donau.
Dalším zastavením na cestách za rakouskými šibenicemi může být i popraviště v Horních Rakousích, v okrese Eferding, v blízkosti obce Aschach an der Donau. A to tím spíše, že zde objevíme typ stavby, kterou v tomto provedení snad nelze jinde spatřit. Proto také při plánování naší jarní výpravy v roce 2013 na území Horního a Dolního Rakouska jsme obec Aschach nemohli v žádném případě vynechat. Při hledání popravního místa nám pomohly přepočítané souřadnice získané z textů pana Lefnaera (s jeho laskavým svolením) : 14°01'28.315"N, 48°22'48.139"E. GPS nás skutečně navedla do nově budované čtvrti nedaleko srázu, na jehož okraji je šibenice k nalezení. Pokud se musíme obejít bez GPS navigace, sledujeme z Aschach cestu vedoucí při břehu řeky severním směrem. Po krátkém čase odbočíme na Sommerberg. Podél domu Sommerberg č.40 projdeme vlevo na louku vedoucí k lesu. Zde po krátkém čase u srázu k Dunaji spatříme ruiny popravního místa. V době naší návštěvy v lese probíhaly těžební práce, přesto jsme šibenici velmi snadno nalezli. Nynější pozůstatky stavby jsou již více než skromné. Pouze v jihovýchodním rohu se zachovala zhruba 2,5 metru vysoká kamenná stěna, z níž jde dobře vysledovat tvar a průběh základny šibenice. Na ostatních místech je zeď vysoká max. 80 cm, na severovýchodní straně jsou už jen nepatrné pozůstatky. Ještě v 90. letech 19. století byla stavba velmi zachovalá, pak však rychle podléhala zkáze, zejména díky vandalizmu. Dobře základům nedělá ani prorůstající vegetace. Z těchto zbytků se dá jen těžko odhadnout původní výška stavby. Předpokládá se vstupní portál se zamykatelnými dveřmi, za nimi místo pro úschovu katovských potřeb, snad stůl a židle, a také dřevěné schodiště vzhůru na dřevěné jeviště, na které probíhaly vlastní popravy. Pravděpodobně zde nebo v blízkém okolí šibenice se konaly i jiné druhy poprav než oběšením.
Šibenice v Aschach není příliš známá. Soupis historických památek Horních Rakous z roku 1933 ji krátce zmiňuje, na počátku XX. století byly pozůstatky popsány asi ve dvou článkách v místních časopisech, z toho v jednom celkem podrobně, ale jinak je docela obtížné ho v literatuře nalézt. Do všeobecné povědomosti se tedy víceméně dostal až díky osvětové činnosti pana Lefnaera. Popraviště v Aschach zaujímá velmi specifický tvar. Jeho půdorys je totiž ve tvaru tzv. Reuleauxova trojúhelníku, což je trojúhelník s obloukovými stranami, jejichž radiusy jsou vzájemně v určitém poměru. Trojúhelník se dá poměrně snadno zkonstruovat pomocí kružítka, či alespoň provázku a kolíku, přesto použití takového tvaru u stavby šibenice je velmi nezvyklé. Bližší podrobnosti o tomto tvaru lze najít lehce na internetových serverech. Ačkoliv známe několik šibenic s podstavou ve tvaru trojúhelníku (například šibenice v Emmenbrücke ve Švýcarsku), takto stavěná je zatím jen jedna. Představu o skutečném vzhledu šibenice si můžeme velmi dobře udělat z obrázku kreslíře Franze Hirmanna (někdy uváděn jako Hiermann) z doby kolem roku 1914. Umístění šibenice na okraji příkrého srázu k Dunaji v podstatě odpovídá reálné skutečnosti. Bohužel však strany šibenice jsou kresleny jako přímé, a to už pravda není, měly by být obloukově stočené. Dnes je náhorní rovina zalesněna, v době hrdelních trestů však byla holá a šibenice tedy zdaleka viditelná, a tak lodníci projíždějící okolo po Dunaji i okolo jdoucí pocestní na ní měli určitě velmi dobrý výhled, a tudíž i možnost přemýšlet o svých činech současných i budoucích. Šibenice byla úmyslnou výstrahou, že město tvrdě trestá veškeré prohřešky. Vznik a historie tohoto popravního místa je celkem složitá. Souvisí s procesem vzniku, vývoje, slučování i rozdělování jednotlivých oblastí hrdelních soudů v Rakousku. V posledních etapách svého vývoje patřila zemskému soudu v Schaunberg. Hrad, kde tento hrdelní soud sídlil, se nachází zhruba šest a půl kilometru jihozápadně od popraviště u Aschach. Ačkoliv jiné hrdelní soudy v Rakousku měly v té době společného kata se sídlem v Linci, schaunbergský soud měl kata vlastního, který sídlil v Gemersdorfu u Heibachu. Znamenalo to mimo jiné i velkou úsporu financí, protože půjčovat si kata bylo velmi pro obce nákladné. Vlastní popravčí také nebyl zdarma, ale v mezičase mezi popravami mohl alespoň dělat pohodného, čistit záchody, uklízet veřejná prostranství apod. Řadu historicky ověřených a zdokumentovaných poprav provedených na tomto místě uzavírá 23. červenec 1597, kdy zde proběhla dvojnásobná poprava rebelů z bavorského povstání - Thomase Holnsteinera a Stephana Mörtela z Mühlviertelu. Legenda vypráví, že zbylí rebelové či příslušníci povstalecké armády se rozhodli mrtvoly oběšenců ukrást a po křesťansku pohřbít. K tomu chtěli využít vojáků plavících se okolo po Dunaji. Ti měli rozčtvrcená těla sundat z kůlů a předat povstalcům. Celá akce po vyzrazení měla důsledek v provedení mnoha hrdelních trestů mezi příslušníky armády.
Autor: Ing. Vokáč
Prameny:
- Stefan Lefnaer, www.lefnaer.com, Erhaltene Richtstätten in Mitteleuropa
- Archiv autora.
- Internetový server www.whistleralley.com, www.seznam.cz