Olomouc
Když už měla Královská Olomouc popraviště, šibenici, katovnu i pohodnici, musela logicky disponovat i mučírnou, tudíž zařízením, v němž byli obvinění vyslícháni právem trpným, neboli torturou. Výslech samotný počínal představením mučících nástrojů obviněnému, což už samo o sobě nahánělo těm nebožákům panickou hrůzu. Kat, který už za tuto prezentaci byl placen, s náležitě barvitým popisem funkcí představil obviněnému všechny mučící nástroje a vyslíchajícímu rychtáři a krevním písařům pak hlasitě a s patřičným důrazem popisoval, jak a který nástroj hodlá v nejbližších okamžicích na vězně aplikovat. Už z tohoto musel být obviněný chudák šedivý hrůzou a ve většině případů přiznal i to, o čem sám neměl tušení, že kdy spáchal. Ve většině případů se však k tortuře i tak přistoupilo, aby bylo náležitě zjištěno a prověřeno, zdali vězněný něco nezamlčel. V dobách dávno minulých nazývali katové toto počínání "trapnou otázkou", která byla obviněnému pokládána za doprovodu těch nejstrašnějších bolestí, které si jen člověk dokáže představit.
V Olomouci samotné se tak dělo v mučírně, která se nachází pod kaplí Jana Sarkandera. Čtyřista let stará mučírna dodnes skrývá vcelku drastickou ponurost své doby a při pohledu na její dominantu, skřipec k lámání a natahování těla až do vykloubení všech končetin, se mysl člověka chtě-nechtě vrací do oněch krutých let. Později byla tato mučírna přestavěna na kapli, byla vysvěcena, a trpné výslechy se tehdy prováděly v areálu budov tehdejšího vojenského vězení, tedy v místech dnešního Konviktu, zhruba o sto metrů východně, ke kostelu Panny Marie Sněžné. Původní olomoucká mučírna se nachází v severovýchodním cípu Mahlerovy ulice, sousedíc přes ulici s Cyrilometodějskou teologickou fakultou. Kapli nelze přehlédnout a budete-li mít štěstí, projdete si celou kapli i s mučírnou, vše si řádně prohlédnete a vdechnete si pach vonící historií, krásou, ale i utrpením a smrtí...
(Kaple je přístupna denně od jara do podzimu. Foto-autor s laskavým přispěním pana faráře z farnosti od sv. Michala)
Omlouvám se všem čtenářům, ale bohužel se mi nepodařilo zjistit, který z olomouckých popravčích měl spoluvinu na úmrtí sv.Jana Sarkandera. V tomto období (1620) je v olomouckých spisech mimořádná "díra" a lze se tedy jen domnívat, že "zásluhu" na smrti tohoto světce má buď kat Merten Sperling, nebo jeho nástupce, Jiří Pezinka. Touto dobou olomoucké krevní a smolné knihy mlčí....proto ponechám "vinu" na fantazii čtenáře....
Prameny: Ol. souhrnná kronika, archív Ol. Diecéze
Foto: Autor, archív tamtéž