Kniha zápisů v na dobruskou koprofomu de Anno 1588, v nížto se také vynacházejí vtělené ortely na od práva outrpného města Dobrušky odsouzené zločinci a jejich reversy.

Veškeré textové informace jsou jsou pouze upraveny k čitelnému formátu běžnému pro současného čtenáře. Slohové dispozice, pravopis a mluvnické linie byly ponechány v původním kontextu.

“... léta od narození syna Božího tisícího pětistého padesátého pátého té noci po Stětí hlavy sv. Jana po půl druhé hodině na noc voheň stavení všecka přikryl, že domů shořalo 76 krom rathouzu, pivovaru, špitálu a šatlavy.** Těmito slovy zaznamenal zprávu o požáru v městě Dobrušce stařičký městský písař Zikmund Kunášek, když psal titulní list nové „knihy počtů sirotčích**. Zemřel roku 1568. Pracovitými měšťany byly následky zhoubného požáru zahlazeny v několika letech. Již roku 1596 kupuje Dobruška poplužní dvůr v Běstvinách za 1 000 kop českých grošů, notově platí 500 kop a roku 1601 půjčuje své opočenské vrchnosti, Trčkům z Lípy, 1 500 kop grošů. Studium dějin Dobrušky utrpělo však požárem roku 1565 škodu nenahraditelnou. Shořely tenkrát purkrechtní knihy a všechny důležité písemné památky, potřebné pro poznání historie města. Byla jen zachráněna městská privilegia a „kniha kšaftů", založená roku 1525. Z latinské smlouvy (zvané nejstarší privilegium), ujednané mezi pánem Mutinou z Dobrušky a poddanými dobrušskými měšťany se dozvídáme, že Dobruška městem již byla před rokem 1320 a že se jmenovala původně Leštno. Když se ke konci 15. století usadili na Opočensku páni Trčkové z Lípy, nastala pro Dobrušku doba rozkvětu. Město zbohatlo a bylo nej důležitějším hospodářským střediskem celého kraje pod Orlickými horami; základ k Novému Městu nad Metují byl položen teprve roku 1501. V 16. století proměňují Trčkové starý hrad Opočno na význačné a hrdé panské sídlo a v Dobrušce uprostřed náměstí s domy, zdobenými sgraífity, vyrůstá radnice s pěkným renaissančním ochozem. Rozkvět města zastavila na dlouhou dobu třicetiletá válka. Proti násilné protireformaci se obyvatelstvo marně bránilo vzpourou již roku 1628 a potom mamě žádalo  odpuštění pokuty 10 ooo kop míšeňských grošů. Roku 1635 byl též zpečetěn osud rodiny Trčků z Lípy a Dobruška dostává novou, cizí vrchnost — Colloredy. Poněvadž roku 1565 zničil požár téměř všecky městské knihy, nelze zjistit, od kdy příslušelo Dobrušce vykonávání hrdelního práva. První zpráva oněm pochází z roku 1588; z té doby se totiž dochovala tak zvaná „smolná kniha“, do níž zapisoval městský písař výpovědi, rozsudky a reversy osob, které se dostaly do rukou dobrušského soudu. Přiznání obviněných bylo vynucováno mučením neboli torturou. Těžká provinění byla trestána smrtí, a to oběšením, stětím, zahrabáním za živa, upálením a pod. Menší škůdcové lidské společnosti byli pokutováni bitím neboli pardusem, vypálením cejchu a vypovězením z města. Podle zápisů ve smolné knize od roku 1588 do roku 1667 byly obžalovaným kladeny za vinu tyto činy (srovnáno podle počtu případů sestupně): krádež, smilstvo, cizoložství, úkladná vražda, čarování, žhářství, vražda nemanželského dítěte, vyhrožování zabitím, podvody, přechovávání kradených věcí a obcování s klisnou. V uvedené době bylo v Dobrušce sťato 14 osob, oběšeno 13; 5 žen bylo za živa zahrabáno (4 z nich byly probity kůlem); upáleno bylo 5 mužů (jednomu z nich mělo býti dříve trháno tělo žhavými kleštěmi a dvěma tělo dřeno a žhavými kleštěmi trhány prsty) a 2 muži byli vpleteni do kola a vyzdviženi. Z ostatních obžalovaných bylo 52 osob vypověděuo; z nich 2 ženy pouze z města, ostatní ze všech gruntů JMPáně, a to nestejně daleko. Jedna osoba byla vypovězena na 10 mil, na 7, 2 na 6, 4 na 5, 3 na 4 a 7 na 3 míle. U některých vypovězenců není vzdálenost udána, všem však bylo připomenuto, že neujdou trestu smrti, budou-li přistiženi v zakázaném obvodu. Vypovězeno, ale dříve bylo označeno cejchem a potrestáno bitím (pardusem) 7 osob. Zvláštní trest dostal roku 1616 Jakub Žíla z Lična pro kruté zacházení s manželkou. Bylo mu uloženo, „aby každou neděli až do velikonoci v sínci kostela líčenského s chvoštištěm přes celý kázání stál a Pána Boha za odpuštění hříchův žádal.“ Obžalovaní byli vězněni v městské šatlavě, která byla v Dobrušce tam, kde nyní stojí dům čís. pop. 15. Ve sklepě onoho domu se provádělo mučení. Po roce 1765 dala správa města upraviti šatlavu na obydlí pro městského písaře. Písař se však nechtěl do nového bytu nastěhovat, a proto byl dům roku 1788 prodán Josefu Hekovi za 291 zl. Popraviště byla v Dobrušce na třech místech. Šibenice stála na kopci nalevo od cesty, když se vchází do valských Dolů. Byla to asi stálá, nejspíše zděná stavba, jak lze souditi ze zápisu o Bartoši Tvrdém (roku 1619), kde se praví: „Chodil s ním do šibenice dobrušský a uřezali jednoho visalce. Po pravé straně silnice k Novému Městu nad Metují, kde stojí nyní socha sv. Trojice, byli odsouzenci popravváni mečem. Dosud se tam říká „Na stinadlech“. V Archlebových sadéch byli zločinci upalováni nebo za živa zahrabáváni. Teď je v těch místech kaplička sv. Jana Nepomuckého. Mučení i popravu vykonával kat se svými pomocníky. První známý kat (mistr popravní, mistr právní, mistr ostrého meče) v Dobrušce byl Michal. Město mu dalo roku 1590 zápis na kus pozemku pro postavení rasovny, která se v smolné knize nazývá také koprofoma. Katovo obydlí stálona levé straně Pulické ulice asi tam, kde je nyní řada nejstarších domků Jiráskovy čtvrti. Bylo zbořeno na konci19. století a mělo číslo pop. 67/b, později 142. Odsouzenec byl veden na popravní místo za znění hran popravního zvonku, který dosud visí na severní zdi věže městské radnice a je označen letopočtem 1607. Podle „register příjmův obecních 1607“ bylo za vytažení a zavěšení zvonku na věž zaplaceno za purkmistra Jana Kowarzowa 33 grošů 2 denáry. Po roce 1638 bylo zapisováno do smolné knihy velmi zřídka, poněvadž výslechy provinilců psal písař na volné listy. O tom, kolik dostával kat za svou práci, se zachovaly v městském archivu jen 2 záznamy z první poloviny 18.století. Roku 1744 dostal kat Jiřík Žižka za mučení Františka Koutského, vrátného z opočenského zámku, 3 zl. 36 kr., a to „od představení mistra popravního se všemi k mučení patřícími nástroji i zl. 12 kr. a od skutečnyho zmučení 2 zl.24 kr.“ Roku 1735 byla popravena pro zabití nemanželského dítěte šestadvacetiletá Dorota Vejclová z Valu. Byla sťata její srdce bylo probito kůlem. Za popravu dostal kat 6 zl. a' jeho pacholek 36 kr. Dobrušská smolná kniha se skládá ze dvou částí. První část obsahuje výslechy, ortely a reversy, v druhé části jsou zápisy na dobrušskou katovnu až do roku 1808. Kniha byla roku 1859 odevzdána okresnímu soudu v Opočně a všecky žádosti městského úřadu v Dobrušce od roku 1884 až do roku 1931 o její vrácení byly marné. Nyní jest uložená v archivu země České. Podle Fr. Oberpfalcera (Jazyk knih černých, jinak smolných, str. XVII) jsou z ní 3 listy uloženy v archivu Národního muzea, kam je poslal roku 1900 novinář J. Miškovský z českého Brodu, který je dostal od jednoho železničního úředníka. Byly prý nalezeny někde na železničních kolejích ve východních Čechách.

O hrdelním právu města dobrušky - Josef Cvrček

zápis ve smolné knize města Dobrušky

Počítadlo návštěv TOPlist