Smolná kniha města Lipníka
SBORNÍK STÁTNÍHO OKRESNÍHO ARCHIVU V PŘEROVĚ
SMOLNÁ KNIHA MĚSTA LIPNlKA
Miroslav Marada
1. Hrdelní právo města Lipníka
Městské soudnictví, které u nás tvořilo po několik století jeden z pilířů feudálního justičního systému, je předmětem stálého badatelského zájmu již od poloviny 19. století. Přední místo v tomto výzkumu pak patří stále dějinám hrdelního soudnictví a písemným pramenům k němu, zejména tzv. černým neboli smolným knihám, jak potvrzují již desítky úplných nebo částečných edic těchto pramenů, které poskytují údaje nejen o vlastních hrdelních procesech, nýbrž jsou i zdrojem mnohostranných informací o dobových reáliích, což zvyšuje jejich dokumentární hodnotu daleko nad regionální význam. Předkládaná práce přináší úplnou edici smolné knihy města Lipníka (úřední název Lipník nad Bečvou je používán od roku 1919, v práci je použito dobového názvu), obsahující především zápisy z prvních tří desetiletí 17. století a rozšiřuje tak po několika v minulých letech a desetiletích vydaných edicích z oblasti jižní a jihovýchodní Moravy řadu publikovaných pramenů k dějinám městského hrdelního soudnictví i na dosud nezastoupenou oblast střední a východní Moravy. Je až překvapující, jak málo byla dosud smolná kniha města Lipníka, města, v němž působil kriminální soud až do josefínských reforem, badatelsky využita, ačkoli byla jako historický pramen známa již v minulém století. Její existenci krátce zmiňuje osecký farář Jan Baďura ve svém Lipenském okresu,1 několik ukázek z ní přinesla Záliorská kronika ve 20. a 30. letech,2 pro historický výzkum z ní dosud vytěžil snad jen PhDr. Bohumír Indra ve svých příspěvcích z r. 1943 o vpádu lisovčíků na Moravu a o valašském povstání.3 Další zmínky o lipenské smolné knize a o lipenském hrdelním právu přináší až počátkem 70. let ve svých příspěvcích pro Lipenský kulturní kalendář (městský zpravodaj pro občany Lipníka nad Bečvou) PhDr. Ivan Krška4 a od roku 1971začíná ve zmíněném kalendáři zveřejňovat jednotlivé případy ze smolné knihy PhDr. Bohumil Vaňák,5 se záměrem úplného zveřejnění jejího obsahu, aniž by si ovšem, vzhledem k okruhu čtenářů, jimž byl kalendář určen, kladl nároky na vědeckou edici. Po otištění deseti zápisů bylo však další vydávání zastaveno, neboť doba zřejmě žádala „angažovanější témata". Naposledy pak smolnou knihu zmiňuje PhDr. Ivan Krška ve svém obsáhlém příspěvku o lipenském městském archivu, zveřejněném ve Sborníku archivních prací v roce 1991.6 Podstatná část zápisů lipenské smolné knihy je poprvé zveřejněna až touto edicí a pro badatele se tak otevírají dosud nevyužité možnosti výzkumu.
Nežli bude přistoupeno k vlastnímu rozboru smolné knihy, je třeba uvést alespoň základní údaje o vývoji města, městské správy a soudnictví, zejména v období zachyceném v zápisech této knihy. Otázka první písemné zmínky o Lipníku je stále sporná. Za nejpravděpodobnější je většinou přijímán letopočet 1238, za jistý pak letopočet 1294,7 z listiny, v níž se připomíná držba cla v Lipníku Oldřichem z Hradce. Lze předpokládat, že Lipník se zformoval v město z původní slovanské osady, a to v průběhu 2. poloviny 13. století, zřejmě i v souvislosti s usazením určitého počtu německých kolonistů. V listině Jana z Kravař, držitele vzniklého helfštýnského panství, jehož byl Lipník největším střediskem, z 21. září 1349, již vystupují představitelé městské správy, a to fojt, dva konšelé a osm kmetů, jejichž jména vypovídají o převážně německém původu těchto osob.8 V listině Lacka z Kravař z 8. září 1400 jsou již jako představitelé městské správy uváděni purkmistr, osm kmetů a všechna obec města Lipníka. Jména uváděných osob svědčí o postupném posílení českého živlu v městské správě.9 V roce 1447, po krátké držbě panství Janem Mesnpekem z Mesnpeku, získal helfštýnské panství od Jiříka Helfštejnského z Kravař Vok ze Sovince, který v roce 1467 prodal panství Albrechtu Kostkovi z Postupic. V roce 1475 pak nabyl helfštýnského panství s městem Lipníkem Vilém z Pernštejna, za něhož bylo zbudováno městské opevnění a jehož privilegia podporovala hospodářský rozkvět města. V této politice pokračoval i Vilémův syn Jan. Z pernštejnského období jsou z představitelů městské správy doložení purkmistr, příp. dva purkmistři a městská rada, tvořená obvykle sedmi konšely.10 Purkmistr i městská rada byli v této době pravděpodobně obměňováni ještě každý rok. Důležitých jednání, zejména soudních, se zúčastňoval také městský rychtář. Roku 1553 prodali zadlužení Pernštejnové helfštýnské panství Půtovi z Ludanic. V držení rodu z Ludanic zůstalo panství do roku 1580, kdy jej nabyl sňatkem s Kateřinou z Ludanic proslulý Petr Vok z Rožmberka, který je pro dluhy prodává v roce 1593 Hynkovi staršímu Bruntálskému z Vrbna za částku 110.560 rýnských zlatých a 1000 kremnických dukátů.11 Po smrti Hynka staršího nabyl roku 1597 helfštýnského panství jeho syn, nejvyšší moravský sudí Jiří Bruntálský z Vrbna, který zůstal posledním předbělohorským držitelem tohoto majetku. Jiří Bruntálský potvrdil, podobně jako jeho předchůdci, městu jeho privilegia a dále napomáhal rozhojnění městského majetku, v roce 1613 např. získalo město právo dalšího (třetího) výročního trhu díky jeho přímluvě u císaře Matyáše II.12 S Vrbny proniká do Lipníka německé luteránství, město však zůstává nadále i významným střediskem jednoty bratrské, která se zde připomíná již v roce 1492. V průběhu 16. století prožívá svůj rozkvět i lipenská židovská obec, obdařená privilegii od Pernštejnů i od Vrbnů. V městské správě se od 70. let 16. století setkáváme se čtyřmi purkmistry a osmi konšely a koncem 16. století se i v Lipníku začíná prosazovat praxe setrvávání volených zástupců ve funkci po delší období než jeden rok. Z významných osobností v městské správě je nutno uvést Martina Zikmundka (1569-1641), autora nejstarších lipenských pamětních zápisů, který zahájil své působení ve vedení města roku 1598 jako konšel a postupně zastával funkce rychtáře a purkmistra. Kolem roku 1614 se Zikmundek stal prvním lipenským primátorem, nejvyšším městským úředníkem, a tato nová funkce doplnila stávající nepružný systém čtyř purkmistrů. V čele městské správy setrval Zikmundek, s výjimkou krátkého přerušení v letech 1622-23, po neúspěšném protihabsburském odboji, až do roku 1640, kdy pro stáří na funkci rezignoval.14 Třicetiletá válka přinesla městu značný hospodářský úpadek. Majitel panství Jiří Bruntálský z Vrbna byl za účast ve stavovském povstání uvězněn a zemřel roku 1620 ve vězení. V roce 1621 se Lipník postavil na stranu valašských povstalců, vedených Janem Adamem z Víckova, a byl vystaven obléhání císařským vojskem, po neúspěchu povstání sice město dostalo od císaře milost, bylo však obsazeno a vypleněno jeho vojskem.15 V roce 1623 daroval císař Ferdinand II. helístýnské panství olomouckému biskupu Františku kardinálu z Ditrichštejna, město pozbylo svých privilegií, která mu byla zčásti obnovena až v roce 1628, za věrnost císaři za vpádu Mansfeldova vojska na Moravu roku 1626, a byla do něj dosazena katolická duchovní správa. Ve 40. letech 17. století byl Lipník třikrát obsazen a vypleněn švédským vojskem a nakonec i císařskou armádou roku 1647.16 Z úpadku a dluhů se město vzchopilo až po několika desetiletích. Z představitelů městské správy jsou i v pobělohorském období uváděni primátor, čtyři purkmistři, osm konšelů a rychtář, který však nebyl členem městské rady. Opětovně bylo zavedeno každoroční obnovování městské rady, které bylo schvalováno vrchnostenským komisařem.17 Počátkem 70. let 17. století se začíná k pojmenování městského úřadu používat i názvu magistrát.18
K důležitosti města Lipníka značnou měrou přispívalo zdejší právo. Ve středověku příslušel Lipník do oblasti práva magdeburského, jehož moravským střediskem byla Olomouc.19 Město leželo na jižní hranici tohoto právního systému, pouhých 10 km jižněji ležící městečko Dřevohostice se řídilo již právem norimberským a bralo právní naučení v Kroměříži, ačkoli některé vesnice dřevohostického panství podléhaly právu lipenskému. Lipník bral právní naučení v Olomouci a sám byl střediskem nižšího práva pro vesnice panství helfštýnského (Bohuslávky, Býškovice, Dolní Nětčice, Dolní Újezd, Hlinsko, Horní Nětčice, Horní Újezd, Lhota, Loučka, Osek, Paršovice, Podolší, Příkazy, Radotín, Rakov, Slavkov, Soběchleby, Trnávka, Tupec, Týn, Valšovice), a postupně i pro řadu vesnic cizopanských, z panství dřevohostického, drahotušského, Veselského, všechovického i kelčského.20
Běžnou součástí feudálního městského práva byl až do prvních desetiletí 18. století i výkon práva hrdelního. Na Moravě tehdy působil 201 kriminální soud s hrdelní pravomocí, teprve státní mocí prováděné reformy, vycházející z císařského nařízení roku 1727, znamenaly podstatnou redukci počtu městských soudů s hrdelním právem. V přerovském kraji zůstala kriminální jurisdikce zachována reskriptem z 24. února 1753 již jen přerovskému, kroměřížskému a lipenskému soudu21 a ustanovením patentu z 20. srpna 1787 vykonával kriminální jurisdikci pro přerovský kraj pouze kriminální soud v Novém Jičíně.22 Výkon soudní pravomoci lipenským fojtem, purkmistrem a městskou radou je písemně doložen k roku 1448 jejich žádostí o právním naučení do Olomouce, jistě však byl prováděn daleko dříve. Dochované sbírky olomouckých právních naučení v městském archivu ukazují, s jakými případy se lipenští na olomouckou radu nejčastěji obraceli. Jednalo se především o složitější případy civilně právní (majetkové a dědické záležitosti), kriminální případy jsou méně početné.24 Podle počtu vyžádaných právních naučení vyššího práva lze soudit, že většinu projednávaných případů vyřešil městský soud v Lipníku samostatně. V městském archivu jsou rovněž dochovány používané právní sbírky (Tovačovská kniha, sbírka magdeburského práva, Koldínova městská práva).25 Příslušnost lipenského práva k Olomouci je písemně doložena do roku 1656.
K výkonu hrdelního práva zaměstnávalo město mistra popravního (kata) a jeho pomocníka posla právního (biřice). Katovi poskytovalo město byt a otop, katovna stávala na severní straně města u městských hradeb. Dále dostával kat stálý plat 10 grošů týdně.26 K jeho povinnostem nepatřilo pouze provádění tortury obviněných při výslechu a vykonávání rozsudku, tj. popravy nebo tělesného trestu, ale i pohřbívání sebevrahů, odstraňování uhynulých zvířat a další práce pro očistu města. Mimo stálého platu byl kat honorován za výše uvedené úkony, od popravy je doložena taxa 2 zlaté, 1 zlatý od vyčištění města. Přes společenskou inferioritu bylo tedy katovství existenčně zabezpečeným povoláním. Na náklady spojené se zaměstnáváním kata byly povinny přispívat i vesnice, podléhající lipenskému právu, a to částkou 4 bílé peníze z každého osedlého, které byly vybírány o suchých dnech.27 Odvádění těchto poplatků však často vázlo a vesnicím se hromadily mnohaleté dluhy. V roce 1697 kníže Ferdinand z Ditrichštejna tyto poplatky zrušil a nařídil, aby náklady byly hrazeny z majetku odsouzeného nebo byl-li nemajetný, z přebytků kontribučenského fondu, za odsouzené z jiných panství měla nést náklady jejich vrchnost.28
Lipenský kat byl zapůjčován k vykonávání rozsudků, pohřbívání sebevrahů a dalším pracem do řady měst a městeček, která vlastního kata neměla, a to za sjednanou úplatu a závazek poskytnutí ozbrojeného doprovodu katovi na cestu tam i zpět. Mistr popravní byl takto najímán do Brušperku, Frenštátu, Fulneka, Hranic, Kelče, Nového a Starého Jičína, Paskova, Potštátu, Příbora, Štramberku, Valašského Meziříčí a Vsetína.29 Od kata se očekával bezchybný výkon exekuce, a provedl-li zákrok neobratně, mohl být zbaven místa, jak se stalo roku 1616 i lipenskému mistru Adamovi, který si při nezdařené popravě dokonce uťal vlastní dva prsty.30 Biřic dostával při exekuci po šesti bílých groších od osoby, město mu dále přispívalo na střevíce. Kromě kata a biřice je v pramenech předbělohorského období zmiňován ještě šerha (žalářník).31 Serhovna se nacházela v severní části budovy radnice a pro vyšetřované hrdelním právem plnila především funkci vazebního vězení. O vlastním průběhu hrdelních procesů viz níže při rozboru obsahu smolné knihy.
S poklesem významu městského hrdelního soudnictví a prováděnými reformami soudnictví docházelo i ke změnám příslušnosti vesnic k lipenskému právu. Počátkem 18. století příslušely k tomu právu kromě vesnic helístýnského panství dále tyto cizopanské vsi: Bezuchov, Buk, Hradčany, Kladníky, Nahosovice, Oprostovice, Pavlovice, Podolí, Radslavice, Sušice, Sišma a Veselíčko. V rámci prováděného císařského nařízení z roku 1727 byla stanovena města s hrdelním právem a určeny obvody pro příslušnost k danému právu. Lipenskému právu pak podléhaly kromě města Lipníka a vesnic helfštýnského panství z Veselského panství Velký Újezd, Chylec, Veselíčko, Kozlov, Lazníky a Lazníčky, Ranošov, Radvanice, Staměřice a Výkleky, z dřevohostického panství Čechy, Domaželice, Dřevohostice, Hradčany, Nahosovice, Pavlovice, Prusinky, Turovice a část Tučína, z panství olomoucké kapituly Radslavice a Sušice. Tento obvod zůstal v platnosti až do josefínských reforem, které znamenaly definitivní zánik lipenského práva.32
2. Rozbor smolné knihy
Časová struktura zápisů ve smolné knize ukazuje, že do ní nebyly zaneseny zdaleka všechny hrdelní případy, a tuto skutečnost potvrzují dochované protokoly z výslechů obviněných a vybrané hrdelní případy, zachycené v Zikmundkových pamětních zápisech. I tato kniha obsahuje tedy, podobně jako řada dalších smolných knih, výběr typických případů, projednávaných před hrdelním právem, zřejmě ani ne příliš cílevědomě provedený, s cílem vytvořit určitou sbírku pro potřeby vlastního práva i pro budoucí paměť. Je možné, že podnět k založení této knihy vyšel právě od Zikmundka, který sám usiloval o zapsání všech pamětihodných událostí ve městě. Chronologické rozložení zápisů zároveň nenasvědčuje domněnce, že by již dříve byla vedena starší smolná kniha, která se nedochovala.
Obsah jednotlivých zápisů, kterých je sice 50, ale ve skutečnosti popisují pouze 45 případů, neboť někteří písaři přehlédli, že případ již byl zapsán jejich předchůdcem, ukazuje obdobnou strukturu kriminality v jejím dobovém chápání i obdobnou praxi hrdelního procesu,39 jak je zachycena v řadě dochovaných a vydaných smolných knih z jiných lokalit. Před lipenským hrdelním právem stanuli především provinilci z města a z vesnic helístýnského panství, dále sem doručení pachatelé z příslušných cizopanských vesnic a konečně i zcela cizí zadržení potulní zloději, zbloudilí cizí vojáci i jiné podezřelé osoby. Zadržení byli umístěni v městském vězení, a někteří, jak dokazuje jeden ze zápisů, zde byli drženi s pouty na rukou a s nohama v kládě. Vlastní výslech probíhal rovněž v radničním sklepení za účasti rychtáře, purkmistra a konšelů, ve většině případů byl přítomen i vrchnostenský úředník. V podstatné většině zapsaných případů bylo k vynucení výpovědi použito tortury, která se prováděla tehdy nejběžnějším způsobem, tj. tažením za sucha, tzn. natahování vyšetřovaného na žebřík nebo zavěšením na kladce. Doloženo je i spoutání mučeného do kozelce a horké tažení. Několik zápisů ukazuje, že mučení bylo, pokud vyšetřovatelé nebyli spokojeni s výpovědí, prováděno s největší brutalitou, vedoucí i k bezvědomí vyšetřovance nebo k zoufalé vzdorovitosti. Mučení zdaleka neposkytovalo záruku pravdivé výpovědi, jak lze např. vidět z výslechů osob podezřelých z čarodějnictví, mnozí vyšetřovaní se v zoufalství a bolestech přiznávali i k činům, které nikdy nespáchali. I když smolná kniha obsahuje pouze vybrané zápisy, lze si z nich učinit objektivní představu o charakteru kriminality v regionu. Ke klasifikaci je použito schématu, přijatého i jinými autory:40
A. Činy proti oficiální ideologii 3 (čarodějnictví)
B. Činy proti státnímu zřízení 3 (zadržení vojáci)
C. Činy proti pozemkové vrchnosti 1 (intriky)
D. Činy proti místní administrativě 2 (útěk z vězení)
E. Činy proti životu a zdraví 16 (zabití, vraždy)
F. Činy proti majetku 29 (loupeže, krádeže)
G. Činy proti cti 1 (pomluvy)
H. Činy proti mravnosti 14 (smilstvo, cizoložství)
V některých hrdelních případech je kumulováno i několik trestných činů. Jak je z klasifikace patrné, naprostá většina trestných činů směřovala proti majetku a s touto trestnou činností bylo také nejčastěji spojeno použití násilí. Mezi krádežemi převažovaly krádeže obilí, potravin a peněz, dále pak krádeže koní, dobytka a spotřebního zboží. Převažovaly rovněž krádeže spáchané se spolupachatelem nad krádežemi spáchanými jednotlivcem. Další početnou skupinou pak byly delikty mravnostní, tj. smilstvo a cizoložství, často spojené s násilným vyhnáním plodu nebo s usmrcením novorozence.
Vynesené rozsudky jsou ve smolné knize uvedeny jen u poloviny zaznamenaných případů. Svou tvrdostí odpovídaly dobovým právním normám,41 mají téměř výlučně represivní charakter, ale některé jsou ovlivněny i politickou situací nebo sociálními vztahy. Za trestné činy proti majetku (krádeže, loupeže) byl zpravidla vynesen rozsudek smrti, a to bud stětím nebo oběšením. Doložen je i jeden méně obvyklý způsob popravy vykucháním střev a následným upálením. Za mravnostní delikty převažuje odsouzení k stětí mečem, vyskytuje se však i lámání kolem, mírnějšími tresty bylo vypálení cejchu a vymrskání z města, příp. vypovězení z panství. Za vyhnání plodu je zaznamenán jeden rozsudek popravy utopením. Upálení, obvyklý trest za čarodějnictví, je rovněž doloženo jedním případem. V několika rozsudcích je uloženo před popravou i vykonání zostřujícího trestu — provedení řezů na zádech a uřezání jazyka. K nejmírnějším doloženým rozsudkům pak patřily nucené práce ve prospěch města a propuštění na rukojemství. Popravy odsouzených se konaly obvykle veřejně, bud na náměstí u pranýře, jednalo-li se o stětí, a zde také bylo provedeno vypálení cejchu nebo výprask, poprava oběšením byla provedena na popravišti za městem, při cestě k Hranicím, v trati podnes nazývané Na spravedlnosti, kde stávala šibenice.42 Zde také bývali popravení pohřbíváni. Poprava utopením byla provedena ve struze při obecní zahradě, v místě, které se nazývalo za Slepým mlýnem.43 Zaznamenány jsou i případy neveřejných nočních poprav stětím, vykonaných na zadržených vojácích, kteří byli zadrženi pro pouhou příslušnost k nepřátelské straně a po provedeném výslechu za použití útrpného práva byli v tichosti odstraněni. Doložen je i případ zasahování vrchnosti do výkonu soudní pravomoci, které zachránilo odsouzenému život v poslední chvíli před popravou. Případy, zanesené do smolné knihy, poskytují vedle vylíčení vlastního kriminálního činu a jeho odsouzení, i množství dalších cenných informací o mentalitě lidí, jejich ekonomickém a sociálním postavení, o vojenských a politických událostech rušného období počátku třicetileté války a jejich dopadech v regionu města Lipníka i sousedních panství.
4. Obsah smolné knihy
1. 1594, červen 8. písař A fol. 2r - 3r
Janek z Víkovic s Crhou z Opavy vyšetřováni pro krádeže obilí, potravin, šatstva
a
peněz.
2. 1588, červenec 1. písař A fol. 3r-3v Martin Němec, jeho žena Manda a Martin Polách vyšetřováni pro krádež obilí.
3. 1600, duben 12. písař A fol. 3v-4r Ondra Nádeník za četné krádeže obilí odsouzen k stětí mečem.
4. 1600, červen 5. písař A fol. 4r-5r Jakub Pastýř z Lazník za krádeže koní a čarodějnictví odsouzen k upálení.
5. 1600, červen 14. písař A fol. 5r - 5v Jurka od Opavy za krádež a vraždu odsouzen k stětí mečem.
6. 1600, červen 27. písař A fol. 5v - 6r Dobiáš, syn Martina Jircháře z Roudnice nad Labem, za krádež peněz odsouzen k oběšení.
7. 1600, září 30. písař A fol. 6v Jakub Kubka z Oseká nad Bečvou za vraždu odsouzen k stětí mečem, jeho spolupachatel, Kutrův syn z Oseká, odsouzen k výprasku.
8. 1601, leden 22. písař A fol. 6v-7v Jiřík Šafář, jinak Strejček, za zabití, krádež, ublížení na zdraví a smilstvo odsouzen k stětí mečem, na zákrok vrchnosti podmínečně propuštěn.
9. 1601, duben 25. písař A fol. 7v - 8r Jiří Urban z Bohuslavic za krádeže koní a další drobné krádeže odsouzen k oběšení.
10. 1615, září 16. písař A fol. 8r Zuzana, dcera Jana Hrašíka z Trávníka, vyšetřována pro smilstvo.
11. 1615, srpen 3. písař A fol. 8r-9r Jura, syn Matyáše Linharta z Bysťrovan, vyšetřován pro krádeže obilí, peněz a další drobné krádeže.
12. 1606, červen 30. písař D fol. 10v Jindra z Harmutovic vyšetřován pro krádeže plátna, šatstva a příze.
13. 1618, září 30. písař B fol. llr-llv Gabriel Březina a jeho spolupachatel Prokeš vyšetřováni pro četné drobné krádeže.
14. 1619, březen 8. písař B fol. 12r - 12v Kateřina Crbonka z Veselského panství vyšetřována pro čarodějnictví.
15. 1620, únor, 11. a 12. písař B fol. 13r-13v Matyášek Sádlo, Stanislav ze Lvova, Jan Jašek, Jindřich Janovcín a Bartoš z Rady, zajatí polští vojáci, vypovídají o svém vpádu na Moravu.
16. 1620, kveten 17. písař B fol. 14r Eva, podruhyně ze Sušic, vyšetřována pro vraždy novorozeňat.
17. 1611, říjen 5. písař C fol. 15r Jura, šafář z potštátského dvora, za krádeže obilí odsouzen k stětí mečem.
18. 1612, leden 18. písař C fol. 15v Valenta Rybníkář a Tomáš Starý za krádež kotle v Hodolanech odsouzeni k oběšení.
19. 1612, leden 24. písař C fol. 16r - 16v Florian Hevnar za intriky proti vrchnosti a smilstvo odsouzen k stětí mečem.
20. 1612, květen 2. písař C fol. 17r Janek, posel právní, za smilstvo odsouzen k popravě kolem.
21. 1621, květen9. písař C fol. 17v Maruše Tesařka za smilstvo odsouzena k stětí mečem.
22. 1612, květen 31. písař C fol. 17c-18r Bartoň, syn Podmolův z Oseká, za zavraždění Matěje Helmy odsouzen k stětí mečem.
23. 1612, červen 1. písař C fol. 18r- 19v Václav Milius, panský písař, za krádeže a zpronevěru peněz odsouzen k uřezání jazyka a oběšení.
24. 1615, únor 12. písař C fol. 20r Manda, dcera Vencle ze Slavkova, za vyhnání plodu odsouzena k vypálení cejchu a výprasku.
25. 1623, březen 8. písař D fol. 21r Markéta, děvečka u Jana Sošky, vyšetřována pro vraždu novorozence.
26. 1623, březen 8. písař D fol. 21r - 21 v Václav Roudnický vyšetřován pro krádež šatstva u Jana Jelínka.
27. 1620,únor ll.al2. písař D fol. 21v-22r Matouš Sádlo, zajatý polský voják, vypovídá o svém vstupu do vojska a vpádu na Moravu (viz č. 15).
28. 1620,únor ll.al2. písař D fol. 22r Jan Serhyn, zajatý polský voják, vypovídá o panu Rusinovském (viz č. 15).
29. 1620, duben 22. písař B fol. 22v - 23v Výslech zajatého vojáka, odsouzen k stětí mečem.
30. 1620, květen 16. písař B fol. 23v Výslech zajatého polského vojáka, přivedeného sedláky z Bohuslávek. Odsouzen k stětí mečem.
31. 1619, květen 27. písař B fol. 24r - 24v Anna Boudka vyšetřována pro čarodějnictví.
32. 1615, srpen 27. písař A, F fol. 25r - 26v Janek ze Slezska vyšetřován pro krádeže peněz.
33. 1624, květen 17. písař E fol. 27r Maruše, přítelkyně Jiříka Oseckého, za cizoložství odsouzena k stětí mečem, avšak trest změněn na vypálení cejchu, výprask metlami a vypovězení z panství.
34. 1623, březen 8. písař F fol. 27v Václav Roudnický vyšetřován pro krádež šatstva u Jana Jelínka, (viz č. 26)
35. 1623, červenec 18. písař F fol. 28r - 28v Eliáš Sklenář vyšetřován pro krádeže koní.
36. 1623, červenec 18./ písař F fol. 28v Václav Mazáč z Fulneka vyšetřován pro loupež bot a másla.
37. 1615, prosinec 8. písař F fol. 29r - 29v Maruše Holička z Radotína za smilstvo a vyhnání plodu odsouzena k utopení.
38. 1624, březen 11. písař F fol. 30r-31v Pavel Holubička za četné krádeže odsouzen k vykuchání střev a upálení.
39. 1621, písař F fol. 32r Jan Jašek Serhyn a Jindřich Janovcín, zajatí polští vojáci, vypovídají o svých pánech a jejich vpádu na Moravu, (viz č. 15)
40. 1622, leden 10. písař F fol. 32v Martin Novák z Loučky vyšetřován pro krádež příze a krav.
41. 1615, říjen 2. písař F fol. 33r Jan Charamza vypovídá o krádeži peněz v Uherském Hradišti, (viz č. 32)
42. 1627 březen 8. písař F fol. 33v Markéta, děvečka u Jana Sošky, vyšetřována pro vraždu novorozence, (viz č.25)
43. 1615, srpen 27. písař F fol. 33v Janek Malý vyšetřován pro krádeže. Zpráva o odeslání vyznání Jurky, syna Matyáše Linharta, (viz č. 11)
44. 1629, březen 8. písař F fol. 34r Bartl Czedlman vyšetřován pro krádeže a loupeže.
45. bez data /asi konec 20. let/ písař F fol. 34v Dorota Zborovská vyšetřována pro smilstvo a vraždu novorozence.
46. 1628, duben 20. písař F fol. 34r - 35v Pavel Jašík z Kelče za zbojnictví odsouzen k práci v poutech.
47. 1651, leden 27. písař G fol. 36r - 36v Michal Stahala z Vítonic za loupežnou vraždu odsouzen k popravě kolem.
48. 1672, duben 21. písař H fol. 38r-39r Za vraždu odsouzeni: Wcnzl Lawetzky k stětí mečem, Hans Grossman k popravě kolem a David, syn svobodníka z Podhoří, k výprasku a vypovězení z panství.
49. 1672, květen 13. písař H fol. 40v - 41r Martin Kumpera a Ondra Folvark za krádeže odsouzeni k oběšení.
50. 1627, listopad 20. písař B fol. 99r-99v Jan a Vašek Halouzkovi a Václav Kučera za krádeže a vraždy odsouzeni k oběšení, podmínečně propuštěni.
5. Text smolné knihy
1. Vyznání na mukách Jánka z Víkovic, 10 mil za Castochovem a Crhy z Opavy,3 v středu po svaté Trojici léta 1594 Janek z Víkovic, 10 mil za Castochovem0 rodilý, jsouc mistrem popravním tázán, vyznal: Jsouc v službě v Lubiměd u Opavy u Marka, hospodáře svého, že bral 1 vrtěl rži a 1 vrtěl žita, klobouk zelený, kabát šerý, kalioty, boty střevíce, košili a kus plátna, 1 kus 6 loket a druhý kus 9 loket a plachtu. Item tobolu pacholku vzal a v ní 6 grošů.6 V Ejvanovicích pak u Václava Šakala budouc v hospodě, smluvíce se s Crhou, tovaryšem svým, že jest v jarmak svatodušní8 tento minulý šenktyšh vylámal a z něho peněz 14 zl.1 míň 6 grošů vzal. Item u týhož Šakala vzal 2 pecny chleba. Týž že sou se s týmž Crhou, tovaryšem svým, na tom byli snesli, aby ty peníze, které manželka Václava Šakala do pivnice byla zakopala, když drábi přijíti měli, spustíce se oknem, vykopali a vzali. Týž u tohož Václava měch prázdný vzal a u Simona Mandle/ obyvatele ejvanovskýho, mlátíc u něho pšenici, s tým/ž Crhou že sou do toho měcha z 1 měřici tej pšenice nasypali, do Vyškova na trh nesli a ji za 24 grošů prodali a s /těmi penězi se spolu rozdělili. Týž že sou se byli na tom snes/li a sobě peníze u týhož Simona, které byl zakopal před dráby vsrbě a více což v témž srbě bylo od stravy, klobásy, ploce slaný, mínili bráti. Vitrich železný, kterýmž šenktyš odmykal,1 sám sobě udělal, kterýžto Vitrich rychtář ejvanovský u něho našel.
Crha z Opavy, jsouc týž mistrem popravním tázán, vyznal: Jeho času jdouc z Opavy s přáteli svými sám třetí, když se sešli s nějakým pacholkem, který také sám třetí šel, však že neví, odkud byl, aniž ho neznal. A to bylo v ulici za branou Ratibořskou, tenž jistý pacholek že jest svádu začal s přáteli jeho a nemohouce oni jemu sami odolati, že sou Crhy volali, aby je retoval, a on že jest jemu sekeru do hlavy vťal, tak že hned od tej raný umřel. Týž se vyznal, že některého času macecha jeho, zamknouce klíč v komoře, poslala pro zámečníka, aby jí tu komoru odemkl. A on, Crha, vidouc, jak on zámečník odmykal a jaký instrumenta měl, že sobě taky vitrich udělal, kterýmž jest almaru odmykal u týž macechy své, berouce za-častý máslo k snědku svému. Dále vyznal: Přijdouc do Ejvanovic k Václavovi Šakalovi, stovaryšíc se s tímto napřed psaným Jankem, že sou mínili ty peníze, kteréž Šakalova manželka byla v pivnici zakopala, tak jakž týž Janek napřed vyznal, vzíti. Týž že jest u týhož Václava Šakala almaru takovým vitrichem odmykal a másla bral. Item když dívky plžem nezamkly, on vejdouc tam jednou, látku s mlíkem vzal, to mlíko vypil a látku rozrazil. Item že týmž vitrichem šenktyš odmykal, však odemknouti ho nemohl. Před jarmarkem pak svatodušním že se byli s týmž Jankem smluvili, aby ty peníze z šenktyše vzali, však když je ten Janek bral, že jest přítomen nebyl. Týž mlátíc u Simona Mandle tu v Ejvanovicích, že tenž Janek, tovaryš jeho, měch přinesl, do kterého 1 měřici pšenice nasypali a v Vyškově na trhu pekaři prodadouc, že mu Janek z těch peněz 12 grošů dal. Týž pověděl, když byli jímáni v jarmark u týhož Šakala pro ty peníze z šenktyše vzaté, že jest od sebe vitrich do dřeva vsazený před domem mezi dříví zahodil.
2. Vyznání na mukách Martina Němce, ženy jeho Mandy a Martina Polacha z Polsky Martin Němec3 vyznal, že on Martina Polacha a Vaňka Chmelařeb na to namlouval, když mlátili na humně v obecním dvoře, aby jemu z humna obilí dávali /z/ každé vítky, a na takové jeho slova on Martin Polách, mlatec, obilí z humna nosíval a v síni tu ve dvoře nechával, on pak Němec0 sám a někdy jeho žena do komory je schovávali a nosili. Také že ona Manda tomu Poláchovi, mlatci, takové obilí zase do měchu sypávala, on pak že je spolu s tovaryšem Kubkú přes zahradu Kazivodovu do domu, kdež v podružství Polách byl, nosili. Item když byl mlatcem za Linharta v témž dvoře, že na žádost Linhartovu 1 měřici žita z humna jemu taky dal, nebo Linhart pravil: „Když sem mlatcem za jiných hospodářů býval, taky sem jim z každé vítky obilí dával." Martin Polách seznal, že k tomu ke všemu, což na něj Němec vyznal, se přiznává a z toho kradeného obilí 1 měřici rži že jest prodal a 1 měřici ječmene na kaši sobě zdělal a hospodyně ve dvoře, žena Němcova, když měl to obilí ze dvora do podruží svého nositi, do měchu nasypati pomáhala, Němec pak jej na to nadevšecko navedl. Manda, žena Martina Němce, seznala, že o tom o všeckem obilí, což ho koli pokradeno bylo, kteréhož přes 18 měřic se našlo, kromě mouky, soli a jiného, což sama kradla, dobře věděla, toho se dotýkala a Poláchovi, když to obilí ven ze dvora nositi měl, nasypati pomáhala a že na to muž její, Martin Němec, ji navedl. Actum v pátek po svatých Petru a Pavlue léta 1588.
3. Poznamenání vyznání na mukách Ondry Nádeníka, sousedem byvše na předměstí lipenském. Předně v středu po provodní neděli Ondra Nádeník,3 byvše sousedem na předměstí lipenském,b do vězení vzat z poručení purkmistra Jana Měrky,0 byv tehdáž mlatcem obecním, za příčinu podezřelosti kradení obilí v stodolách, kterýžto Ondra před trápením toto vyznal: Nejprve nebožlíku Václavovi Hladišovid v stodole na humně že ukradl 1 vrtěl žita. 2. Na obecním humně vrtěl ovsa. Pro vyzvědění toho a pravdy k němu útrpným právem přistúpeno, na kterémžto trápení více toho vyznal, v přítomnosti Floriana, ouředníka helfenštýnského,e Tomáše Bednářef z purkmistrů, Mikuláše Hrdiny, Matyse Barviče, Fridricha Plačka,8 konšelů. Matějovi Rakovi11 v stodole 2 měřice žita, však s vůlí manželky Matěje Raka, Janovi Rušikvasovi na humně s Mikulášem Pastýřovým11 měřici žita společně že ukradli, pravíce, že ho tenž Mikuláš na to navedl. Matoušovi Potočnými^ 1 vrtěl žita ukradl, Jiříkovi Jursovik nebožtíkovi 1 vrtěl ječmene že ukradl, Matějovi Rakovi 1 vrtěl rži ukradl, Janovi Soškovi 1 vrtěl špaldy ukradl, za pacholka sloužíc v jedné vsi u fojtů 1 vrtěl rži že ukradl. A tak pro tu krádež z poručení Jeho Milosti pana Jiřího1 od práva jsa ortelován, mečem ztrestán. Anno 1600.™
4. Vyznání Jakuba Pastýře. Týhož léta v pondělí po Božím těle Jakub Pastýř11 podán jsouce ku právu od purkmistra, fojta a konšelů z dědiny Velkých Lesník.b Při jistotě postihnouce téhož Jakuba a zaručivše ku právu, aby k němu útrpným právem bylo přikročeno, předkládajíce toho příčiny, jsou žádali. Avšak prve než se to stalo, náležitě napomenut jsa od vyslaných Tomáše Bednáře, Jana Mikšovýho,0 purkmistrů, Mikuláše Hrdiny, Matyse Barviče, Fridricha Plačka, konšelů, nechtěje se k ničemud dobrovolně přiznati, právo jim naň puštěno. Na kterémžto trápení toto vyznal: Nejprve koně jednoho v březí za Velkými Lesníkamie najdouc pasoucího se, obuškem v čelo uhodil a jej zabil a odřel a tu kůži z toho koně v Holomoucif v papírně jakémusi, jehož že nezná člověka, za 15 grošů prodal. Item u Oustkovic tímž způsobem koně jednoho zabil a odřel a kůži sedlářovi v Holomouci za 14 grošů prodal. Item u Čekyně třetího koně zabivše, odřel a kůži, jdouc do Olomouce, na cestě neznámému člověku za 14 grošů prodal. Item čerta že sobě koupivše od nebožtíka Jakuba Pastýře, před dvěma lety pastýře chyleckého,h od něho za 1 vrtěl rži, v sklenici že jeho choval, deávaje jemu od černé krávy třikrát do týhodne mlíko, jemuž že říkával, tomu čertu, Kašpar, kterýž že byl jako veliká moucha, jinak hovado černý. Co by pak tím čertem působil, toto vyznal: Nejprve, po smrti již toho pastýře, od něhož toho čerta koupil, jsa na jeho místě přijat za pastýře do Chylec, když stádo pásl, tehdy toho čerta posílal v způsobu vlčím na jiná stáda, aby je dávil, avšak aby jich nesnídal. Druhé, když pak jeho za pastýře v Chylcích míti nechtěli, tehdy toho čerta vypustivše z /s/klenice,j povětří a krupobití způsobil, takže na Chylecku i na gruntech pana hejtmana zemského na Rokytnici až po Vinařek nějakou částku zasáhlo a ourodu zemskou na poli potlouklo. Item i k tomu na trápení se znal, že ještě léta 98. a před tím velmi často tělo a krev Páně Krista od kněze přijímal a jeho nezachovával. Kam by pak to díval, to žádným způsobem právu ani kněžím povědíti nechtěl, tak že sme nemohli toho na něm vyzvěděti, nebo trápen jsa velice o ten punkt, chtěje se vyzvěděti, ani nekřičel, jedině spal a chrápal. Potom jsa tázán, kam toho čerta poděl, i oznámil, když již rok úplný toho čerta choval, tehdy vyjdouc na křížové cesty za Chylce, jeho i s tou sklenicí zahodil, a on že letěl do propasti, a potom že se na ty koně oddal, je zbil a odřel.
Za kterýžto zlopověstný hrozný skutek proti první/mu/ i sedmému božímu přikázání od práva ortelován, od popravce 2 šnyty u planýře na zádech jemu udělal a potom na kárách vezen a na popravním místě na hranici vložen a spálen. Ouřad z dědiny Velkých Lesník, jeho 1. ku právu podali, dříví koupiti musili a mistru popra/vnímu/ dali 2 zl. a za stravu týmuž mistru 22 grošů a poslu právnímu 1 zl.
5. Vyznání Jurky od Opavy3 na mukách Týhož léta 1600 v středu před svatým Vítemb ouřad a všeckna obec z dědiny Blazic0 při jistotě postihnouce jednoho pacholka, jménem Jurku od Opavy, když přezu kradl a při té krádeži pacholka zabil, ku právu do města Lipníka přivedouce, právo naň žádali a zaručivše ku právu, právo jim naň puštěno. Na kterémžto trápení k ničemu jinému se více neznal, toliko k té krádeži, a toho pacholka proto že zabil, že jeho znal a od té krádeže ode-hnati chtěl, aby naň toho nepověděl. Od práva ortelován, aby mečem byl trestán, dali mistrovi 2 zl. a poslu od opatrování 1 zl.
6 Léta týhož 1600 ve čtvrtek po svatém Jakubu,3 apoštolu Páně, nějaký pacholek jsa v podezření, pravíce se býti z města Roudnice z království Českého, jménem Dobiáš,b syn nějakého Martina Jircháře odtudž, při něm se našly tyto věci: dvoje punčochy harasové, jedny papouškové barvy starý a druhý s podvazky žlutými tykytovými, peněz na bílých groších za 13 zl., 6 červených a 5 tolarů, do vězení vzat. A když u vězení zůstával, na to jsa dotazován ode mne, Martina Zikmundka,c ten čas rychtáře, u přítomnosti Martina Krsala, Jakuba Fučíka, Martina Jurse,d konšelů, dobrovolně se přiznal. Takto sloužíc rok u mistra popravního v městě Jihlavě,e od něho pryč ujda, přišel až do města Chrudimě, toho času, když pan hrabě z Thurnuf munstruňk v témž městě Chrudimi držal. A tak se přidržel pana Albrechta, kterýž byl pod praporcem toho hraběte, chtějíce u něho sloužiti za služebníka, chtěje s ním na vojnu jeti. Když sou pak vyjeli z Chrudimi a přijeli do vsi, jenž slově Haršpičky, za Zaječímg a tu na noc zůstali, tu že jest času nočního tomu panu Albrechtovi na voze takové peníze ukradl i s těmi věcmi. Tolarů že bylo 43, červených zlatých 20. Kde by pak takových peněz více poděl, oznámil, že propil a prohrál na větčím díle v Roketnici. K němuž pro vyzvědění pravdy útrpným právem přikročeno, u přítomnosti od Jeho Milosti pána urozeného pána pana Mikuláše Cikána a na Fryštátech a Floriana Hewnara, ouředníka helfenštýnského,h Johannesa Sefránka, Jiříka Sochůrka,' purkmistrů, Mikuláše Heráka, Jakuba Fučíka, konšelů, na kterémžto trápení nic více nevyznal, než to, což dobrovolně před trápením mluvil, k tomu také na trápení i po trápení se znal. Pro kterýžto zlopověstný skutek, přestúpivše přikázání boží 7., a k tomu, jsa zlehčený a ponížený člověk, k pánům na službu se dával, od práva ortelován jsa, na šibenici oběšen.
7. Vyznání na mukách Jakuba Kubky z Oseka Léta Páně 1600 v sobotu po svatém Václave Jakub Kubkú z Oseka,a zůstávaje u vězení v městě Lipníku přes 20 nedělí, jsa obviněn od Jana Soustalíka z Pavlovic,b že jemu na svobodné cestě zastúpivše, jeho mordoval a posekal a za umrlého spolu s jinými tovaryši svými od něho odešel. Z kteréhožto vězení pryč ušel a zase ve dvanácti nedělích se dostal, dne ut supra,0 do vězení, k němuž útrpným právem přikročeno. Na kterémžto trápení toto vyznal: 2e Cikán z Oseká a Martin Káčerekd jsou jeho na to navedli, aby toho Soustalíka posekal, s Kutrovým synem z Oseká. Pro kterýžto zlý jeho skutek, zvláště proto, že zradil a zlehčení právu učinil, vězení slezl, mečem ztrestán jest. Ten pak Kutrů syn z Osekae metlami od mistra ztrestán a z města vyveden. Stalo se dne ut supra
8. Vyznání Jiřího Šafáře, jinak Strejčka Léta 1601 v pondělí před památkou obrácení svatého Pavla" na víru křesťanskou Jiřík Šafář, jinak Strcjčků,b z poručení Jeho Milosti pana Jiřího Bruntálskýho z Vrbna,0 jsa tenž Šafář z Vejvanovicd přivezen, do vězení městského v Lipníku jsa dán, k němu útrpným právem přikročeno, na kterémžto trápení toto vyznal: Předně že zabil Vávru Zálesákova z Sobě-suk v Těšinkáche mečem z nechtění svého, tak jakž Jíra Hronek na trápení naň vyznal v městečku Zdúnkách.f 2. Na Celochovicích8 když dán byl do vězení z poručení pana Beneše Krčmy,h z něho že se vylámal a pryč ušel. 3. Soukna pět loket a ručnici krátkou Mackovi Holomkovi1 ukradl. 4. Jsouc v službě v podstatským dvoře u Jeho Milosti pána* za šafáře, z toho dvoru pryč ušel, pro tu prý příčinu, že Mariina Sivýho,k rychtáře přísežného, popral a z brány městské se v noci vysekal a vylámal. 5. S Annu Tkadlenou1 v poli smilstvo že provedl. Pro kteréžto jeho veliké provinění a přestoupení přikázání boží 5., 6., 7. ortelován k meči a jsa již veden na popravu, od mnohých lidí přespolnich od Jeho Milosti pána vyprosen, domnívaje se Jeho Milost pán,m ze nepostihnou již, aby živ měl býti, avšak když již k místu popravnímu přišli, postihli předce ti lidé, běžíce během. Tu hned oni šickni se museli vrátiti s ním do vězení, až bychom se vyzvěděli, jest-li že tomu tak, a když se tak našlo, ač dosti právo nerado, v tom vězení dosti dlouhý čas zůstávaje, hojil se, až rukojmí dostal a zápis na sebe učiniti dal a přísahu vykonal, kterýžto zápis v rathouzi jest.
9. Vyznání na mukách Urbana z Buslavic Léta 1601 v středu po svatým Jiří Urban z Buslavic,3 útrpným právem jsa tázán z povolení pána jeho, pana Jana Mošovského z Moravčína a na Benešově,b toto na trápení vyznal: 1. Malýmu Jankovi v Buslavicích vranýho valacha že ukradl, kteréhož že prodal ve vsi Poličkách Zajíčkovi0 za 5 zl. 15 grošů a toho valacha že jeho pán jemu vzal. 2. Matějovi Vavříkovid odtudž valacha ukradl a s tím valachem zde postižen. Jemuž i navrácen, když to, což na právo jest, složil ku právu. 3. Martinovi v Buslavicích s bratrem svým Mikulášem dvě krávy ukradli a ty že prodali neznámým lidem na cestě za Otrokovicie za 11 zl. 4. V Holešově před 4 nedělmi, než se do vězení dostal, čtverý včelyf že vyloupal, že neví, jak mu říkají, ve vsi Závadách Erazimovi8 dvoje včely že vyloupal a sumu k čemu přijíti mohl, peřiny, slaniny, mouku v komorách, plátna na bělidlích, že kradl. Pro kteroužto zlopověstný skutek, přestúpivše boží přikázání 7., ortelován a provazem trestán.
10. Léta 1615 16. dne septembris Zuzana, dcera nebožtíka Jana Hrašíka z dědiny Trávníka, z Kvasíc3 jsouce přivedená, na trápení seznala: Zůstávajíce ve dvoře panském kvasickém v službě přes půl třetího léta, tehdy s nějakým Mikulášem, kterýž v témž domě sloužil, s synem nebožtíka Jury Matulova ze vsi Trávníkab takový lehkomyslný skutek, když z zámku do dvoru pro seno přišel a ona týž seno telatům brala, i také když koně do roubanice vedl, při takové chvíli a času své lotrovství, jak se jim nejlíp vidělo a zdálo, provozovali. Ačkoli někdy k skutku takovému neřádnému povoliti nechtěla, však zmocníce se on jí násilí činil, slibujíce, že ji za manželku sobě vezme. A uznaje, že se jim nikdy tak nedařilo až teprvá po vánocích, ušel potomně preč do pekla až do Skalice.0 S jinším žádným těch věcí nekonala. Osoby pak, které ji navozovaly, aby z vězení utekla, jsou Spretka z Bělová, Kača Sumberova z Křížova,d Polka z Kvasic u šenkhouzného a jiní neznámí.
11. Léta 1615 3. dne augusti Jura, syn nebožtíka Linharta Matyášova3 z Bystrovan, jsa při jistotě postižen na panství kvasickém ve vsi Bělově u nějakého Václava Kučery,b dostanouce se do vězení na Kvasíce a odtud s poručením Jeho Milosti pánac jest ku právu do města Lipníka dán. Jsa útrpným právem tázán, toto vynání učinil: Předně Václavovi Kučerovi mínil z těch peněz, s nimiž se Kučera v Bělově chlubil, že by měl do 80 zl., 20 zl. ukrásti a s tím pryč odejíti. Item v Bystrovanechd tetce své 200 zl., a to rozdílně po 2 a po 3 zl. bral a kradl. V Koválovicích* bratranci svému ručnici ukradl, která stála za 7 zl., v Senici tetce svéf ukradl 7 zl. Item v království Českém jednomu stavu rytířského, jménem Stefanovi,8 jsouce s ním na cestě, usnouce opilý v hospodě, vytáhl z kapsy 6 zl., v Bezděkově11 nad Bystrovany přátelům svým k čemukoli přišel, z návodů synův mlynáře z Bezděkova, zejména Pavla Bartoše a Valoucha,' velikou škodu krádeží činil a na sanččkách nočního času s těmi syny vobilí všelijaké vozili a prodávali. Item vyznal, že od Kučery namlouván a navozován byl, aby dobytek Kučerovi do Skalice^ zahnal, za příčinou tou, že Jeho Milost pánk nepobožně nakládá s ním a že jej Skrčený v Oujezdě sehnal, a měl-li by kdo statků užívati, aby raději přátelé užili. Item že se k témuž Kučerovi toliko jedenkrát do Oujezda Dolního,1 jedouce z Polsky s formany, dostal a zůstával u něho do třetího dne a v těch dnech že jemu zahradu proutím opletl a po tej klobouk Kučerovi ukradl, za který dal 1 zl. 2 groše. Item vyznal, že ujci svému v Přestavlcíchm dvě košile a kožich ukradl. V Bystrovanech sestře svěj z truhly 8 zl. ukradl. Item když strejc jeho jménem Jura Ryšavý" z Bystrovan vezl nějakému kupci postavy z Krakova do Vídně,0 že témuž kupci jeden postav soukna v Hustopečíchp z vozu ukradl. Item jedné ženě vzal, kterou že neznal, v Prostějově11 na noclehu 9 zl. a potej že zašel do vsi a takový peníze že v tej vsi propil. Item na Kučeru vyznal, že by měl Kučera za stolem sedě mluviti o panu Stvolinským, kdybych tak svobodný byl jako ty, že bych toho ouředníka zabil, a to za tou příčinou, že sirotky věz/n/í a že jim ubližuje. Item s tím zavřel u přítomnosti pana ouředníka a pana purkrabího, cožkoli před trápením i na trápení vyznal, na tom chce umříti. Kromě pana Stvolenského co se dotýče, že by Kučera měl mluviti, kdybych tak svobodný byl, že bych jej zabil, odvolal, že nepravil Kučera, že by jej měl zabíti, než že by věděl co činiti, poněvadž nenáležitě s sirotky nakládá jak vězněním, tak také bitím.
12. Léta 1606 v pátek po památce svatých Petra a Pavla Jindra ze vsi Harmutovic,3 poddaný pana Jiříka Vlečka na Dembinským,b jsouce právem útrpným tázán, vyznal níže psané věci: Předně že jest sestře své v Slízku před pěti nedělmi ukradl košile dvě, kabátky neb rukavice, plátna tenkého 3, prostěradlo tenký 1. Ty věci že jeho žena ve vsi Smržicích0 má, toliko prostěradlo že na cestě prodal. V Oseku příze konopný ukradl 7 štuk, od tý že nic neprodal.
13. Vyznání na útrpném právě Gabriele Březiny a spolutovaryše jeho Prokše Léta Páně 1618 30. septembris Gabriel Březina,3 jsouc tázán při trápení, vyznal: V městě Jihlavěb budouc na jarmarku sám třetí s tovaryši svými a žena jeho Anna, tam že vzali 1 kožich muský, dvoje boty, štůček plátna. Item v městě Dačicích 2 podkovy a 1 boty muské, v městě Bzenci sedlo, v městě Brodě 1 štůček plátna a čepici mužskou. V městě Těšíně0 /se/ svou ženou byvši 2 kotlíky, ty že prodal, jdouc z Těšína, za 24 grošů, v Odislavě futro zaječí, v Ratiboři 1000 špendlíků, 4 lokty soukna barveného, v Krnověd čepici mužskou černou, 15 čepců ženských z koze, nití za 2 zl., to vše že prodal v Olomouci za 4 zl. 20 grošů. V Veliký s Prokšem byvši a I si svými ženami 1 postav soukna, 500 hřebíkův latových, tkanic tucet, za to utržili 4 zl. 10 lh groše. V Prostějově týž s Prokšem vzali štůček mezulánu, zámek visutý. V Holomouci s týmž Prokšem dvoje knížky. Tu hned sobě slíbili tovaryšství, co kde vezmou, aby se tím dělili. V Přerově6 15 loket tkaniček, 15 tucnů /!/ mlocký kůže /s/ sanistrou. Odtud přijda do Lipníka oba spolu vzali kožich pesný mužský a tkanice, od klobouků jich odehnali. Vtom jsme se dostali do vězení, o tovarystvu žádném že nevědí, než toliko že by nějaký žid byl také v Lipníku na témž tarmarku. Ten pak žid že by byl větší kmín nežli jiní kmíni. Téhož žida tovaryši tři při Hustopečíchf své skončení vzali. O tom že nevědí, odkud by byl ten žid, než toliko o osobě jeho oznámili, že jest ryšavý a suché postavy, vlasy má kadeřavé a bradu štosovanou ryšavou. Nad to vejše že by ten žid komu jaké peníze vytáhl. Ten pak, komu se ztráta stala, na žida se ohrozil, vtom žid ihned se ozval, že on, totiž žid, má více peněz a že bych já za tebe zaplatiti mohl. Více Prokeš vyznal, souc tázán, co sám kde vzal. Oznámil: V Podivíne vzal štůček plátna, hrebelce, střevíce ženský, v Veselí i /se/ svou ženou kožich ženský, v Prostějově kožich mužský, v 2idlochovicích kožich mužský, v Brně 1 boty, v Kejově8 punčochy a klobouk. Více pak jakživ nic neukradl ani nevzal.
14. Vyznání Kateřiny Crbonky3 z panství Veselského Léta Páně 1619 8. martiib Kateřina Crbonka, poddaná urozeného pána Karla Kryštofa eselského a na Velkých Lesnících,0 jsouc dotazována mistrem popravním, vyznala na trápení tato slova: Co se dotejče nějakého prachu čarodějného, kteréhož jest dostala od nějaké Boudky/ kteráž u ní v podruství zůstávala, že by skrze děvčici s povozením jejím Hudce osypaly, kázala, a to za tou příčinu, aby se nad ním pomstila, že se jest /s/ Zuzanou, sestrou její, svadil. Kterýžto prach z jakých věcí by byl, ač dost nerada, jest oznámila, že táž jistá Boudka takový prach spravovati měla z nějakých žab jedovatých chrastavých, kteréžto žáby že jest před ohněm pekla a sušila, až takového prachu z nich vypáleného. Kohož osypala, že tak oschnouti musel, jako ty žáby souc před ohněm pálený a sušený. A že několik dobrých lidí jak mužského, tak ženského pohlaví táž Budka že jest /z/ světa svisti jiměla, a že ona více mluviti bude, když se na ty místa dostane, jak se jest ona dostala a ji že na svou duši bere a na ní že umříti chce. Co se dotejče nějaké zeliny, jenž slově laskavec, takovou zelinu že jest bratru svému dodala, jsouc u vězení pro zlodějství v Horním Újezdě,e aby mohl nějaké milosti od pana ouředníka dojíti, aby mu nějaká milost v takovém vězení učiněna byla, že jest to za tú příčinu takové zeliny jemu dodati měla. Týž víc táž Kačaf oznámila, jsouc dotazována strany dobytka překažení. Když jest ponejprv vyhnali stádo na pole, že by jměla obejíti všecko stádo vůkol, a takové stádo že jest zámkem zamkla, užívajíce těchto slov: „Toho mi dopomáhej Bůh Otec, Syn i Duch svatý, na věky požehnaný, amen." A to že jest proto činila, aby mohlo stádo od vlků bezpečně býti, a že takovým zamknutím v těch horách všem vlkom ústa zamčeni býti, že sou nemohli nic stádu uškoditi. A takový dobytek že jsou masem vlčím, vaří NI vodě, z něho pokropovaly, aby mohl od vlků bezpečen býti, aby se jim při stádě žádná ztráta nečinila a nedala.
15. Léta Páně 1620 dne 11. a 12. februarii3 útrpným právem jsouce škůdcové15 zejména psaní tázáni, seznali: Matyášek Sádlo, od Lvova0 12 mil, seznal, že nejvyšší jejich jest kapitán nějaký pan Klečkovskýd byl, rotmistrové pak jeden pan Kalinovský, druhý Lahodovský, třetí Prušimský, čtvrtý Zavadcký,6 kteréhož ten Matyášek pacholek jest. Způsobem pak takovým do země této vtrhli: Když z Uher zase se vrátili do Polsky, do nějakého Měchová/ tehdy že přijel v čtyřiceti koních8 po Německu, kteříž se jmenoval císařský komorník a mezi nimi jmenovali nějakého pana Alexandra, vysoký pán tlustý, a druhý Kobčanský,h malý pán naryšavý lysý, přísahu jim činíce, že jich provedou bezpečně, žádný z nich nezhynouce, k dobrému kusu chleba a k službě dobré. Což že tak učinili, namluviti se dali. Devět korouhví hodných a devět k ničemu nic, v sumě okolo dvou tisíců všech, mezi tím žádného lidu více za nimi netáhne, nýbrž hejtman krakovský' po nich s lidem jeda, že on/i/ před ním dnem i nocí horami ujíždějíce, drahně v cestě jich uhynulo. Když pak z Polštěj vyjížděli, tehdy také tři kostely katolické že vyrabovali, poroučejíce jim jejich pánové tak činiti jak v Polště, v Sleský i v Moravě.k Stanislav ze Lvova,1 kterýž pálené víno za nimi vezl, v táž slova jako Matyášek na trápení seznal. Jan Jašek z Podslomím na trápení seznal, že jest slouhú byl pana Rusinovskýho, kterýž má statky své v Ruších za Slominú, od Javorová0 5 mil dvě vsi a dva dvory že má, Harusov a Adamčice,0 ves veliká. On pak s panem Klečkovským zlato a stříbro po zámcích že brali a na tři koně naložili, ze sotva nésti mohli, šatstvo pak nemajíce kde schovati, po cestách rozházeli a do debří.P Více také vyznání činíc, jako Matyášek nadepsaný. Jindřich Janovčínq na trápení seznal, že sloužil u pana Osmolskýho, Tatara/ za pacholka, kterýž že má statek svůj za Lublinems 3 míle, ves nějakou Kališi1 a v ní dvůr. Kterýžto dostána se do některých zámků a tvrzí, zlata a stříbra na dva koně, co unésti mohli, vyraboval a naložil, poroučejíce jemu, aby činil co nejhoršího zlého může. Mučíce pánové jejich některé sedláky, mezitím že on s Janem Jaškem po dvou sedlácích zabili. A odtud z Moravy do císaře na službu že jeti měli. Týž vyznání činíce, že jich více za nimi nejede, než co jich do Moravě i vpadlo, okolo dvou tisíc. Bartoš z Rady u pana Kučkovského" sloužil za pacholka, kterýž se zdržoval okolo Castochova,v nemaje on svých žádných statků, též vyznání jako Matoušek před ní/m/ učinil na trápení.
16. Vyznání na právě útrpném Evy, podruhyně z dědiny Sušic3 Léta 1620 dne 17. maii,b že ten rok právě před tím drahém, dostala se sem do Moravy, však již tam v Slízku0 jsouce obtěžkána, s kterýmžto dítětem vyležíc je odchovala a až posavad živa jest. Dostanouce se pak již z Slizká do Lipníka k Anče Polontové,d tu se dopustila s nějakým Mackem Holomkem,e a to že z sebe vyhnala nějakou chvojku. Potom k nebožtíku zlé paměti Floriánovi, s ním že také neřádně živa byla, tak také i s pacholkem jeho. S nimiž že jich měla dví, z sebe vyhnala a jedno jsa živé že zamordovala, že je pochovala při kostele oseckým. Odtud dostala se do Předmostí/ tam také že jich měla z dví, z sebe vyhnala a jedno jsa živé že zamordovala. Týž v Sířavěg když byla u Jana Hronka,h tak se dopustila s pacholkem jeho a je že zahubila. Z Šířavy dostanouce se do Drahotouš,' tu také, byvši u pastýře, dopustila se a je zahubila, a to v Sušicích/ štvrté, že zahubila, zakroutíc jemu krk. A tak po ty léta, jak se jest dostala do Moravy, zle a lehkomyslně živa byla.
17. Léta 1611 5. dne octobris Jura, šafář z podstatského dvoru Jeho Milosti3 páně, na právě outrpným vyznal: Co se dotýče ovsa při svatebním veselí, že žádného ovsa nebral, toliko Vaculovi Pitrounovu z Horních Něčic 1 měřicib dal, za práci, co jim pomáhal vyměřovati po tři dni. Jiříkovi Maštalířic 10 měřic rži a žita loňského roku dal sem a on mi za to dal 2 zl., 2 groše, 4 peníze. Před šestnácti létyd co prodal obilí, zůstává jemu Jiřík 10 zl. dlužen za jeho obilí. Týž za 1 měřici hrachu, tak tři léta jemu odměřil, zůstává za ni dlužen. Každého roku brával obilí jako jiné plachetnice, po několika měřicích platíval Karlovi, item poněkolikrát že jemu dával kaše hrachu a že na to jeho navozoval. Kryštofovi Půlkovie po dvakrát po 10 měřicích prve nežli Balcarovi, stolaři,f odměřeno, a jiní pekaři tehdáž nebrali, Karel o tom ví, jak se zaplatilo. Navrátilovi z Tmávkys 10 měřic rži vyměřil sem z panské hromady na obroční před svatebním veselí. Guminskejh samej prodal 10 měřic ovsa po 10 groších. Takový oves panský byl a panskými koňmi jej dovezl. K tomu svého ovsa 30 měřic, co byl nasel na lidských rolech. Takové peníze obrátil na dluh, co byl zranil jednoho v Hranicích a něco propil. Při setích po tři léta po několika měřicích' že brali a prodávali. K tomu jeho sedláci navedli z Horních Něčic, Remeš, Lazebník, Písařík^ a takovými penězi se dělili. Jahoda z Parešovic,k když vozil drva, přišel ke mně na obroční a prosil mně, abych od něho peníze vzal za oves a za 1 1/2 měřice rži ospové, dal mi na to 3 zl. Týž Jahoda dal mi za 7 měřic ovsa dvouletýho nepamatuji po čem. Co se dotýče cizoložstva s šafářkou, která umřela v mor, že líhával týž s Kubišovej dcerou z Oujezda Dolního, s Křídlovú, s Pavličkou.1 U Gumenskej přes 30 zl. anebo víc propil a utratil. 8. dne octobris s mečem popraven.
18. Léta 1612 18. dne januarii3 jsouce outrpným právem tázáni Valenta Rybníkář a Tomáš Starý,b hofer, kterýž byl u Kostury v Cechovicíchc za příčinou kotlá velkého přivezení a židům prodání. Vyznali oba dva, jak jeden druhého namlouval, aby šli do Hodolan k Saškovej,d že jest ohatá a má čím živa býti. Pak přijdouce tam, v zahradě v stavení kotel takový vzali, v němž pivo vařívali a společně, jeden druhého přejímajíc, pryč do trní zanesli. Potom Jana z Branek od Mezeříčí6 k tomu namluvili, aby, vezma saněčky, on však o tom žádné vědomosti nemaje, s nimi šel. Přijdouce Jan Valentaf toliko až k mukám třaslavským,g tu jej z tmí na sáňky navalili a sem do Lipníka zavezli, i také židům prodávali. Ten pak Jan nesměl se jim spáčiti, boje se prý jich, aby jej neubili. Tomáš pak, že původ jest toho kotlá ukradení a oznámení Valentovi. A oni toliko dva díly mají v tom kotlů, Jan toliko jest od nich najat, aby vezl. Valenta pak, kterýž se pravil poddaný Jeho Milosti markraběte kmovskýho býti, ten byl za příčinou kradení obilí v kraji Opavském, kde zůstával, tehdáž také trápen právem outrpným a vykázán ze země.
19. januarii oba dva provazem ztrestáni.