Smolná kniha města Lipníka - II.díl

19 Léta 1612 24. dne januarii Florian Hevnar,3 jsouc outrpným právem na artykule na něj podávané tázán, vyznání takové učinil: 1) Cím původem a ponuknutím takovou klamavou a nedůvodnou suplikací proti Jeho Milostib pánu na zošklivení osoby Jeho Milosti páně při dvoře podal, skrze koho přednesl a o rezolucí solicitoval?0 Ze sám oddával suplikací panu Popeloví.

2) Kde ta druhá replika, které se připiš nachází, zůstala, jest-li do kanceláře Jeho Milosti královské podána aneb ne? 2e neví, kde ta replikací*1 zůstala.


3) a 4) S kým jest při dvoře aneb kanceláři praktiku v tej věci měl? Co jim za to dával neb platil? Proč také, poněvadž jednak Jeho Milosti královské a jednak knížete těšínského v spisích svých poddaný býti se hlásil a Jeho Milosti páně poddaným byl, tolika pánům, jako pánu z Rottali, panu Molovi a jiným v poddanost se zavazoval a co tím obmýšlel? Aby mohl s Jeho Milostí pánem spokojen býti.

5) Za jakou příčinou jest jednoho poddaného Jeho Milosti pána, jménem Vystrčila z Prosenic,6 na svobodné silnici potkavše hrdloval a s přiložením ručnice k jeho boku na to, koho Jeho Milost pán z poddaných bíti dáti ráčil, se dotazoval a na něm to mocí vyzvěděti chtěl a co tím obmýšlel? Ze nevytahoval ručnice na Vystrčila a že nepamatuje.

6) Proč do této pokojné a landfrýdné země, jsouce již jednou mistrem popravním ztrestán, jeti a takové obmyslné a fortelné praktiky předsebráti směl? Ze jemu nebylo od žádného zapovědíno, aby se sem nenavracoval do Moravy.

7), 8) a 9) Kdo jemu v těch jeho praktikách, spisích a obmyslích rádce a pomocník byl? Co jest tím obmejšlel, že kněze Daniele za kalešníka vyhlásil a jemu na hrdlo odpověděl? Skrze koho a jakou příčinou ten list, aby tam zase obejvati mohl, dosáhl, kdo mu k tomu radil a jeho fedroval? Ze pan Kurecký a jiní radili a pan opat Strachovský/

10) Na koho tu pohrůžku, že by se pomstíti chtěl, v suplikací své mínil a jak to vykonati chtěl? Ze on se sám nechtěl mstíti, ale sám Jeho Milosti královské dodal dvakráte suplikací na paláci.

11) Jaký jest hovadský život, mimo jiné i s vlastní dcerou, páchal, tak jakž že s ní obcoval v loži po nahacku zstižen byl, která to dcera byla, aby to světle vyjádřil. Ze se s dcerami svými toho sodomského hříchu nedopustil a že o tom sám prve slyšel. Aponěvadž pak i v Prosenicích s dcerou v komoře začasté býval, která to dcera byla, s kterou tak nešlechetně a neřádně živ byl, též aby vysvětlil. Ze v prosenským mlýně s žádnou svou dcerou toho sodomského hříchu nespáchal.

13) Co jest sice i s jinými nešlechetností podobných páchal, to aby též patrně oznámil. Ze nepáchal s žádnou osobou, maje svou manželku pořádnou.


14) Koho a které lidi z poddaných Jeho Milosti páně i jiných svými praktikami a oč též kterak oklamal? Ze žádného neoklamal, než když komu co posloužil, z dobré vůle jemu za posloužení nětco daroval.

15) a 16) Za jakou příčinou nyní od statku svého do Rakous i s manželkou vyhnán a od něho odstrčen a kdo téhož statku v držení vešel? Za jakými příčinami prve bojkovským a potom jinače se tituloval a jmenoval? Ze v Rakousích ten jistý soukup nemohl jemu odevzdati statku, tudy že se soudil před panem maršálkem, aby jemu zas jeho suma navrácena byla. 17) Co jest za praktiku s nějakou ženou Kosařkou,8 která začastý u něho na domě a v obydlí panském bejvala a s ním na zámku hodovala, míval, aby oznámil, 2e neměl žádné praktiky s Kosařkou, než že s ní jednou činiti měl v městě Olomouci v panském domě, v Těšíně s jednou děvečkou, jménem Anýžkou,h zla ní že měl tčiniti, když byl mládencem.

28. dne januarii vyznal: Co se dotyjče Kosařky, že neměl s ní víc činiti, než v Olomouci jednou v domě svém /s/ svou služebnicí, že k tomu příčinu dávala, však že přirození jeho jemu zabraňovalo. Ve dvoře podstatském že by nějaká Sevcová' chodívala k němua že s ní ten nešlechetný skutek činil pětkrát neb šestkrát, kteráž že by byla z SoběchlebJ V Hlinsku že měl činívati s ženou toho Kostrubatého, když přijíždíval do lázně. V podstatském dvoře s šafařkou že měl činívati, jejížto muž nebyl dlouho šafářem.S jednou ženou v Souhradské ulici v druhém neb třetím gruntě, že neví, jak jí říkají, když k němu o psaní do jeho pokoje v podstatském dvoře, jí takového psanínevydal, až prve ona s ním ten nešlechetný skutek vykonala.

V tenž den u planýře na rynku mečem popraven a do truhly na trávník před mostem vložíc, mistr zakopal a koněm svým na saněch zavezl.


20. Léta 1612 2. dne maiia ráno přede dnem o 2 hodinách při přítomnosti Jiříka Opavského, rychtářeb přísežného města Lipníka, Jana Prostějovského, Jiříka Cigána a Ambrože Sochůrka,c přikročeno jest outrpným právem k Jankovi, poslu právnímu, a to takto: Nejprve bylo mu učiněno napomenutí, aby raději dobrovolně, nežli na trápení, pověděl, jestli s tou Marušíd aneb kterou jinou osobou, zde neb jinde, neřádně činiti měl. A když do konce odpíral, byl od mistra popravního vytažen a tu se přiznal, že s touž Maruší dvakráte činili měl, totiž u Sošku jednou a podruhé u Gallů.e Tu že mu ona, když seděl u kamen, v ořechy dávala, za galioty táhala a potom přirození jeho do ruky vzavše, tak dlouho s ním zacházela, až ho k tomu sama přivedla, a pověděla, že Jarošf s ní prve dávno činiti má a muž její o tom ví, neb když ona s Jarošem v komoře bejvala, tehdy muž jim pro víno chodil. K čemuž jsouce přivedena i ona, k tomu ke všemu se přiznala, krom toho odpírala, že muž o Jarošovi nevěděl, nežli o tomto Jankovi věděl a hněval se. Tolikéž že s nějakou předlkou u Kuby Hontelova líhal a též s Palátovou děvkou Anýžkou,8 přijdouce času nočního, jednou činiti měl.

3. dne.maii vyznal: Všecko, což nadepsáno stojí, zrepetoval a k tomu se znal, přidajíc k tomu, že když na svobodě byl, s vandrovnými nevěstkami zlý skutky činíval a páchal. 8. dne maii kolem popraven a do něho vpleten.

21. Léta 1612 9. dne maii mezi 8. a 9. hodinou noční, při přítomnosti Jiříka Opavskýho,a rychtáře přísežného města Lipníka, Jana Prostějovskýho, Jiříka Cigána, Martina Bartka, Ambrože Sochůrka, Václava Opavskýho,b jsa obšírně Maruše Tesařkac napomínána, aby věrnou pravdu, co tak kdy zlého učinila a páchala, pověděla, oznámila, že nic více jiného neví, než to, k čemu se prve přiznala, že i nyní k tomu se zná. A když k ní outrpným právem se přistoupilo, vyznání takové učinila: Předně s Valentou/ řezníkem, po čtyrykráte že by činiti jměla. Po druhé s Pavlem Opiem v mládenecství jeho jednou, a v manželství již nyní zůstávaje, týž po čtyrykráte on páchal se mnou. Po třetí s Janem Soškou,6 když do dvoru Měrková1 pro vůz přišel, že v kuchyni skutek s ní učinil.

12. maii mečem popravena.
22. Léta 1612 31. dne maii okolo 10 hodin nočního času Bartoň, syn Podmolů z dědiny Oseká, outrpným právem tázán o zamordování nebožtíka Matěje Helmy,3 u přítomnosti pana Jana Vrkoče, ouředníka helfenštejnského,b pana Kašpara Vlaka, Johanesa Prostějovského, Václava Balšánka, Gabriele Sedy a Jiříka Opavskýho,c rychtáře, vyznání učinil níže poznamenané: Po mnohém napomínání, straně sem i tam řečí, že Vašičkad pravil jím ubitého. Když jemu horlivěji přistoupeno bylo, oznámil, že jich z toho trestal, aby se nedopouštěli lidem škod činiti, nebo tu jeden daleko není, kterýž hlídá, aby jim klisny zajímal, protož raději aby šli spolu s ním k němu na nocleh, což oni učiniti nechtěli, vymlouvajíce se na robotu ranní, a s tím Vašíčka odešel. Zdvihnouce se pak po chvíli, když Vašíčka pravil, že by s motykou jeden tam číhal, šel sem já s Poláškem až k němu, když spal, a tu já ponejprve kůlem vrbovým v hlavu jej ranil, až na dvé se rozlomil a ještě pětkrát k tomu jsem udeřil. Polášek* pak osmkráte jak v hlavu, tak i jinde po těle bil a mordoval. Druzí pak čtyři, po obilí chodíc, k nám nepřišli, kromě malého Vaškaf syn nejblížeji nás byl, ale ho nebil. V nejprvnějším pak udeření po dvakráte skřikl: „Ouvé, nebité, ouvé, nebité." Nevím také, hned-li sme jej tu zamordovali, čili ne. O Poláku žádné vědomosti nemám, nebo přede dnem hned pryč ušel. Druzí pak ti radili, abych i já také pryč odešel, což sem i učinil. 2. dne junii8 v táž nadepsaná slova, jsa outrpným právem tázán, seznal.

4. dne junii popraven mečem.
23. Léta 1612 1.dne junii při přítomnosti pana Jana Vrkoče, ouředníka helfenštejnského,3 pana Kašpara Vlaka, Jiříka Opavskýho,b rychtáře přísežného města Lipníka, Johanesa Prostějovského, Václava Balšánka, Vavřince Hontele, Václava Bezpýry a Gabriele Sedy,0 přikročeno jest outrpným právem k Václavovi Miliusovi,d písaři listovnímu panskému, a to takto: Nejprve bylo mu učiněno napomenutí, aby raději dobrovolně, nežli z nucení, pověděl, jestli těch takových Jeho Milosti peněz sobě skořistoval vzal, a i jindy komu kdekoli služe brával, jakž o něm jisté zprávy sou. Což on všemu do konce odpíral a k ničemu znáti se nechtěje, byl od mistra popravního vzat a vytažen a vyznání takové učinil: Co se tkne těch jedenácti dukátů, v těch šest dukátů manželka má od přítele jejího jich přinesla a dala mně a 5 dukátů pan opat mi daroval. Co se zpečetěného prázdného listu dotejče, z toho sem chtěl revers míti. Roucha na Tovačověe z opilství sem vzal. Mísy stříbrné na Niklšpurkur nemínil sem sobě vzíti neb skořistovati. V bracslavském8 klášteře ouředníku vzal sem 30 zl. Proto sem to učinil, že mi nezaplatil od spisování rejster. Dva dukáty vzal sem Jeho Milosti pánu, když se ourok přijímal na okrouhlé tabuli. Opět dukát jeden Jeho Milosti sem ukradl, pravíc, že ho cigáni vyčarovali. Na penězích drobných, zvláště když Jeho Milost pán měšec na stole ležeti zanechati ráčil, mnohokrát sem po několika krejcařích z něho brával. Co se nynější ztráty dotejče, nevzal sem jich, aby mne hned z toho místa čert vzíti měl. A zase pravil: Vzal sem a ženě své, té kurvě, jich vhodil ve světnici na stůl, aby ji hrom zabil, ona o nich dobře ví. A opět, že z bolesti neučiníc, tohoto mluví: Na Broumově11 almárku chtěl vyloupali sem, než nemohl sem ji vylámati. Blažka, který u Jeho Milosti pána sloužil, na to sem navozoval, abysme s šedesáti zlatými spolu pryč ušli. V Praze i jinde, kde sem jen mohl k tomu přijíti, smilství bez počtu sem se dopouštěl, i krádeže, a to vše s kurvami utratil. 2. dne junii jsa opět tázán, vyznal: Nejprv oznámil, že tou poslední ztrátou aneb krádeží není vinen, Bohem se osvědčujíc a že na tom chce při poslední hodině umříti že jinač není. O jedenácti dukátích oznámil, že pan opat těch pět důkátův po písaři, malé že by byl postavy, však jména jeho nevědouc, poslal jemu. O těch šesti dukátích, co mě dala žena má, to že u Palaty jeden Polák dal jich jí, kterýž uměl vlaskou i polskou řeč, ale že on ho nezná. O ženě své pravím, že to není pravda, aby já jich /!/ zabíti nožem neb čímkoliv mínil, souce na ni laskav. Na Zbraslavi1 ouředníku ukradl sem 30 zl. pro nezaplacení mě od rejster. Dukáty dva ukradl sem Jeho Milosti. Na Tovačově Jeho Milosti hraběte rouchu sem ukradl. Mísy ty stříbrné na Niklšpurku nemínil sem vzíti, ale jídlo panu VrochyňoviJ chtíc na ní nésti, pokřik z toho učiněn. Smilství co se dotejče, to sem konal a činil kdež sem, dychtíc po tom, k tomu přijíti mohl a summou vše zlé páchal. Peníze Jeho Milosti kradl sem, když sem koliv k nim přijíti mohl, kterýchž asi po různu 15 zl. ode mě vzato po troše. O těch osmi dukátích, co se z ouroku nedočtly, kam se děly, nic nevím. Blažka, služebníka Jeho Milosti, na to sem namlouval, abysme spolu ušli s těmi penězi od pána z Kunovick polouletního ouroku z 60 zl. Co se památky Jeho Milosti při dvoře dotejče, jakou bych se chlubil, to že nic k zlému nemínil, než když čeled do kostela choditi nechtěla, sliboval sem jim dobrý šanc na památku spraviti. V Praze dvoum kupcům, když sem sloužil u pana Pleskýho, při odvozování peněz panu Václavovi Perkoví1 ukradl sem 20 zl. a druhému 30 zl. A mezi tím, kdy sem k čemu mohl přijíti, kradl sem po 1 zl., po 2 zl., někdy i po 10 zl. A na tom chci umříti, k čemu se tuto znám. K otázce odpověděl, co tím mínil, že na koni chtěl jeti do Bma, že mínil sem, když bych v Meziříčí"1 peněz dostal, abych s ženou do Polsky ušel, ale s koněm nemínil sem ujeti. A vida nyní mé trápení, nežádám sobě na tomto světě živu býti a podle toho milosti pro Boha prosím.

4. dne junii vyznal: Když sem z kanceláře nahoru šel a posel pana Břeclavskýho odjíti se od pána z Vrbna strojil, i kázal sem mu počkati, že ještě psaní jedno po něm pošli. Tu Pitruše z Přerova,11 měštěnín, čtouc peníze, já sem vešel do pokoje, jako bych Jeho Milosti hledal, a tu spatříc, že Jeho Milost s Její Milostí paní v jiném pokoji sou, ty peníze spěšně schytil sem a do servíťku zavážíc, s listy falešnými po tom poslu do Bma poslal, k Andreasovi Obeslaviusovi Orgtserzerovi, kterýž jest nedaleko od fary u svatého Jakuba,0 kterýžto peníze svým sekretem sem zapečetil a při tom jiné falešné psaní, Jeho Milosti sekretem zpečetěné, k ouřadu mezríckému za přímluvu, že sem u Jeho Milosti sekretářem byl a již z služby propuštěn, jsem napsal, aby mě spravedlností mou podělili. Také i jiné otevřené psaní k kupci, tak řečenému Simon Piektet,p kterýž má krám naproti apatyce na rohu, psal sem, aby Jeho Milosti poslal karmazínu na kabát a galioty a na kolář aksamitu a sukna na plášť, i jiných věcí hedbávných, což by k těm takovým šatům bylo potřebí, a k tomu ještě 50 zl. na penězích. Na tom umříti chci třebas tej hodiny. I to sem mínil, abych, vezmouc kolek Andrysa Zeydle, peněz vypůjčil a sekretem Jeho Milosti stvrdil, a míníc pryč na koni Jeho Milosti do Vlach a cizích zemí ujeti, sekretu Jeho Milosti užívajíc, z rodu pánův z Vrbna psáti sem se chtěl. 7. dne junii vyznal: Když na něj podáno bylo, s jakou osobou ve svátky se hostil a kdo by ten byl, pověděl, že jest dobrý poctivý člověk Pavel Krejčí,q majíc své obydlí u nové u brány v Olomouci. O poslu páně Břeclavského mluvil, že jest vysoký a ryšavý, a že by mu chtěl v oči mluviti, ale tím se zas to poráží, co mluvil k otázce, kam peníze ty kradené poděl. Oznámil: „Nevím o nich, nevzal sem, neb bych se nedal trápiti a nechť neklamáni Vašim Milostem, a ani bych z bolesti na jiný dobrý lidi nepravil a klamal. Prvotně proto sem se o ty peníze přiznal z trápení velikého, domnívajíc se, že s tím nebožtíkem konec vezmu a tím spíšeji z světa sejdu. Ale sem těch peněz nevzal aniž o nich vím, na tom chci, chci, chci tej hodiny i umříti. Kolek pak aneb sekret proto sem chtěl vzíti, tak jak sem prvotně na trápení vyznal, užívati sem chtěl, ale žádných falešných psaní sem nepsal, jinač není, na tom umříti chci, chci, chci. A co sem na trápení vyznal krom těch peněz, to vše sem konal, na tom umříti chci."

13. dne junii v kozle vyznal: 2e ty peníze Jeho Milosti pánu vzal a jak se již prvotně přiznal, že panu ouředníku Břeclavskéirnť 30 zl. ukradl, za kteroužto příčinou a krádež tenž ouředník že nejednou než několikrát Jeho Milosti pánu psal, však sem já všecky ty listy přejímal. Chtíce pak spokojiti jeho, ty peníze sem ukradl a po poslu jemu poslal, kteréhož posla neznám, a po tři dni také u mne se zdržoval, potom zapřel, že toho není. Vyznal zase, že vzal ty peníze a jak do dveří přišel, žena seděla u stolu a že jí dal je, křivdu nečině, a tu žádný tehdáž přítomen nebyl. V zahradě také sem toliko sám byl, to nemohu věděti, kam žena má ty peníze schovala. Jest tomu vpravdě tak, na čemž chci umříti. V ten den kus jazyka jemu uřezán u planýře a provazem na šibenici spravené popraven.

24. Léta Páně 1615 dne 12. februarii3 vyznání Mandy, dcery nebožtíka Vencle z dědiny Slavkova,b na útrpném právě za rychtáře Gabriele Sedy Bylo po vyjití z vězení, pro jeho provinění v kterémž zůstával z poručení vrchnosti Jakub Starý,0 hejny, otčím můj. Tehdy já na zemi ležíce, jako ze sna ucítila sem jej v noci mimo mě choditi, až sem jemu lála, čerta-li se toulá a hledá. Vtom on odpověděl, že nic, abych mlčela a mě sen přemohl. Víť pán Bůh, žeť já věděti nemohu, jestli se mnou usnutou jaký skutek spáchal. Potomně, když oves hrabali, lehla sem na peci a otčím můj chtěl mě za nohy dolů stáhnouti, já pak moci jeho odpíraje, vydřela sem se z rukou jeho a z pece dolů skočivše, ven ze dveří, zavříc za sebou, vykročila. Za tím v nedlouhé chvíli anebo času, pamatovati se nemohu, když sem žala na louce trávu, tu maje již právě trávu svazovati, kdesi se vzal otčím můj a hned k tomu nešlechetnému skutku mě nutil. Já se mu odpírala a jeho z toho trestala, co před sebe bere, maje mě on trestati, sám se dopouští, vtom on hned uchytíc mě vpůli na tu svázanou trávu porazil a svou vůli provedl. A potom dal mně to líkařství, chvojku. Ze mě to vyhnalo jako nějakou hubu, kteroužto věc sem jako takovou, do listí lipového a lindovýho uložíc, do ovčince schovala a nic více nečinivše mimo toto mé vyznání, na tom duši i život svůj pokládám, že jinými na mě domnělými hříchy vinna nejsem. Svrchu psaná Manda jest metlami u pranýře mrskána a jeden cejch dán a tak z města vyvedena. V pátek po svaté Dorotěd léta 1615.

25. Poznamenání 8. dne martii co jest Margeta v trápení tom, kteréž na ni došlo, oznámila, kteráž jest od Jana Sošky3 do vězení dána Nejprve oznámila, že s žádným jiným toho sobě neuhonila, než s tím Tomkem, pacholkem Profiantovým.b Oznámila, že do šaty ho zavinula, než že žádný ji nenavedl. Oznámila, že je na nikách zadusila. Za hlavu to dítě chytila a zachrtila a že je do sklepu strojila zakopati.

26. Vyznání Václava, vězně, který u Jana Jelínka2 šaty pokradl Poznamenání téhož dne 8. martii,b co jest Václav NI vězení mluvil, kterýž jest u Jana Jelínka sáty a jiné věci pokradl: Nejprve jest oznámil, ze on jest to tomu Polákovi, kterýž s tím pocestným člověkem za pacholka do Vídně jel, prozradil a jemu řekl, že v tom domě sou lidé, dostali že mají pěkný šaty, ano i pásy stříbrný. Ten pak Polák že jemu řekl, že on k tomu moci a potom v noci vzal, vstana ten Polák, klíč od domu ve dveřích a komoru odemkl. Jméno Jan Poláka toho, od Krakova jest. Měl ten Polák háček jakej u pasu a nemohl toho tím odemknouti, až tím klíčem od domu, a ty věci že chtěli oknem sobě podávat a do hnoje před dům chtěli to zakopat a potomně že to mohli spolu prodati mezi židy neb v Vídni neb někde v Rakousích, a že spolu v maštali byli. Potomně ten Václav jistý řekl, aby toho tam nezakopávali před dům, že by to svině tam vyryly. A potomně když se ten křik stal, tehdy ten Polák měl od sebe nějaké šaty neb rouchy spěšně tam, kdež ty věci byli schovali, do toho uzlíku donesl a schoval. A když to kradli, že ten Václav byl bez kabátu, bez punčoch i bez třevíc, než že žádnýmu jakživ nic více neukradl.

27 Matouš Sádlo, právem útrpným jsa tázán, vyznal Matouš Sádlo,a jsa tázán právem útrpným, vyznání takové učinil: Jsouc najat od nejvyššího pána toho všeho vojska, který jest vpád do země Moravské učinil, od pana Klečkovskýho, a ten že jest byl nejvyšší kapitánb nad tím vším lidem. Rotmistrové tito sou byli jeho: 1. Pan Kalinovský, 2. Lahodovský, 3. Prušimský, 4. Zavadský, 5. Rousinovský.c Oznámili sou, jak z Uher vyjeli, že sou vpřímo jeli do nějakého Měchovad a tu že Němci k nim přijechali a že jich přivedou do dobrého chleba a že sou jim přísahali, že žádný z nich nezhyne a že je provedou v bezpečnosti, že budou míti dobrou službu a že přijechali ti Němci na čtyřiceti koněch. A jsou doptáváni, jaká jména sou měli ti Němci, kteří jich sprovázeli, oznámili, že jméno jednoho jest pan Alexander, vysoký pán tlustý, a druhý malý, má ryšavý na hlavě vlasy, nějaký Kobčanský.e A jak jich mnoho bylo, oznámili, že nic více jich nebylo, než devět korouhví hodných a devět k ničemu nic že jest nebylo, a tak všech že by mělo býti okolo dvou tisíců, ale z nich jest mnoho pohynulo a že žádného více lidu za nimi není, ani netáhne, než že toliko pánové jejich sou strach pouštěli, a kdyby i to bylo, sotva 200 že by jich shledali, ale že pan hejtman polský jich nepustí víc do země, že jim cestu zalehl a že sou brali, co jim pánové jejich poručili, počnouce hned v Polštěf i na Slezsku i v Moravě, a že tři kostely sou v Polště katolické vyrabovali.

28 Vyznání Jana Serhyna, který sloužil u pana Rusinovskýho Jan Serhyn sloužil u pana Rusinovskýho." Ten pan Rusinovský že má statky své za Slominou, od Javorovab 5 mil má dva dvory, dvě vsi, jedné říkají Harusov a druhé Adamčice,c jest ves veliká, má v té vsi do 30 sedláků. A pan Klečovskýd s jeho pánem že sou vzali na zámcích zlata.

29 Vyznání některých loupežníkův země, kteříž se za vojáky vystavovali a hlásili býti Léta 1620 dne 22. aprilis dostanouce se na vartu k městu Lipníku na bránu nějaký špěhař z lidu tempirovskýho," jsa dotazován na kundšof/t/, pověděl, že žádného nemá, než že jede pro ten lid slizký, jsa vyslán od Retzub od pana rytmistra pana Vchynského, aby tím spíše jeli a že jest od praporce žlutého vyslán. Potomně zase oznámil, že on toliko dožádán jsa od švakra svého z Pullsdorfu,0 aby jel do Opavy upomínat dluhův k jednomu měšťanu. Když byl doptáván, ke kterému, pověděl, že jeho nezná a ani žádného psaní že k němu nemá, než že toliko posel napřed s psaním šel a on že jeho honil. Toho se jemu věřiti nemohlo, nebo jednak tak, jednak jinak mluvil a řeči pletl. Nemohlo se mu toho věřiti, poněvadž žádných kundšoftů neměl. Vzat jest do vězení, dne pak 24. aprilis, z poručení Jeho Milosti pána, tázán jest mistrem popravním. Seznal toto, jsa dotazován, který pán jest: hrabě z Stendldorfu, Honz Witwer, 5 mil od Kremže.d Že kdypak vyjel z Vídně: že v outerý po neděli Květné, totiž 14. dne aprilis, jsa vyslán do Lávě sám třetí k lejtenantovi s psaním takovým, aby ten jistý lejtenant prohlídl, kudy by mohl lid provésti bezpečně do Kremže. Jméno toho lejtenanta Honz Kryštof.6 Jakpak mnoho lidu jest v Lávě/ že hádá ale půlg druhého sta, potom že konobr také lid že jest, týž zu Stockerauh lid nepřátelský že leží. On pak že se jest od něho odtrhl sám třetí, příčinou tou, že se jim málo platilo, toliko nejvíc po rejnským zlatým na týden, a když slyšeli, že v Opavě najímají lid a zavdávají po 18 rejnských, že jsou se odtrhli od Tempiry, chtějíc tam vzíti na vojnu. Tovaryši jeho byli Honz Lidnisůj /?/, druhý pacholek byl lejtcnanta toho, který odjel na 10 koních až do Prahy, chtěje tam také služby dostati. Jméno jeho jest Hons Ludvík,' kterýžto ležel mezi lidem nepřátelským zu konobr a že statek svůj má v Rakousích zu Herczeburk,' dvě míle od Kremže že svůj statek má. Lidu nepřátelského jak by mnoho bylo v těch místech, seznal, že nehádá, aby jich od 6000. Více o ničem pověděti neví. Jsa již po třetí útrpným právem tázán, 29. aprilis, nic více oznámiti nechtěl, toliko to k tomu přidal, že sloužíce u Tempiry,k tehdy že jednoho času maje sobě poručené, aby s koňmi do Dudaje1 jel a je vybrodil, i nejsa pak povědom místa a hlubokosti, že jest trefil do hlubočiny a takové koně že tam utonuli, sám pak že jest vytažen hákem od těch, kteří přítomni byli. Když se toho pán jeho dověděl, tehdy že jest mu pohrůžky činil, že ho oběsiti dá, on pak, boje se toho, že jest sám třetí od něho ujel. 29. aprilis se jest zoufale postavil, když jsa vytažen byl dotazován, dlouho-li by tak vystál. Pověděl spumě, že dokud páni chtějí. Když svíčkami byl pálen, bylo ku podivu nám při tom, nejinačí tomu mistru popravnímu, že tak zoufale snášel. Nic než jako by nějký sloup pálen byl. Toliko to slovo promluvil: „A jim juž budu trpěti." Takže odtud snadně se rozuměti může, že se jemu žádné křivdy nečinie, než žeť se již nad to oddal, domnívaje se milosti užil, aby trpěl ještě víc, nebo když včerejšího dne dotazován byl na to, jak se jemu to líbí a že on snad tak by zvykl, pověděl spumě kupodivu to slovo: „Třebas to čert vem!" K tomu také byl jest přede dnem z klády nohy dobyl a byl vyšel do síně. Mistr, ačkoli to viděl, však díval se, co dále dělati bude, i za ním do síně vyšel i zastal jej, že ty preclíky, kteréž na rukách měl, sobě divně nimi kroutil, aby jich mohl pozbýti, takže jak po těch jeho spumých slovích, tak i po té jeho trpělivosti neobyčejné, jiného se při něm znáti nemůže, než že jest sobě tak zoufal a Boha se spustil a dáblu oddal. Dne 2. maii, to jest na den Zikmunda, z poručení Jeho Milosti pána v noci jest sťat, a bylo v sobotu.

30. Item 16. maii z Bohusláveka sedláci byli přivedli z těch loupežných Poláchů jednoho, kterýž se jest dostal do vsi, nemoha již déle v horách hladem trpěti, postřelený  sa mezi jinými v Budišově. Dne 18. maii z poručení Jeho Milosti pána jest útrpným právem tázán. Jsa dotazován, mnoho-li jich bylo, neuměl žádné zprávy dáti, než že on mezi ně jest vzat od pluhu. Menoval se býti z Kaštic Kolakovský z Kolakova,b jejich vůdce byl nějaký Jagašovský.Dne pak 18. maii z poručení Jeho Milosti pána nočně jest popraven a sťat.

31, Vyznání Anny Boudky3 na právě útrpným v létu Páně 1619 dne 27. maii Na první potah souc dotazována, co jest tím obmejšlela, když jest od ouřadu laznického v Přerověb jatu byla a vězením v Malých Lesníkách0 stižena byvše, jak před ouřadem a před mnohými osobami mluviti směla, že okolo svatého Ducha tak veliké mrazy, jak při Vánocích byly, budou. Na toto tázání tuto jest odpověd dala a oznámila, že to nic divného nejni, že takové zimy po Velikonoci sou, že ona pamatuje, že o svatým Duše veliké mrazy sou bývaly.
 
Na druhý potah souc tázána o nějakého ševče z Výklek a muže svého z Doloplaz,d že jej, muže svého, tak také i ševče, umořila a usušila. Na to dotazování jest tuto odpověd dala, že jest tomu tak. Ze jest z návodu nebožky Crbonkye ševče prachem osypala a z světa svedla. Muži svému dala spálíce vlasy své hlavy vypíti, a tak od toho umřel, a to za příčinou tou, že jest se s Crbonkú svadil. A takový prach že sou /z/ žab všelijakých pálily a dělaly. Vezmouce takové žáby, že jsou jich pekly a sušily a kohobykol-věk tím prachem osypaly, že jest umříti musel.

Na třetí potah jsouc tázána o nějakého sedláře, že by mu měla učiniti, že jest jako v ohni chodil, kterýžto sedlák, sotva že to na ní jest vyprosil, žádajíce ji pro Boha, aby mu zase pomohla. Na to tázána souc tuto odpověď dala, že jest tomu tak, že jest mu to učinila, a to pro příčinu tu, že ji hůlku udeřil, avšak že jest mu zase od toho spomohla. Ze jest zase zdráv, jak prve byl, a že jest ho nejakú zelinu slově slunočník zase zhojila. Na 4. potah jsouc tázána strany dobytka panského, kterýž jest po ty časy také jiným lidem v tom kraji mřel. Na to jsouc tázána, tuto odpověď dala, že tým prachem z těch žab strojeným, jak nebožce Crbonce tak taky i Jakubcef že jest dávala, a takový prach že jsou v chlebě kravám dávaly. Tak také na Svrčověg nějakému Svobodovi, masaři, že jsou všecky krávy zmořily s nebožkou Crbonkú. Ta pak Jakubka že jest od ní takový prach přijímati měla a panským kravám že by měla dávati ho.

Na 5. potah jsou dotazována strany dobytka překažení v dojivě. Na to dotazována, tuto jest odpověď dala, že jest chodívala s nebožkou Crbonkú na křížové cesty mezi Lazníky a Vrchním Oujezdemh a tu v těch křížových cestách že sou brávaly hlínu a do provaza lýčeného takový prach z té hlíny /s/ zženým smetaníkem a s jinými zelenami že jsou zadělaly a v noci vcházejíce takový provaz že jsou uvazovaly a z něho že jsou mléko dojily a že jsou nadojovaly plné kbely mlčka.

Na 6. potah jsouc dotazována strany slepic, že slepice nosné bývají a po dvou vejcích za den že nosí. Na to dotazována jsouc, tuto odpověď dala: Na Štědrý den a na Boží narození že jsou brávaly hlínu z 9 kopců krtičních a obilí všelijaké aby se dalo do té hlíny a to by udělalo do mastnice a dávati to slepicím, že budu nésti mnoho vaječek, po 2 za den.

Na 7. potah jsouc dotazována, co se dotejče pana ouředníka Veselského, jestliže by mu co učinila a překazila, anebo může-li věděti, od koho by mu bylo učiněno. Na to jsouc tázána, tuto jest odpověď dala, že se v tom pána Boha dokládá, aby jí v tom křivda nebyla činěna, že jak živa jest, na to nemyslila, aby ona měla co zlého pánu vředy činiti a že dobrý pán jakživ jí nic neučinil, proč by měla co zlého činiti, a taky že nemůže, věděti, kdo by mu učiniti měl. Pán Bůh ví, že o tomhle lépe, než že zlí lidé uměli udělati, a kdyby pohleděti mohla na nohy páně úředníkovy, že by poznala, co jest překaženo a že by mu chtěla spomoci zelinami, aby jej jimi zmyla, že by zase zdráv býti mohl. Které by ty zeliny byly a jak jim říkají, oznámila: Mahela slově uherská zelina, královská zelina a trápení a z devíti kopců bravenců černých aby se k tomu vzalo a to s těmi zelinami i bravenci aby se svařilo, že by mu se spomohlo, s pomocí Boží. A takové zeliny i bravence v nový pondělí a v nový čtvrtek a v novů sobotu aby se vzali a kopali. Na 8. potah jsouc dotazována, čím by se to překazilo panu ouředníkovi, může-li věděti. Na to jest dotazována, tuto odpověď dala, že všelijakých kostí umrčích jak člověčích, koňských, psích a kočičích když se svaří v vodě a vleje to na cestu a kdokoli to přejde, že to jemu jest tím učiněno. Týž oznámila, že Zuzana, sestra Crbončina, přijdouce k ní na Svrčov, před ní měla mluviti, že se pomstí nad panem ouředníkem, že jí toho líto bude, a to pro tu příčinu, že to on ovce její chtěl dát ztratit. Třísky ze dveří sřezala a těmi třískami krávy své pokrmila. Ty třísky byly z toho domu. Od dobytka oužitek odjímala a krávy její mnoho mlíka dávaly.

32 Léta 1615 dne 27. augusti Janek, syn nějakého Mojtka z dědiny Loun v kraji slezském, dvě míle od Kozlího,3 dostanouce se do vězení do města Lipníka, na útrpném právě vyznání učinil za rychtáře. Předně Janek, kmín, jsa útrpným právem tázán, k ničemu znáti se nechtěl. Až když Jan Bílýb dolů sveden byl a tomu kmínu v oči mluvil tyto slova:,,Pamatuješ-li Janku, že si se směl přede mnou i před jinými lidmi v Brodě Uherském0 u toho měšťana, jak na dolním rynku nárožní dům má, chlubiti o tej truhle, že tys ji měl vzíti a z ní co lepšíhod vybrati?" Což se ten kmín k tomu přiznal, že jest tomu tak, že tu truhlu v domě Jana Sošky6 vzal, a to tím způsobem, sedíce na dříví před sousedova, díval se, když z vozu tu truhlu skládali. Nočního pak času spatříce, že jest dům otevřený, vešel do domu Jana Sošky. Vejdouce do světnice, když všickni spali, vytáhl jednomu, když za stolem ležel, z kapsy i s měšcem peněz 2 zl. 15 grošů. A tu truhlu s nějakým Jindrou/ s tovaryšem svým, ven z domu, před čtvrtýho souseda, vynesli a nožem tenž jistý Janek tu truhlu vyštípal a otevřel. Otevrouce tu truhlu, tyto věci z ní vybral: dva řetázky zlatý, ptáčka zlatýho, šmuk perlový, šátek jeden, vobojek jeden, punčochy vázaný jedny, ty že neví, jaký byly, a plátěný druhý, prstýnek zlatý. Tovaryš jeho jménem Jindra oznámil, že toliko z tej truhly flašečku stříbrnou, kteráž se srubovala, vzal a že se v ní dryák choval. Vyberouce ty věci z té truhly, ostatek šatů zanechal v tej truhle. Zamknouce tu truhlu, nechal ji na poddomí a odtud odešli. S ranním pak časem i s tovaryšem svým vyšel z brány a vpřímo k Uherskému Brodu šli. Item vyznal, že u téhož měšce, jak v světnici vzal, sekryt byl a ten sekryt utrhl a u tej truhly ho nechal. Kde by ty věci děl, oznámil, že v Dubovým za Uherským Brodem8 že by ty všecky věci v tej vsi šinkuznými jménem Martinovi Jednookýmuh dal schovati, kromě že prstýnek a šátek ztratil. Item vyznal na ty kmíny, kteří v Domaželicíclť sedí, že po jarmarcích chodí, měšce lidem řežou a k čemukoli přijdou, že ukradou. A tenž jistý Jindra v Napajedlích tu flašečku stříbrnou že mu ji zase navrátil a s těmi klinoty v témž Dubovým dal schovati tomu šinkuznýmu. Item když tázán byl, proč, maje sobě milost od práva podávanou, dobrovolně znáti se nechtěl, pověděl, že od těch kmínů byl k tomu naveden, aby se k ničemu neznal. Item v Prostějově na jarmarku nějakému Dvořákova 46 dukátů z kapsy vzal, z nichž tři dukáty proměnil, a dostanouce se do Holešova1 na jarmark o sťředopostí, do vězení od pana rychtáře holešovského jest vzat, za příčinou tou, že v karty hrál. Potomně skrz posla právního přehledati jej dada, naleznuto při něm 2 zl. českých grošů, kteréžto rychtář k sobě přijmouc, poručil jemu skrz posla právního, aby z šerhovně šel, kde chce. Item vyznal, že jednomu soldátovi v Hustopečích™ z kapsy 6 dukátů a drobných peněz přes tři zlatý a k tomu šátek s barvami a s perlami vyšívaný vytáhnouti měl. Jednomu formanovi v Měníněn vytáhl z kapsy 3 široký tolary a za 1 zl. troníků. Item vyznal dobrovolně, že v městě Hradišti0 při jarmarku pominulém jednomu Uhru nočního času v hospodě, když ti Uhři zesnuli, pod hlavou sanistru s penězi vzal a vezmouce ty peníze, sanistru vynesl ven z toho domu a před domem tovaryšem jeho na něj očekával, jmenovitě Martin Lehký.p Přijdouce k němu před dům, oznámil, že dostal sanistru s penězi, a tak hned spolu šli do svěj hospody k nějakému Jurkovi Safraníkovi,q totiž čtvrtý dům od tej hospody, jmenujíce téhož hospodáře, že by měl býti písařem, ale však prvý jest varhaníkem a že umí psáti. Vejdouce do toho domu pověděli o těch penězích Jurkovi Safraníkovi a s tím hned na dvůr šli a přijdouce k zahrádce, hned tu sanistru vzali mezi sebe, Jurka Šafraník vezmouce nůž, hned ji rozřezal v půli. Rozřeza ji, dali témuž Jankovi Malýmu, pacholeti, aby ji někam zahodil, a tenž jistý Janek, vezmouce touž sanistru, zahodil ji přes plot do zahrádky ke zdi obecní. Ty pak peníze, totiž měšce a dva pytle hrubý, udělali do mě-cha a zůstávali v městě až do rána. Otevrouce ranním časem bránu, hned ven z města všickni tři spolu šli. Vejdouce ven z brány, potkal se s nimi nějaký Jurka Slepý a hned se s nimi stovaryšil a šli do Starýho Hradiště/ /Z/ Starýho Hradiště Jurka Šafraník a Jurka Slepýs šli spolu do jakési vsi, kteráž leží při vodě a při lesu, s těmi penězi. Martin Lehký a Janek Malý, pachole, šli zase do města. Přijdouce do města, uslyšavše křik o těch penězích, šli Kunovskou branou vpřímo Kunovicím. Potom od Kunovic1 šli při lesu, přijdouce na přívoz, dali se přes Moravu do tej vsi, kde ti jistí, totiž Jurka Šafraník a Jurka Slepý, očekávali převézti. Přijdouce k tomu Jurkovi Safraníkovi, zůstávaje u sestry svěj, a k Jurkovi Slepýmu, oznámili: Zle, zle slyšeti v městě Hradišti od těch Uhrů. Ranním pak časem hned šli všickni spolu vpřímo ke vsi k Bélovu/ a když k Bělovu přicházeli, tehda v jednom háji vysypali z toho měchu ty peníze. Vysypouce ty peníze, dali tomu Jankovi Malýmu, pacholeti, který ukradl ty peníze, širokých 70 tolarů a na českých groších více než za 30 zl. S ostatní pak sumu rozdělily se čtyry osoby, totiž Martin Lehký, Jurka Šafraník, Jurka Slepý a Jurka Ubrusář, kterýž má své obydlí v městě Kroměříži na předměstí, jak se do Kojetínav jde. Rozdělíce ty peníze mezi sebou, šli všickni do vsi Bělová, zůstávali tam v krčmě Václava Kučery,w hrajíce v karty všickni spolu. Ten pak Janek Malý, pachole, chtějíce těch peněz nějakou částku zachovati, které se jemu dostaly, šel na hůru u téhož krčmáře, zavázal do 100 zl. do došků a zastrčil za došky na střeše a Jurka Šafraník se témuž Jankovi divil, když ty peníze schovával. Přijdouce z hůry do světnice, opověděl kmínům, že půjde do Vejvanovic* nakoupiti kuřat a masa a k tomu že jim chce bečku piva koupiti a dobrou vůli učiniti. Vtom ten jistý Jurka Safraník, ve-jda na hůru, ukradl témuž Jankovi ty peníze, které byl schoval do došků, a týž že šel, neopověda se žádnému, do Čech.

33 Léta Páně 1624 dne 17. maii, v pátek po Nanebevstoupení Pána na nebe,  dostanouce se do vězení Maruše, přítelkyně nebožtíka Jiříka Oseckého,3 přestoupíce přikázání Boží šesté, a netoliko smilstva, ale cizolostva dopustila s cizím mužem, totiž to Danielem Hrbáčkem, šrotířem, jinak liž-níkem. Kterýžto Daniel Hrbáček, ližníkb z města Lipníka, utekl a zradil a dostaviti se nechtěl. Pro takové její přestoupení přikázání Božího, majíce ona od mistra popravního mečem trestána býti, z milosti práva sejí to činí, že metlami a cejchem býti má a gruntů Jeho Osvícené kardinálské Milostic na budoucí věčné časy prázdna býti, a jestliže by se nalezla, tehdy bez milosti na hrdle trestána býti má. Actum ut supra.

34 Vyznaní Václava Roudnického,2 tovaryše pekařského, dne 8. maii léta 1623, strany krádeže, kteráž se od něho v domě Jana Jelínkab učinila. Na doptání jeho od Jana Poláka, kterýž s pánem svým do Vídně jeda, zde na noclehu u týhož Jelínka buda, jsou-li zde lidi dostali, že řekl a prozradil dům hospodáře svého, že mají pěkné šaty a stříbrné pásy. V noci pak, když čas svůj uznali, zdvihli se, maje tenž Polák na paši nějaký háček, nemohl zámku u komorních dveří odemknouti, až vyndali klíč od domu a sobě takovou komnatu ním odemkli. Dostanouce se pak do komory, chtěli věci ty, kteréž tak tam brali, oknem vydávati a do hnoje před domem zakopati a mezi židy to potomně zanésti a prodati, nemohli-li by tehdy NI Vídni aneb někde v Rakousích.c I přišel ten Václav sám k sobě, aby takové šaty do hnoje nezakopávali, že by svině třebas je vyryly. Mezitím do maštale vnesouce na hůru vznesli. Když pak křik o takové krádeži povstal, tehdy Polák ten, maje u sebe některé šátky a rouchy, spěšně zase takové věci kdež schovali do toho uzlu nesl a schoval. Jsouce tenž Václav při té krádeži bez kabátu, punčoch a střevíc, žádné mimo té krádeže nikdy že se nedopustil.

35 Vyznání Eliáše Sklenáře3 na trápení dne 18. julii anno 1623 Nejprve seznal, že jednoho času, když šel do hutí k bratru svému Balcarovi Rudolfovu,b setkal se s ním bratr jeho, jdouc pro vodu. Ukázal mě bratr můj dva koně Michala Švába, mistra z hutí pod Oukvaldy,0 abych je vzal, a já tak učinil a preč sem je zavedl. Potomně bratr můj za mnou jiné dva koně přivedl téhož Michala Švába, kteréžto 4 koně já sem přijal a prodal. Nejprve sem prodal do Cemýhod za 49 zl., barvy byl šimlovitý, byl malý. Druhého sem koňa prodal Kroupoví do Milenova6 za 12 lh zl., barvy bílej, třetí kůň sem darmo dal do Morkovic/ byl chromý, barvy vraný. Čtvrtý kůň prodán Brázdoví do Hrabůvkygza 11 lh zl., barvy myškovitý. Item poznovu sřekli se s Kroupou z Milenova, aby šli do Slíska,h aby tam nětco, bud krávy neb koně, koupili. Vtom Kroupa, souce unavený, nemohl dále jíti. Zůstal v jedné vsi, já pak sem nechtěl sem tam zůstati. Řekl mi Kroupa, abych šel a koupil, kde budu moc, bud od vojáků, že se to zas prodá. Já sem pak šel, nadešel sem bratra svého i potkali jsme Jana Kubicky z Franštátu,' koně i s pacholetem od Oukvaldů. Bratr můj se chrtil k pacholeti a já sem koně vypráhl od vozu a vsedna na ně, jel sem pryč. Potomně bratr za mnou přišel, ptal sem se jeho, kde jest pachole. A já sem řekl: „Tuším sem bratře zle učinil, zabil sem to pachole." A já sem řekl, proč ho raci nevzal, byli bychom ho vzali do Moravy, aby někde sloužil, a tak sme se rozešli. Já sem ty koně vedl a prodal sem jednoho Kroupovi do Milenova, a pravil sem Kroupoví, že sem sem se od bratra koupil. Dal sem mu je za 10 zl. a za tele. Druhý kůň sem prodal šenkuznýmu do Slavíča za 68 zl., barvy šimlovitý. Třetí kůň sem prodal Peřinkovi do Újezdak za 74 zl., barvy šimlovitý.

Item na druhý den vyznal se Eliáš, že když v hutích za tovaryše dělal, přichytila se jeho nějaká nevážná lotrkyně, kteráž svého muže měla a muž její jak jemu dopomáhal a potomně aby sejí držel, tak že Eliáš běžný zůstati nemohl a potomně muži jejímu ruku prostřelil a s ní půl druhýho léta nezdávaný zůstával. Item vyznal, že bratr jeho to pachole vzal a krk jemu podřezal. Vyznání druhého vězně téhož dne, totiž Václava Mazáče z Fulnekaa Ze když ten Václav Mazáč šel do Moravy, potkal se u Hranicb s jakýmsi děvčetem. Strčil tím děvčetem do rži a boty jí vzal a másla za 13 grošů. Při druhým trápení když dotázán byl, oznámil a přísahal pánu Bohu, že již chce všecko pověděti, cožkoliv od své mladosti zlého činil, že již má konec jazyka, a když mu bylo poulehčeno, tehdy nechtěl ani mluviti.

36 Vyznání Maruse Holičky z Radotína3 na trápení ten outerý po svatém Mikuláši léta 1615 Ponejprv vyznala, že s ňákým Jakubem, pacholkem, který na ten čas v Bezuchově u Mikuláše Krejčíhob v službě zůstává, u Radotína na přísce a podtym když se do Símře k Mikulášovi Dvořákovi0 společně na službu dostali, lotrovství a smilství před třima lety, jak se jim nejlépe vidělo, mnohokráte se dopouštěli. Letního pak času, uznávajíce se býti těhotnou, jdouce na trávu na louce téhož Dvořáka, vyhnala dítě /z/ života svého, s kterým chodila 6 měsíců. A to dítě na tej louce přikryjíc travú, nad přikopou v trávě zanechala. Na druhý den, když šla na trávu, pohlídala, jestliže by tam to dítě bylo. Oznámila, že ještě pod tou travú leželo a že pacholátko bylo. Item vyznala, že s Václavem Pohůnkem, který v tejnským dvořed v službě zůstává, když v Símře přede dvěma lety v službě zůstávali a tam u téhož Dvořáka spolu lotrovství a smilství provozovali. A tam u téhož Dvořáka nočního času na dvoře na násypu plod /z/ sebe, /s/ kterým chodila 5 měsíců, vyhnala. A že to dítě kde se do rána na násypu dělo, nemůže věděti.
 
Item vyznala, že s Janem, Hruškovým synem z Tejna,6 jdouce ze Lhoty /z/ svatby a podruhy, když z Radotína z hodů šli, pod lipú nad dvorem a přede dvorem tejnským u vrat mnohokráte lotrovství, jak se jim nejlépe vidělo, provozovali. Ten plod, který sobě s tím Jankem Hruškovým uhonila, přes 7 měsíců chodila. Nočního pak času z života sebef na náspu přede dveřmi vyhnala, a dítě přikryjíce hadrů, na tom násypu zanechala. Kde se to dítě dělo, že neví, a touž noc prasata na dvoře byly, snad že ho prasata musely snésti.

Item na otázku k ní učiněnou, jakým by způsobem plod /z/ sebe vyháněla, oznámila, že ten Jakub, který v Bezuchove u Mikuláše Krejčího8 v službě zůstává, jakousi zelinu na způsob chvojky jí dal a navedl, aby tou zelinou pila, že jí nebude nic škoditi a každý dítě /z/ života vyžene. A tak jeden, druhý i třetí plod, jakž ji tenž pacholek Jakub navedl, /z/ života svého vyhnala. Za takové zlé skutky táž Maruše jest ku příkladu jiným utopena a u šibenice zahrabána.

38. Vyznání Pavla Holubičky3 na útrpném právě v létu 1624, dne 11. martii Nejprve oznámil, že s nějakým pacholkem, jménem Zichem, kterýž bydlí v Oujezdci, škopy brali a ten jistý pacholek že to pachole zabil a on že vedle něho stál. Item že v Přerově0 štvery včely spolu vydrali.
 
3) Ze spolu byli v Tejněd a ty včely drali a on že škopek držel.
4) Ze spolu obilí v stodolách kradli.
5) Ze spolu v Roketnice ukradli 2 měřice panskýho obilí.
6) Ze za Hranickou branú vydrali při městě jedny včely.
7) Ze když byl mezi Poláky, že rovně týmž způsobem drával včely.
8) Ze v Raclavicíchf s týmž Zichem ukradli polet slanin.
9) Ze v Předmostí8 ukradli spolu měch mouky.
10) Ze ukradli dva kožichy NI Vrahovicích,h že jich spolu prodali a dal jemu dílu 3 zl.
11) Ze když nosili mlet spolu, že to prodali na Dlážce.'
12) Ze ukradli kopu plátna v Dluhonicích a 3 měřice obilí.
13) Ze tenž Zich v Vinařích* ukradl štyry la/h/vice pálenýho.
14) Ze ukradli 12 husí v Trubkách1 na krmníku.
15) Ze v Bochoři ukradli dva měchy mouky.
16) Ze ukradli kožuch šamlatový a župicu v témž Bochoři.m
17) Ze v Tejnci" vzali pánu dvě pantalírky.
18) Ze v Cemotíně0 vydrali 2 včely a 2 kbely medu z nich.
19) Ze ve Věžkáchp ukradli kobylu.
20) Ze v Moštěnici vzali 4 kbely másla u Kubíčka.q
21) Ze Měšťánek z Přestavlkr s nimi býval všudy, když včely drali, a že jim mluvil, že má /s/ sebou ručnice, aby se nic nebáli.

Item na Macka, soukenického řemesla, který sloužil za mušketýra na Čekyni,5 zdržuje se v Kozlovské ulici v Přerově naproti bednáře v gruntu za hofera:

1) Nejprve oznámil strany toho pacholete, zabitého u Lejsek,' že jsou s týmž jistým Zichem škopy kradli a to pachole křičelo a ten Zich jemu řekl: „Což šelmo budeš povídat", a toho pachole uhodil sochorem, až se stáhlo, a vzal je ten Zich a nes je do struhy. Ty škopy byly Malejkovy z Lýsek.u
 
2) Strany včel při Přerově, že neví, čí jsou byly. Kdo s ním tam byl, oznámil, že ten Jíry Měšťánek, jinak Chonek, sedlský syn z Tučína, řemesla řeznického, a Martin Mezek, Macek Michálků a tenž jistý Zich.

3) Strany obilí v stodolách když kradli, který s ním byli, totiž Zich, Mezek a ten Macek Michálků.

4) Strany včel v Tejně když je drali, kdo s ním byli, oznámil, že Martin Mezek a ten Zich a Macek z Přerova, a on že stál na vartě u pivovaru, a když k plotu přišel, dal mu Mezek kus medu.

5) V Roketnici též spolu kradli panský obilí.

6) Při městě když drali včely za kerchovem mezi střešňovím, byli s ním Mezek, Zich a ten jistý Měšťánek, jinak Chonek.

7) Strany obilí, kteréž v Přerově když měli nýst do mlýna, prodali na Dlážce pekaři,
že to obilí bylo toho Jana Měšťánka, kterýž jest NI vězení, tu byli také tu s ním.

8) V Vinařích 1 měřici obilí, 1 věrtel kaše, štyry la/h/vice pálenýho, byli s ním Zich, Mezek a ten jistý Chonek.

9) V T/r/úbkách 2 měřice obilí, vrtěl prosa, 12 husí na krmníku a čtyry pecny chleba.

10) V Cernotíně že 4 včely též spolu pověděli a vydrali.

11) Ze ten Martin Mezek se jemu znal, že sedlákům obilí krádal a na podruhy sčestal /?/, a že jemu není třeba loudit, a když on v ta místa přijde, že jinač bude než Holubička mluvit.

12) Ze když mlátili ve Zdonkách* s Mezkem, panu Václavovi z humna vzali dvě měřice obilí, k tomu se Mezek znal.

13) V Kroměříži u Kojet/s/kýhoy když mlátili, Mezek že chtěl, aby vzali 2 měřice a Holubička nechtěl, než jednu vzal, znal se.

14) Ze když šli od Tejna, tehda Martin Mezek, Zich a Macek Michálků z Přerova, že sobě slibovali, že jeden na druhého nepoví, aby jich měli na prach zapáliti, to Mezkovi vůči mluvil.

15) Ze Martin Mezek v Kroměříži o svatém Matouši, když se naň bo-chořští strojili, chtěl utíkat, k tomu se znali.

16) Ze když Martin Mezek v Přerově med prodal, že nechtěl peněz bráti, než vzal za 10 celých perníků.

17) Ze když obilí spolu na Dluhonicích kradli, Mezek do měchu nasýpal a Holubička odnášel. Mezek že židovi prodal v Sejřa věz vrtěl hrachu, kopu plátna, kopu hráz /?/ za 12 grošů a koření přidal.

18) Ze Martin Mezek spolu s jinými NI Věžkách ukradli kobylu a neměli ji nač pojiti. Martin Mezek dal své podvazky a udělali ohlávku a přivedli ji do Sejřavy, prodali. za 4 zl., dali Pavlovi Holubičkovi 1 zl.

19) Ze když Jíra Vyplel z Tučína ležel nemocen, najal byl Martina Mezka, aby jemu  do mlejna nesl a on že to jemu chtěl prodati a říci, že to jemu vzali, vůči mu to mluvil.

20) Co se dotejče těch dvou osob, totiž Jana Měšťánka z Přestavllc13 a toho z Přerova, kteří jsou u vězení, že jich jakživ nezná ani nic zlého neví.

21) Ze spolem s Mezkem půl voza ukradli. Martin Mezek oznámil, že jest roděný ze Lhoty od Šternberka, poddaný Jeho Milosti knížete šternberského,1* otec jeho zemřel, jménem Gregor, bratr jeho zůstává na živnosti, Jan Gregorů. Za své zle nadepsané činy ortel na těle svém přijal. Střeva okolo štípy vkolmo postavené vysoukané a potom s tím na hranici ve štípy vložen a spálen.

39, V létu 1621 bez práva útrpného dobrovolné Jana Jaška Ser/h/yna a Jindřicha Janovčína3 vyznání Jan Jašek Serhyn, sloužíc u pana Rusňovského,b ten pan Rusňovský že má statky své za Slominú, od Javorová0 5 mil má dva dvory, 2 vsi, jedné říkají Harasov a druhej Adamčice,d jest ves velká. Má v té vsi do 30 sedláků. A pan Klečkovský6 s jeho pánem že jsou vzali na zámcích zlata a stříbra na 3 koně, že sotva mohli nésti a jiných věcí. A ostatek od šatů, nemajíc kde schovati, naházeli jsou na cesty a do debří. indřich Janovčín u pana Tatarna a Smolinskýhof že jest slúžil za pacholka, kterýžto pan Osmolský že má statky své za Lubninemg 3 míle, 1 ves, kteréžto vsi říkají Kališe.h A má s /!/ ní svůj dvůr. A že týž jeho pán jest vzal stříbra a zlata i jiných věcí, co zámky vyrabovali, na dva koně co mohli unésti, a že jim kázali, všecko zlé aby činili, a že sú z těch dvou každý zabit /!/ po 2 sedlácích a z nich že jsou 3 zabitý od sedláků a že jsou mučili pánové jejich sedláky a že když v Moravě vyrabují, měli jeti do císaře na císařskou službu.

40. V létu 1622 dne 10. januarii vyznání Martina Nováka z dědiny Loučky Když páni byli vyznáni s ouřadem louckým, když dali Martina Nováka k útrpnému právu, předně a nejprve vyznal: Když sobě nějaké věci měl svěřené v čas nebezpečenství od Jana Dvořáka,b souseda dědiny Loučky, k opatrování svém/u/, že se nevěrně při tom zachoval, což vyznal, že by z těch věcí sobě skořistoval přeze vitej 17 klubek a nic víc z těch věcí nevzal.

2) Z vězení že sám dobrovolně vyšel, že prostranné bylo.
3) Co se dotejče těch krav, kteréž s jinými svými tovaryši vzal, že by Malina starý toho byl největčí příčina a fojtů pacholek že 1 odřežíc, dal Martinovi Novákovi a on od něho ji vzal a vedl. Fojtů pacholek že by odřezal 2 a dal synu Malinovému jednu a druhou sám vedl. A přiženouc, ty krávy zbili a masem se rozdělili.
4) Když byl tázán, odkud by byl, pravil, že z Polanky0 pastýřů syn. A to vyznal před trápením i na trápením i po trápením, a to všecko že bere na svou duši.

41. Vyznání Jana Charamza na útrpném právě dne 2. octobris anno 1615a Co se dotejče vyznání kmínů, na trápení v městě Přerově nám učiněného, že by týž vědomost jměl strany peněz, Uhrům v Uradištib ukradených, znal se k tomu, že potkajíce se s nimi v Hradišti, zejména s Jankem, Martinem Lehkým, s Strejčkem, s Jurků Slepým0 a jedním neznámým, vy-rozuměje při tom, že mají nějakou věc mezi sebou, dal jim návězčí, za Starý Město Hradišťd aby šli, za zahradu, kde jest lednice, do vrbí. Do kteréhožto vrbí přijmouce peníze, takovými se dělili, jichž summa byla okolo 1200 zl., všecko skoro na dukátích a na tolařích okolo 150. Z takových pak peněz že by jemu také dáno bylo dvaceti dukátův, které prý že zakopaný jsou v komoře jeho pod ložem. 2) Ze bratru svému v Chabičově6 ukradl krávu a tu prodal v Hranicích za 5 zl. 3) Po jarmarcích jda, měšce řezal a k čemukoli přijíti mohl, při tom vzal a ukradl.

42. Vyznání Margety, dívky služebné u Jana Sošky, dne 8. martii anno 1627a Strany plodu sobě uhonina /!/ s Tomkem, pacholkem Profousovým.b Když pak na svět vyšlo, do rukou jeho vezmouce, za hlavu uchytila a zaškrtila, chtěje potomně takový plod zahubený ve sklepě zakopati, nebudouce od žádného k tomu navedena.

43. Léta Páně 1615 dne 27. augusti Janek, příjmím, jakž sebe nazýval, Malý, pachole, jsouce útrpným právem tázán, mezi zlými skutky a krádežemi mnohými, kteréž lidem činil, jest vyznal a na tom také umřel a konec života svého vzal. Jurka, syna Matyáše Linhartova,b v tenž rozum apendix nadepsaný, panu Bartolomějovi Heligovic jest odesláno vyznání jeho. Kdež my, purkmistr a rada města Lipníka, na jisté nařízení a poručení vrchnosti helfenštejnské,d tento vejtah vyznání vejš psaného Jánka ku potřebě Jiříka Linharta fortmisťru knížetství Krnovskýho, pod pečetí naší městskou však nám i budoucím našim, právu města Lipníka bez všeliké škody, jsme vydali. Actum v městě Lipníku.

44. Vyznání Bartle Czedlmana na útrpném právě dne 8. martii3 léta 1629 Borti Czedlmon,b jsa útrpným právem tázán, seznal na Jiříka, písařova0 syna, že spolem koně jednomu sedláku, shodíc jej z něho, vzali a pachole téhož písaře na ni vsadili. Item druhýho koně když s týmž Jiříkem, písařovým synem, přes les opavský jeji /!/, jednomu formanovi jej vzali a pistuletami jej potlúkli a poprali. Item když jsou peníze na střílny z Černéhod nesli bemi císařské, okolo 12 zl. jsou dvěma sedlákům vzali. Item že spolem s týmž Jiříkem, synem písařovým, krávu pastýři vzali a tu krávu za 6 zl. do Oder rychtáři jsou prodali a peníze přijali. Item že takový téhož Jiříka Písaře 1 koně spolu vzali a do Nisy zavedli. To tenž jistý zlé paměti Borti Czedlmon vyznajíc, na tom jest umřel.

45. Vyznání Doroty Zborovský na trápení Od práva souce Dorota Zborovská3 dotazována, na trápení oznámila slova tato: 2e se jest smilstva dopustila, byvši v domě Jiříka Rýdle,b nemluvňátko, jsouce živé, že jest ho do studnice vhodila. A s kterými jest takový skutek u téhož Jiříka Rydle činila, zejména jest osoby oznámila, že by Martin Špaček, tovaryš řemesla krejčířskýho od Těšína a Jan Jelínek, téhož řemesla z Rakovnic.0 Co se mateři její dotejče, kterak jest z světa sešla, oznámila, jsouc na to dostatečně dotazována, že jest byla otekla a že jest z Kabiče dopravena až do Dambořicd a tam že jest u nějakého Urbana život svůj dokonala a že jest tam v témž městečku Dambořicích pochovaná.

46. Pavla Jačíka z Kelče3 dobrovolné vyznání bez práva útrpného Léta 1628 dne 20. aprilis Pavel Jašík z Kelčeb při doptání prvním oznámil, že byl po třikrát mezi svobodníky. Jednouc pod Helštejnem,0 hledajíc dobytka, jakož byli zajali, kdež jsou jim mušketýřid zase odrazili, po dvakrát v Hranicích s Janoštíkem z Vikanic od Rožnova,*5 toho času hejtman jejich, když sou přihnali dobytek od Lipnika, když sou zabili Kalinovského u Hranic. Item Martin Pytel z Police/ hejny, když chodil k jedné dívce na frej, závistí jest jednoho dobrýho člověka Tesaře8 zabil, majíc svou manželku prve, a s tou že jest obcoval.
 
Při druhém doptávání, dne 25. aprilis, ve středu po Velikonoci, doptávati se na Bítovského, byl-li při tom, když Něčiceh pálili a nebo když dobytek zajímali pod Helštejnem. U přítomnosti Pavla Zámečníka, Jiříka Vyliše,' Pavel z Kelče oznámil při druhým doptávání, že /s/loužil NI Vyh/n/anově.J Ze musel jíti spolu s jinými napořád ku Hranicím. Pod Hel-fenštejnem sám dvanáctý že jest byl jednouc, když ten dobytek zajali, mušketýři z Helfenštejna že sou zase odrazili. Předně kterýžto s ním byli, Janota a Vrážnýk s syny svými, druhé že neumí jmenovati, jak jim říkají. Však kdyby k tomu přišlo, to tam dvoje panství, všecky rožnovský že by museli napořád o hrdla přijíti. Co se dotejče Bítovského, že na Vsetíně bejval a v Mezříčí. Když Vítonice1 zapálili, že přítomen nebyl, neví, kteří byli. Když doptání na něj bylo, od ko/ho/ jsou byli vysláni pod Helfen-štejn, měli-li jsou poručení, aby pana Dobiáše Dukátam jali, kdyby jen dostáti mohli, že žádného poručení nebylo, jen že se vyrazili na dobytek. Za milost prosí, poněvadž jest mladý pacholek, že se dal navésti, sloužiti že chce do smrti kdekolvěk. Dne 4. maii, to je ten čtvrtek po nalezení Svatého kříže,n Pavel jest do pút zakut a dělati má, co se poručí a na noc do šatlavy se dávati má.


Počítadlo návštěv TOPlist